Příjemná vizuálně moc hezky provedená puzzle adventura, která ale (jako třeba The Witness) nestojí především na hádankách, ale spíše na vyprávění příběhu. Což je bezesporu dobře, protože onen příběh je velmi chytlavý a i když se ve finále nejedná o žádné jaw dropping veledílo, dokázal mě u sebe udržet natolik, že jsem hrou prošel na jeden zátah. A i když se do jisté míry inspiruje díly H. P. Lovecrafta a umí být chvilkami celkem ponurý, o horor se nejedná. Jediný problém, který se hrou mám, jsou ony zmíněné puzzly. Prakticky v každé recenzi se dočítám, jak jsou jednoduché a jak jich je málo. Což z části mohu potvrdit - není jich moc a ve finále nejsou většinou nikterak složité. Můj problém ale byl ten, že jsem jim občas absolutně nerozuměl a netušil, co po mě tvůrci chtějí a zbytečně se zasekával. A to tak, že jsem byl asi 3x na hranici rage quitu. Pár puzzle her jsem už přeci jen odehrál a můj názor je ten, že pokud logiku puzzlu mám problém pochopit i po jeho vyřešení a není posléze jasná na první pohled, je ten design prostě nedobrý.

Jinak ale paráda. Hra je hezky začištěná, parádně nadabovaná, atmosféricky ozvučená. Když pominu nedotaženost některých puzzlů. tak jsou po stránce designu jinak velmi dobře zapuštěné do prostředí. které je se všemi těmi papírky a pohozenými deníky radost prozkoumávat. Textů není přehnaně moc, takže to krásně odsýpá a dlouho udržované tajemno na hráče funguje. Občas mi prostředí přišlo akorát příliš statické a tvůrci si u složitějších momentů, které by vyžadovaly komplexnější animaci, pomáhají buďto rozpohybovanými artworky a nebo zatemněním obrazu a pouhým audiem, ale vzhledem k tomu, že se jedná o indie titul, se to dá chápat.

Podobných adventur je v dnešní době mraky a Call of the Sea sice ničím vyloženě nevyčnívá a asi i mezi nimi lehko zapadne, ale svou pohodovou atmosférou a příjemným lehce pohádkovým příběhem se slušnou dávkou tajemna má mezi všemi těmi ryzími horory nakonec přeci jen co nabídnout a čím se odlišit.