Na vědomí dávám, že tento komentář bude poněkud netradiční z důvodu prostého:
Remake této hry jsem dohrál souběžně s remakem dvojky a protože si jsou podobné jako zombík zombíkovi, rozhodl jsem se mé dojmy z těchto předělávek scuknout do jednoho komentáře.

I přes relativně nízké hodnocení, které jsem hrám udělil, mohu s čístím svědomím konstatovat, že se jedná o řemeslně velice kvalitní produkty, šlapající na vynikajicím enginu, jenž skvostně vypadá a jede jako šinkanzen. Atmosféru to má, napínavé momenty též. Leč u obou her se vyskytovalo pár věcí, které mi velmi podstatně rušili jinak chválihodný zážitek.

RNG poškození, konkrétně u humanodních nemrtvých spoluobčanů, mě tuze nebavila. Hlavně když po 8 ranách do makovice z blízka vstane jako já ráno po "vopici" a s roztříleným xichtem připomínající malířké dílo ožralého abstraktního malíře. Zombík má zůstat kaput, ležet, dohnít, poté co jeho mozeček dostane facku od olova. To je jedno se svatých popkulturních přikázání! A pokud není, mělo by být.

Ten druhý zádrhel je inventář, respektive to, co v něm unesete. Velice prudilo mou zadnici, když jsem pokaždé musel něco vyhodit - což ve světě RE znamená vymazat to z historie - abych si mohl vzít kytičku. Patrně není možné to naprogramovat tak, aby daný objekt šel z inventáře vyhodit na zem, popřípadě ho vyměnit za ten, který chci sebrat.

Tyto dvě věci mě vedou k poslednímu problému, který s nimi souvisí a tím je backtracking. Fakt mě nebavilo běhat tam a zpět, jen abych si do kufříku vyprázdnil inventář, aby jsem se mohl následně vrátit pro věci, který chci sebrat. RE3 byla v tomto ohledu mnohem střídmnější díky lineárnějšímu level designu. Díky za to.

Rád bych se nyní zaměřil na dva zásadní askpekty, které se od sebe v těchto hrách liší. Protagonisté a nepřátelé. První na řadě je Leonek, Claire a Pan X. Leonův nový hlas mě poměrně sral, nebot zní jako edgy emo boy, co nově vylezl ze školy. Jeho legendární pěšinka to ovšem vynahrazuje. Půvab a charisma Ady je odzbrojující a Claire je milá, leč krapet naivní dívčina. I like her. Pan X je na zmutovanou biologickou super zbran velmi dobře udržován. Velice kvalitní obuv i kabát a vkusný klobouk, který si velmi dobře střeží, evokuje respekt ale i ladnost. Pan X je velice umírněný pán, jenž nikam moc nechvátá. Vždy dává Leonovi a Claire dostatek času na vykonání čehokoliv, ba dokonce párkrát vytvořil zkratku vyvořením díry ve zdi, vskutku gentleman. Nebýt onoho čipu na kontrolování jeho činů, určitě by Leona a Claire za klidých časů pozval na čaj o páté.

 Nemesis je naprostým opakem. Oděný v nevkusných hadrech, které evokují popelnici, místy velmi impulzivní a asertivní. Ač se zdálo, že z počátku chce Jill pozvat na romantické noční pozorování hvězd, ukázalo se, že se jedná o vedlejší motiv a ve skutečnosti chce Jill fyzicky obtěžovat. Ba co víc, v průběhu této zombie anabáze projevil své exhibicionistické choutky a počal se obnažovat před nebohou Jill zcela nahý! Přičemž jeho chapadýlko se neustále po naší hrdince sápalo. Nakonec však vše dobře dopadlo a Jill mu dala ochutnat jeho vlastní medicinu, kdy blízko vyvrcholení mu do chřtánu zarazila tvrdý, stopořený, pulzující objekt, což mělo za následek monumentální výtrysk tělních tekutin na všechny strany. Tak odešel samoznvaný hvězdář. Epic.

Co napsat k Jill. At už je blondýna s culíkem, nebo bruneta s kratším sestřihem, vždy to bude nezpochybnitelná super fešanda, která nejde pro ránu daleko. Její nedůvěra k ubrella poskokům a mírná bitchy nálada byla zcela pochopitelná a to i před tím, než jí všechno kolem chtělo zabít. Je to borka.

Celkem jsem si obě hry užil. Ovšem nemám sebemenší touhu po tom, aby jsem si je zopakoval. Obzvášt trojka je osekaná na dřen tak, že opravdu vypadá jako DLCčko ke dvojce.