Série Final Fantasy by se mohla přirovnat k bonboniéře z Foresta Gumpa. Nikdy přesně nevíte, co ochutnáte. Každý díl se snaží být jiným. Pokaždé se vydáte na cestu do světa, který nemá s tím předchozím dílem nic společného. Jednou navštívíte svět inspirovaný evropským středověkem, v dalším prozkoumáváte slumy pod moderním městem a v následujícím díle se ocitáte v roli prince jedoucího v autě na svatbu. Stejně tak i herní mechanismy nejsou vždy úplně stejné, až je úctyhodné, že si série drží své fanoušky. Samozřejmě tyhle neustále změny mají za příčinu různorodou oblíbenost dílů mezi fandy. A již je skoro tradicí, aby každý díl vyvolal, při svém uvedením, vlny nesouhlasu se změnami oproti předchozím dílům. XVI díl není v tomhle ohledu výjimkou.
Příběhově je hra opravdu bohatá. Zdá se, že co se týká délky filmečků našel Metal Gear Solid 4 konkurenta. Podle slov tvůrců má mít na 11 hodin filmových scén a můžu potvrdit, že mnohdy jsem se jen díval na sled několika minutových záběrů. Pro milovníky dlouhého vyprávění a příběhů se může jednat o plus. :-)
Sympatické mi bylo i pojetí samotného příběhu, kde se snoubí dospělejší pojetí a vyobrazení postav a světa v západním stylu, ale zároveň se nezapře úplně japonský původ. Hra je zasazena do světa zvaného Valisthea, kde pětice království bojuje o svá území, na kterých se nacházejí obrovská ložiska kouzelných krystalů. Na jejich existenci jsou lidé dost závislí, bez nich nejsou schopni vykonávat běžné činnosti jako je třeba rozdmýchání pecí pro kováře. Nebo nahrazují funkci studny, ze které si pak vesnice může čerpat vodu. Taky je můžou využít naprosto cool způsobem a zapalovat si s nimi cigarety. :D Jsou zde však dva alternativní způsoby, jak sesílat kouzla. Někteří lidé se rodí s “darem” používat kouzla bez pomoci těchto krystalů. Tihle lidé jsou perzekuování, uvrhnuti do otroctví a označeni tetováním na levé straně tváře. Ten druhý způsob je podobný s rozdílem, že daná osoba ještě může vyvolat Eikony, prastaré bytosti s obrovskou a ničivou silou. Chování k těmto takzvaným Dominantům, pak závisí, do kterého království se narodí. Jedno království se snaží tuto moc uchovat ve svém rodu, jiní si zase dané dominanty snaží koupit na svou stranu atd. Nemohl jsem se ubránit a vidět v tom paralelu podobnou mixu druhé světové, studené války a dokonce by se našlo připodobnění k Severní Koreji v podobě izolovanému totalitnímu království stranící se zbytku světa. Za mě nejvíce však příběh vynikal v lidských momentech hlavních hrdinů. Každý z nich je z pohledu světa, kde žijí, vyvrhelem, něčím nechtěným a sami pochybují o své existenci. Přesto se rozhodnou bojovat za změnu a nastolit nové pořádky. Bohužel tahle osobní rovina nevydrží úplně celou hru, byť je stále ústředním tématem. Někdy v půlce dojde na klasický boj dobra se zlem. A následná záchrana světa před globální katastrofou. :)
Co se týče herní náplně, tak XVI díl opět vplouvá do akčních vod a přichází s jiným soubojovým systémem oproti XV dílu nebo remaku VII. Upouští od akčního soubojáku mixnutého se zadáváním příkazů a více se soustředí na ono akčnějíší pojetí. Souboje jsou tak více založené na skillu hráče než statistik. Postava je plně pod vaší kontrolou a lze dělat vylomeniny jako je, že se nepřítel dá přeskočit tím, že mu skočíte na hlavu, odrazíte a seknete do zad. Nebo pomocí skillu jednoho Eikonů se vymrštíte směrem k létajícímu nepříteli a začnete ho mydlit ve vzduchu a následně srazíte k zemi. :-) Všechno to vypadá velice efektně a kolikrát jsem se cítil jako bych hrál herní verzi Advent Children nebo Kingsglaive. Bohužel mi chyběl za celou dobu nějaký prvek, který by hratelnost postupně ztížil a vyžadoval po mně výraznou změnu taktiky. Hra jednotlivé speciální dovednosti postupně dávkuje a je možnost s nimi pěkně experimentovat podle sebe, ale nijak netlačí k jejich plnému užívání a střídání. Občas touhle jednoduchostí ztrácí příběhové bossy fighty na jakési vážnosti nebo osudovosti. Během souboje hraje emotivní, epická chorálová hudba a pěkně podtrhuje tón celé scény. Ale bosse udoláte základním kombem ze začátku hry a ani se u toho nezapotíte. A to mi přijde jako škoda.
Bylo fajn po dlouhé době vidět svět, který není řešený obrovitánskou mapou posetou otazníčky a miliony úkoly k plnění. Jde spíše o menší mapy, znázorňující jednotlivé kraje pospojované úzkými cestičkami k sobě, kde sem tam se nachází nějaká ta postranní odbočka nebo větší prostranství. Líbilo se mi i zpracování vesniček či menších měst, kde jednotlivé postavy pronášejí dialogy a mají svoje menší aktivity. A na základně událostí v příběhu reagují na dění. Nejde o nic světoborného, ale bylo fajn pokaždé důležitější události sledovat, co na to místňáci. Bohužel mě zklamala absence nějakého opravdu velkého města, kde bych mohl prozkoumávat uličky a ztratit se v jeho útrobách aspoň na několik minut. I když v rámci světa taková místa existuji, jsou jen buď jako kulisa pro lineární akční pasáže, kde se nedá moc objevovat.
