Od studia Imageepoch jsem před pár lety hrál jejich labutí píseň Stella Glow, což byl velmi kvalitní mix vizuální novely a SRPG. Shodou náhod jsem se tentokrát dostal naopak k jejich prvotině, která právě se zmíněným titulem sdílí nejen žánry, ale také tematiku. Jen to všechno dělá mnohem hůř...
Začnu rovnou u toho nejhoršího, což je příběh, postavy, dialogy. Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy ve hře viděl tak generickou nudu. Příběh se točí kolem mladých bojovníků vycvičených církví, jejichž posláním je boj s nebezpečnými čarodějnicemi. Jak už to tak v japonských hrách bývá, brzy se ukáže, že opravdové zlo je samotná církev a naše partička tak začne pomalu otáčet. Všechny postavy jsou napsány naprosto příšerně, dialogy jsou nepřirozené, veškeré snahy o vtip končí jen u té snahy a na vážné momenty se vyloženě hodí označení "cringe". Na osamocenou postavu například útočí boss, nicméně v tu ránu se objeví zbytek skupiny a začíná asi desetiminutový rozhovor, kde ani jedna z postav nemá v hlase emoci strachu nebo napětí. V klidu si prostě povídají, pomalu začíná skoro až romance a boss mezitím dělá kdoví co... Podobných blbostí jsou tam mraky. Tvůrci se za každou cenu snaží být emotivní, ale vůbec se jim to nedaří a vše působí jako laciné žvásty z té nejhorší telenovely.
Co celou hru zachraňuje, jsou souboje. Ty jsou sice úplně prosté, nicméně nemůžu říct, že bych se u nich nudil. Všechny postavy mají trochu jiný set útoků a hlavně jsou vybaveny různými zbraněmi či magií, přičemž stejně tak každá má svůj set skillů nebo kouzel a samozřejmě následně i své ultimátní schopnosti, které se odemykají v průběhu bitev. Lehké oživení jsou pak i synergické útoky, kde je zapotřebí mít na bojišti danou dvojici postav. Souboják tedy nenadchne, ale ani neurazí a především v pozdější fázi hry jsem se i poměrně bavil. Nabízí se zde však srovnání s již zmiňovaným Stella Glow, kde byly souboje podstatně komplexnější, zábavnější a navíc je doprovázel parádní soundtrack, což se zde neděje.
Žádný učený z nebe nespadl, jak se říká. Nevím, jak vypadala tvorba studia mezi jejich první a poslední hrou, nicméně vzhledem k tomu, jak moc si je jejich začátek a konec podobný, je potřeba uznat, že se tvůrci opravdu vypracovali a svůj počáteční koncept u Stella Glow dovedli téměř k dokonalosti. Velká škoda, že právě tenhle otřesně napsaný a herně průměrný titul dostal další tři pokračování, ale skvělé Stella Glow zapříčinilo konec studia. Hráči mají občas podivné chutě.
Začnu rovnou u toho nejhoršího, což je příběh, postavy, dialogy. Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy ve hře viděl tak generickou nudu. Příběh se točí kolem mladých bojovníků vycvičených církví, jejichž posláním je boj s nebezpečnými čarodějnicemi. Jak už to tak v japonských hrách bývá, brzy se ukáže, že opravdové zlo je samotná církev a naše partička tak začne pomalu otáčet. Všechny postavy jsou napsány naprosto příšerně, dialogy jsou nepřirozené, veškeré snahy o vtip končí jen u té snahy a na vážné momenty se vyloženě hodí označení "cringe". Na osamocenou postavu například útočí boss, nicméně v tu ránu se objeví zbytek skupiny a začíná asi desetiminutový rozhovor, kde ani jedna z postav nemá v hlase emoci strachu nebo napětí. V klidu si prostě povídají, pomalu začíná skoro až romance a boss mezitím dělá kdoví co... Podobných blbostí jsou tam mraky. Tvůrci se za každou cenu snaží být emotivní, ale vůbec se jim to nedaří a vše působí jako laciné žvásty z té nejhorší telenovely.
Co celou hru zachraňuje, jsou souboje. Ty jsou sice úplně prosté, nicméně nemůžu říct, že bych se u nich nudil. Všechny postavy mají trochu jiný set útoků a hlavně jsou vybaveny různými zbraněmi či magií, přičemž stejně tak každá má svůj set skillů nebo kouzel a samozřejmě následně i své ultimátní schopnosti, které se odemykají v průběhu bitev. Lehké oživení jsou pak i synergické útoky, kde je zapotřebí mít na bojišti danou dvojici postav. Souboják tedy nenadchne, ale ani neurazí a především v pozdější fázi hry jsem se i poměrně bavil. Nabízí se zde však srovnání s již zmiňovaným Stella Glow, kde byly souboje podstatně komplexnější, zábavnější a navíc je doprovázel parádní soundtrack, což se zde neděje.
Žádný učený z nebe nespadl, jak se říká. Nevím, jak vypadala tvorba studia mezi jejich první a poslední hrou, nicméně vzhledem k tomu, jak moc si je jejich začátek a konec podobný, je potřeba uznat, že se tvůrci opravdu vypracovali a svůj počáteční koncept u Stella Glow dovedli téměř k dokonalosti. Velká škoda, že právě tenhle otřesně napsaný a herně průměrný titul dostal další tři pokračování, ale skvělé Stella Glow zapříčinilo konec studia. Hráči mají občas podivné chutě.
