Adventura. Žánr o kterém se již mnohokrát říkalo, že je mrtev. Avšak on povstal jako bájný Fénix z popela a každým rokem vychrlí pár bezvadných kousků, protože vždycky se najde řada lidí, které dokáže uchvátit tím, čím drží tenhle žánr prim, a sice příběhem. A to je to, co si na hrách nejvíce cením, protože zatímco u filmu jsem pouhý divák, v PC hře jsem součástí příběhu a prožívám ho na vlastní kůži, byť prostřednictvím někoho jiného. Takže co jiného na adventuře hodnotit než příběh, protože já jsem vždy bral adventury spíše jako interaktivní film.

The Moment of Silence není nejnovější ani nijak nejlepší adventura, ale je to hra, která mne po dlouhé době dokázala chytit svým příběhem a donutila mne napsat takový oslavný úvod. Příběh mi totiž sedl, protože v mnohém připomíná trochu Deus Ex, byť se jedná o dva rozdílné žánry. Hned po spuštění hry se roztočí kolotoč lží, konspirací a postupného objevování pravdy, kterou Vy alias Peter Wright musíte objevit. Lidé se ztrácejí, jsou za nejasných okolností zatýkáni, odvlečeni ze svých domovů, odtrženi od rodin. Ale lidé na ulicích až na malé skupiny hackerů a jim podobných, nic netuší, vždyť svět je přece teď tak dokonalý a všudypřítomný bezpečnostní systém se stará o jejich životy, nic se přece nemůže stát. To si myslel i Peter, do té doby, než se stala tragédie a on osaměl. Možná by se upil k smrti, možná by začal znova, avšak jednu noc se stane svědkem událostí, které mu prakticky změní život. K sousedům totiž vtrhne speciální jednotka a odvleče Grahama Oswalda, otce a manžela. Možná to Peterovi přišlo jako dobrý nápad, ale po rozmluvě se zbývalými Oswaldovými se jim rozhodne pomoci. Jenže telefonát na policii nepomůže a při hledání Grahama Oswalda se Peter zaplete do věcí, které jsou mnohem větší než čekal, byť tomu všemu zpočátku sám nevěří. Kdo za tím vším stojí? Vláda? Mimozemšťané? Někdo, nebo něco jiného? Na to už musíte přijít sami. Já na to přišel a musím říct, že podobným scénářům věřím, lidstvo je natolik zkažené, že se vývoj civilizace může tímto směrem ubírat. Vždyť už teď jsou všude kamery a my nemůžeme vědět kdo nás může sledovat, či odposlouchávat. Někteří z nás svěřují na internetu své nejniternější pocity cizímu avataru, i když netuší kdo se na druhé straně skrývá.

Příběh, jak už jste asi poznali, je největším tahounem hry a kdo má rád scifi s blízké budoucnosti protkané cyberpunkem, nechť neváhá a hru si zahraje. Scifi totiž nejsou jen lasery, roboti a vesmírné lodě, budoucnost je přeci i zítřejší den.

Po technické stránce už na tom hra tak dobře není, což mne donutilo dát nižší hodnocení, než maximální. Tak tedy sepíšu to tak nějak dohromady. Délka hry je víc než dostačující, opravdu mi celkem trvalo, než jsem ji překonal. Od oběda do večeře to rozhodně nestihnete. Ve hře je celkem dost lokací, mezi kterými se můžete většinou dobrovolně pohybovat a to jak taxíkem, letadlem, či vesmírným výtahem, který prostě musíte vidět, je to celkem neuvěřitelné!:) Lokace jsou hezké místy připomínají i fotku, a některá panoramata jsou fantastická, zvlášt ta vesmírná. Ve hře je i taková blbost snad to není spoiler, že můžete pozorovat vesmír a zadáte-li ty správné souřadnice, uvidíte různé pěkné obrázky. Postup hrou je samozřejmě doplňován animacemi, chcete-li filmečky, které jsou dobře udělané, fakt pěkné. Zvlášť některé. U hry hraje někdy i celkem řízná hudba, která sice není zrovna podle mého gusta, ale do hry se hodí.

JENŽE...

Občas jsem měl velký problém a to v podobě pohybu hlavního hrdiny. Kamera totiž přeskakuje na místa u kterých jste poblíž a hodně často se stane, že se překliknete a jdete jinam než by jste chtěli. Někdy je prostě celkem umění donutit Petera jít tam, kam chcete. Při pohledech z dálky jsou zase postavy přiliš titěrné, takže se mi párkrát stalo, že jsem nevěděl, kde jsem. Když jsem psal, že lokace jsou krásně udělané, naschvál jsem nepsal o zbytku, protože s postavami je to o dost horší, graficky jsou škaredé, vypadají jako vystřižené ze starší hry. Řeč je samozřejmě i o postavě hlavní. Další věc je spíše rozporuplná, protože někoho potěší a někoho spíše ne a to jsou logické hádanky, chcete-li puzzly (tohle slovo používám nerad). Ony totiž ve hře jsou, to ano, ale spíše si jich užijete až ve druhé půli. Hra je totiž postavená spíše na dialozích, rozuměj: vyčerpat všecny možné otázky, a na tom, že musíte být na tom správném místě. To zase znamená, že se musíte vrátit do jiné lokace a zase se vrátit zpět, aby se věci udály tak jak mají (byla noc, aby ta a ta postava stála jinde apod.) Logické hádanky jsou zase ke konci příliš zapeklité, takže s nimi nezkušený adventurář, který ze začátku projížděl hrou jak po másle, může mít problém. Nicméně nepostrádají logiku a pokud zapojíte svůj jistě výkonný mozek, řešení se najde.

Na konci hry (který je mimořádně těžký) hru doporučuji ukončit nejdříve špatně (kdo by chtěl vědět jak, napište mi DH poštou, odpovím co a jak), poněvadž by jste se ochudili o parádní video, které já osobně beru jako takový alternativní konec. Nicméně konec to není. Nemusíte se bát, po skončení videa vás hra vrátí zpět na místo, kde to můžete udělat znova, ale tentokráte už správně.

Inu a jak bych celkově shrnul The Moment of Silence? Je to adventura s parádním příběhem a atmosférou, ale po technické stránce průměrná. Někdo také může namítnout, proč by hrdina pomáhal uplně cizím lidem a tolik riskoval, ale to jsou záležitosti mezi nebem a zemí, řekněme že je prostě čestný a ochotný člověk. Parádní hra.