Videoherní zpracování první knihy o Harrym Potterovi se neslo v podobě, která nijak extra nenadchne, ale ani neurazí. Bylo príma být v kůži Harryho v tomto kouzelném světě, ale zpracování mě prostě ze židle nezvedlo. Podobná očekávání jsem měl i od druhého dílu.

Asi nejvíce při hraní zamrzí, jak málo se hra drží originálního příběhu z filmu či knihy. Vlastně, celý příběh je vyprávěn tak nějak z rychlíku, takže je spousta věcí vynechána nebo jen zkratkovitě odvyprávěna. Některé jinak důležité postavy jsou na scéně jen malou chvíli. Třeba profesorka McGonagallová, Hagrid nebo vlastně i Dobby, který se jen mihne v intru. Jsem ale rád, že tam tvůrci opět nechali ducha Protivu, takže nevychází čistě jen z filmu.

Zpracování hry je prakticky stejné, jako u jedničky. Harry postupně chodí na hodiny k různým učitelům, kde se učí kouzla. Tentokrát není potřeba dělat myší správná gesta, ale ve správný okamžik mačkat klávesy, což je trošku škoda. Následně dojde na tréninkovou úroveň a pak hurá na prozkoumávání Bradavic. Ty mi přišly otevřenější než u předchozího dílu, ale prakticky jsem neměl moc důvodů prozkoumávat každý kout na vlastní pěst, protože jsem se postupně všude dostal i v rámci příběhu. Celkem fajn byl i závěrečný boss fight s baziliškem.

Super novinkou je pak bonusová úroveň za nalezení všech stříbrných karet. Naštěstí není potřeba najít všechna skrytá místa, protože je možné karty měnit za získané fazolky. A ty se zase nejjednodušeji získávají přes nový soubojový klub. Trošku mě ale zklamal famfrpál, kde mi přišlo, že Harry lítá skoro sám a na hráči je soupeře především umlátit neboli uklikat, aby se nedostal ke zlatonce rychleji. 

Graficky mi hra opět připadá přiměřeně své době vydání, i když je mi jasné, že v daném roce bylo mnoho her s lepším vizuálním zpracováním. Hudba je taky celkem fajn, ale ta z hlavní haly hradu se mi po čase celkem oposlouchala.

Celkově jsem se hrou relativně spokojen. Neměl jsem žádná velká očekávání a tak jsem dostal víceméně přesně to, co jsem chtěl.