Celková doba dohrání i s vedlejšími úkoly 60 hodin.
Příběhově je hra opravdu bohatá. Zdá se, že co se týká délky filmečků našel Metal Gear Solid 4 konkurenta. Podle slov tvůrců má mít na 11 hodin filmových scén a můžu potvrdit, že mnohdy jsem se jen díval na sled několika minutových záběrů. Pro milovníky dlouhého vyprávění a příběhů se může jednat o plus. :-)
Sympatické mi bylo i pojetí samotného příběhu, kde se snoubí dospělejší pojetí a vyobrazení postav a světa v západním stylu, ale zároveň se nezapře úplně japonský původ. Hra je zasazena do světa zvaného Valisthea, kde pětice království bojuje o svá území, na kterých se nacházejí obrovská ložiska kouzelných krystalů. Na jejich existenci jsou lidé dost závislí, bez nich nejsou schopni vykonávat běžné činnosti jako je třeba rozdmýchání pecí pro kováře. Nebo nahrazují funkci studny, ze které si pak vesnice může čerpat vodu. Taky je můžou využít naprosto cool způsobem a zapalovat si s nimi cigarety. :D Jsou zde však dva alternativní způsoby, jak sesílat kouzla. Někteří lidé se rodí s “darem” používat kouzla bez pomoci těchto krystalů. Tihle lidé jsou perzekuování, uvrhnuti do otroctví a označeni tetováním na levé straně tváře. Ten druhý způsob je podobný s rozdílem, že daná osoba ještě může vyvolat Eikony, prastaré bytosti s obrovskou a ničivou silou. Chování k těmto takzvaným Dominantům, pak závisí, do kterého království se narodí. Jedno království se snaží tuto moc uchovat ve svém rodu, jiní si zase dané dominanty snaží koupit na svou stranu atd. Nemohl jsem se ubránit a vidět v tom paralelu podobnou mixu druhé světové, studené války a dokonce by se našlo připodobnění k Severní Koreji v podobě izolovanému totalitnímu království stranící se zbytku světa. Za mě nejvíce však příběh vynikal v lidských momentech hlavních hrdinů. Každý z nich je z pohledu světa, kde žijí, vyvrhelem, něčím nechtěným a sami pochybují o své existenci. Přesto se rozhodnou bojovat za změnu a nastolit nové pořádky. Bohužel tahle osobní rovina nevydrží úplně celou hru, byť je stále ústředním tématem. Někdy v půlce dojde na klasický boj dobra se zlem. A následná záchrana světa před globální katastrofou. :)
Co se týče herní náplně, tak XVI díl opět vplouvá do akčních vod a přichází s jiným soubojovým systémem oproti XV dílu nebo remaku VII. Upouští od akčního soubojáku mixnutého se zadáváním příkazů a více se soustředí na ono akčnějíší pojetí. Souboje jsou tak více založené na skillu hráče než statistik. Postava je plně pod vaší kontrolou a lze dělat vylomeniny jako je, že se nepřítel dá přeskočit tím, že mu skočíte na hlavu, odrazíte a seknete do zad. Nebo pomocí skillu jednoho Eikonů se vymrštíte směrem k létajícímu nepříteli a začnete ho mydlit ve vzduchu a následně srazíte k zemi. :-) Všechno to vypadá velice efektně a kolikrát jsem se cítil jako bych hrál herní verzi Advent Children nebo Kingsglaive. Bohužel mi chyběl za celou dobu nějaký prvek, který by hratelnost postupně ztížil a vyžadoval po mně výraznou změnu taktiky. Hra jednotlivé speciální dovednosti postupně dávkuje a je možnost s nimi pěkně experimentovat podle sebe, ale nijak netlačí k jejich plnému užívání a střídání. Občas touhle jednoduchostí ztrácí příběhové bossy fighty na jakési vážnosti nebo osudovosti. Během souboje hraje emotivní, epická chorálová hudba a pěkně podtrhuje tón celé scény. Ale bosse udoláte základním kombem ze začátku hry a ani se u toho nezapotíte. A to mi přijde jako škoda.
Bylo fajn po dlouhé době vidět svět, který není řešený obrovitánskou mapou posetou otazníčky a miliony úkoly k plnění. Jde spíše o menší mapy, znázorňující jednotlivé kraje pospojované úzkými cestičkami k sobě, kde sem tam se nachází nějaká ta postranní odbočka nebo větší prostranství. Líbilo se mi i zpracování vesniček či menších měst, kde jednotlivé postavy pronášejí dialogy a mají svoje menší aktivity. A na základně událostí v příběhu reagují na dění. Nejde o nic světoborného, ale bylo fajn pokaždé důležitější události sledovat, co na to místňáci. Bohužel mě zklamala absence nějakého opravdu velkého města, kde bych mohl prozkoumávat uličky a ztratit se v jeho útrobách aspoň na několik minut. I když v rámci světa taková místa existuji, jsou jen buď jako kulisa pro lineární akční pasáže, kde se nedá moc objevovat.
Celková doba dohrání i s vedlejšími úkoly 60 hodin.
Metal Gear Solid
Pro: zajímavý svět, příběh, hudba
Proti: jednoduché souboje