Musím říct, že se pro mě osobně jedná o jedno z prvních setkání s interaktivním filmem. A to i přesto, že má hodně blízko k ryzí adventuře, které já mám moc rád. Nicméně zde by byla škoda, když bych hře šanci nedal. A to především i proto, že každému musí být ihned po seznámení s příběhem jasné, že je v herním světě mimořádně revoluční.

Proč revoluční? Protože hra vypráví příběh dvou sourozenců, kde se z Taylera stane po přerodu muž. Takže, co si budeme nalhávat. Transgender motiv je téma, které je v dnešní otevřené době mimořádně propírán a v herním světě jsem ho zatím příliš nezažil a vlastně ani nevím, jestli bych herně zažít chtěl. Problém je totiž to, že aktuální transgender tématika je do kultury - především bych řekl amerického filmového průmyslu - násilně vtlačována a je velice těžké to v dnešním konzumním světě tak náhle přijmout.

Na druhou stranu. Pokud hra předem upozorňuje na to, že součástí příběhu bude i transgender tématika tak, jak je uvedeno zde, tak pak už je to jenom o tom, jak to tvůrci pojmou a zdali to člověku neznalému dokáží dobře vysvětlit. A ano, musím říct, že tvůrcům se to zde opravdu podařilo, čímž si u mě splnili základní motiv pro to, abych byl s hrou spokojený.

Vše ostatní už, řekl bych, splňuje klasická pravidla interaktivního filmu tak, jak si ho představuji já. Takže tu máme fiktivní aljašské městečko a v něm setkání dvou sourozenců po dlouhých deseti letech. To se samozřejmě neobejde bez nostalgických chvilek, smutných momentů a vyrovnáním se s minulostí. Plus do toho samozřejmě spadá i fakt, že se mezi balíky do malého městečka na Aljašce přijel podívat kluk, kterého ještě před deseti lety znali jako holku. Joo, těžká písemka pro některé.

Celá hra se ale odvíjí velice v poklidu, nesmírně realisticky a vlastně poměrně plynule. Onu plynulost reálně může zpomalit maximálně nějaká hádanka, které ale nejsou kdoví jak složité a je docela zábavné si s nimi vyhrát. Osobně ale nejvíc cením atmosféru aljašského městečka a dialogy, kterak se sourozenci potkávají s místními, kteří jsou nebo mnohdy i byli součástí jejich života. Takže se tu ve třech kapitolách postupně rozkrývají témata a rány všech hlavních i vedlejších postav, což zpracovat často není úplně jednoduché.

Do toho sourozenci mají pár nadpřirozených funkcí. Třeba spolu mohou mimoslovně komunikovat na bázi myšlenek a nebo si vzájemně promítat vzpomínky. Chápu, že pro běh příběhu to dává smysl, ale mně jako hráči to smysl úplně nedávalo. Stejně tak jsem měl občas pocit, že se děj strašně táhne. Dle zkušeností se Skandinávci v zimě bych počítal trošku víc s tím, že tu všichni budou víc mrzutí, nepříjemní a uzavření. Opak je ale pravdou. Jediné, co mi k dokonání dokonalé atmosféry aljašského městečka chybělo byla návštěva místní nálevny, kde by Tyler mohl vyniknout po nárazu s opravdovými vidláky. Leč nestalo se.

Ve výsledku asi i naštěstí, že se nestalo. Autoři to tu totiž celkově pojali velice civilně, realisticky a citlivě, tak že mi sice asi nic zásadního nevysvětlili, ale zároveň mi dali najevo, že transgender lidé jsou lidé jako každý jiný, což samozřejmě vím, ale v dnešní hrůzné době chápu, že je třeba to neustále připomínat. I když pravda, zrovna v Česku bych řekl, že jsme podobným tématům otevření více, než zrovna třeba v okolních zemích nebo v Americe.

A nebo se třeba také pletu, i když bych si přál se neplést. Podstatné je, že hru jsem si užil. Užil jsem si hlavně příběh, který byl decentně tajuplný, ale v podstatě se jednalo o klasické rodinné drama. Graficky je hra krásná a výhledy na okolní krajinu budu mít hodně dlouho v povědomí. To totiž byla ryzí pastva pro oči. Stejně tak, jako soundtrack, který byl moc milý a nevtírající se. To nejlepší na této hře jsou ale emoce. Vztah, který Vám hra k hlavním, ale i vedlejším postavám vytvoří. Tou si Tell me why zaslouží obrovskou pozornost a jsem ve výsledku moc rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. I když prostřednictvím Herní výzvy.