Před Vínem a Krví jsem si musel dát od Zaklínače na chvíli oraz. Hlavní hra, všechny objevené otazníky (ano, i ve Skellige) a datadisk Srdce z Kamene mě trochu vyčerpal. Také PS4Pro si musel trochu odpočinout. Každé spuštění tohoto kolosu nastartoval větrák do plných obrátek. V noci pak nešlo moc hrát, protože jsem tím budil rodinu v okolních pokojích. Skoro půlroční pauza prospěla i samotné hře. Vyšli dva patche, které vypilovali technickou stránku. Hlavně nahrávání se dosti zkrátilo. Což je super.
Po ponoření do příběhu v Toussaintu jsem zjistil, že tohle je asi nejlepší datadisk, co jsem kdy hrál. Malebné prostředí vinic, podbarvené skvělou hudbou, skrývá i temnější než temné stránky. Rozlohou a naplněností světa strčí do kapsy nejednu plnou AAA hru. Už samotné vedlejší mise vydají klidně na 20 hodin skvěle napsaných questů plných krásné přírody, humoru, krutosti a morálních voleb. Hlavní dějová linka je poté (nechal jsem si jí nakonec) ještě lepší. Je ukecaná a poutavá. Měl jsem pocit, jako kdybych sledoval film, který nesmí skončit. Protože nemá hluchá místa a pořád baví. Hlavně pohádkový svět, plný klasických pohádek s realistickým koncem, je prostě boží. To je tak černý humor, že jsem se musel od srdce smát. Do toho Geraltova chladná povaha pasuje jak poklice na hrnec.
Vlastně nemám vůbec nic, co bych tomuto mistrovskému dílu vyčetl. Všechny zdejší aktivity mě moc bavily. Snad jen některé soutěže v rytířském klání byli s gamepadem trochu frustrující. Ale, to je spíš má chyba, že za ty léta s PlayStationem neumím rychleji mířit. Naprosto parádní je souboj s hlavním bossem. Asi nejtěžší souboj v celém The Witcher 3. Boss má tři fáze a na nejtěžší obtížnost jsem ho dal asi na pátý pokus. Což na poměry této hry byla výzva.. Ne, vážně jsem se u toho bavil.
Na konci hry jsem se rozhodl, že se zabíjením monster končím. Usadím se v Toussaintu ve svém hospodářství a každý večer, při západu slunce, budu popíjet víno. Proč také se pořád někam hnát.
O Víně a Krvi je krásná hra. Nic jiného, v podobné náladě, jsem nehrál. Má to vytříbený styl. Moc se těším na The Witcher 4.
Po ponoření do příběhu v Toussaintu jsem zjistil, že tohle je asi nejlepší datadisk, co jsem kdy hrál. Malebné prostředí vinic, podbarvené skvělou hudbou, skrývá i temnější než temné stránky. Rozlohou a naplněností světa strčí do kapsy nejednu plnou AAA hru. Už samotné vedlejší mise vydají klidně na 20 hodin skvěle napsaných questů plných krásné přírody, humoru, krutosti a morálních voleb. Hlavní dějová linka je poté (nechal jsem si jí nakonec) ještě lepší. Je ukecaná a poutavá. Měl jsem pocit, jako kdybych sledoval film, který nesmí skončit. Protože nemá hluchá místa a pořád baví. Hlavně pohádkový svět, plný klasických pohádek s realistickým koncem, je prostě boží. To je tak černý humor, že jsem se musel od srdce smát. Do toho Geraltova chladná povaha pasuje jak poklice na hrnec.
Vlastně nemám vůbec nic, co bych tomuto mistrovskému dílu vyčetl. Všechny zdejší aktivity mě moc bavily. Snad jen některé soutěže v rytířském klání byli s gamepadem trochu frustrující. Ale, to je spíš má chyba, že za ty léta s PlayStationem neumím rychleji mířit. Naprosto parádní je souboj s hlavním bossem. Asi nejtěžší souboj v celém The Witcher 3. Boss má tři fáze a na nejtěžší obtížnost jsem ho dal asi na pátý pokus. Což na poměry této hry byla výzva.. Ne, vážně jsem se u toho bavil.
Na konci hry jsem se rozhodl, že se zabíjením monster končím. Usadím se v Toussaintu ve svém hospodářství a každý večer, při západu slunce, budu popíjet víno. Proč také se pořád někam hnát.
O Víně a Krvi je krásná hra. Nic jiného, v podobné náladě, jsem nehrál. Má to vytříbený styl. Moc se těším na The Witcher 4.
Pro: malebné prostředí, skvělý hudební doprovod, skvěle napsané, humor, pohádkový svět