Začalo to mrtvou dívkou. Hra samotná zcela jistě, jenže u mě to začalo jednoho krásného rána, kdy jsem si jako většinu dní v roce otevřel Steam a tam mezi několika zlevněnými hrami na mne vykoukl titul The Medium. Trailer mne oslovil, a aniž bych si hned povšiml, že jeho vývojáři jsou stejní jako v případě mojí oblíbené minisérie Layers of Fear, šel jsem do toho. A udělal jsem velmi dobře!

Ano, hra začíná mrtvou dívkou a co všechno se kolem toho stalo a jak spletité všechno je, hra postupně rozplétá a já tak v roli dívky Marianne zjišťuji pozadí celého nepříliš jednoduchého příběhu, kde se reálný svět protíná s duchovním. Tento mix, mezi nimiž je nutné v konkrétních chvílích vhodně určit, kdy se posunu vpřed tím či oním světem, může zpočátku působit trochu nepřehledně, ale po krátkém čase není zas tak složité se do tohoto poněkud netradičního způsobu průchodu hrou ponořit a nechat se tak unášet světem reálným i světem fantazie s prvky hororu, který hře dodá atmosféru, aniž by hráče nepřiměřeně děsil. Během tohoto průchodu Marianne tradičním adventurním hledáním předmětů dává dohromady střípky příběhu, který na mě působil velice poutavě a záživně, občas s prvky stresu a až na jedinou výjimku mi tak dodal sílu v překonávání různorodých hádanek, které příliš v lásce nemám. Pravda, kamera dokáže při pohybu postavou občas trochu naštvat, ale jelikož se mi ihned vybavilo, že jsem se s ní někdy potrápil v takových peckách, jakými byly Heavy Rain a Detroit: Become Human, velmi rychle mě rozčilení přešlo.

Co dodat? Vývojáři Bloober Team se mi napodruhé strefili do vkusu více než dobře a myslím, že v nejbližším čase se pokusím v jejich tvorbě nalézt něco podobného, jelikož tohle zkrátka.....můžu.