Komentář píši se značným odstupem od prvního dohrání. Měl jsem v plánu po pauze hru prosvištět na zbývající konce, ale zjišťuji, že na další průchod už jednoduše nemám nejmenší chuť. Variace na Popelku v provedení polských MoaCube se mi totiž vůbec nelíbila a v souvislosti loňskými neblahými zkušenostmi s Amnesia: Memories už asi mohu prohlásit, že žánr vizuálních novel vážně není pro mne (proklínám tě, výzvo! :)).

Cinders v sobě snoubí všechny pro mě nepochopitelné neduhy žánru. V hodně nezajímavém převyprávění klasické pohádky o Popelce (jen tady je hlavní postava prakticky za všech okolností otravnou feministkou) se prodíráte tunami unylých dialogů mezi otravnou Popelkou a tuctovými vedlejšími postavami. Poplatně žánru je vše neskutečně natahované a slovní výměny zdánlivě nekonečné. Mám za sebou desetitisíce přečtených stránek a jednoduše nechápu, proč před tímhle nedat přednost zajímavé knize. Vždyť i Cinders je vlastně divadelní hra s nehybnými kulisami a nudným příběhem.

Jasně, čas od času vám dá "hra" možnost zasáhnout a ovlivnit další ubírání se příběhu. Alternativní cestičky příběhem mne však ani přes možnost zrychleného přeskakování k ještě neviděným rozhodnutím vůbec nebavilo hledat a nakonec jsem se tedy spokojil s jedním poctivým dohráním a asi dvěma či třemi rychlými průlety. Nic moc nového jsem se stejně nedozvěděl a neodhalená tajemství mne rozhodně ze spaní nebudí.

Cinders je provařená pohádka natažená do několika hodin plytkých dialogů jen s minimem zajímavých nápadů a otravnými postavami, co absolutně nemají co říct. Žel bohu jim to nebrání v chrlení rádoby hlubokých pseudomouder po dlouhé hodiny. Další vizuální novelu už raději vážně ne...

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 8.  Pero mocnější meče: Dohraj hru, která se řadí do žánru vizuálních románů. " – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 64 %; 5. hodnotící; digitální verze PSN