Survival hry nejsou šálek mého čaje. Boris vypadá jako hra pro děti, kde je roztomilý vlk, který si běhá po baráku a sbírá kostičky. Ano, ale tak to opravdu jen vypadá. S vlčkem jsem si sice chodila po baráku a sbírala kostičky, matičky a rádia, ale všude je tma, po zemi jsou kaluže krve. Vše je v polorozpadu a HLAVNĚ mě tam neustále nahání příšera.

Pro někoho to možná není nic obtížného, protože před příšerou přece mohu utéct a schovat se ve speciální skříní, kde mi nic neudělá. Ale pro mě je to problém. Už když jsem chodila po jednotlivých místnostech byla jsem napjatá jako struna, kde na mě vyběhne ten podivný tvor. Když na mě pak skutečně vyběhl, tak bych víte čím přeštípla desítku drát a běžela jsem skoro bez rozmyslu ke schovávací skříni. Pravda je taková, že tenhle pocit jsem měla po celou herní dobu, což pro mě skutečně nebylo příjemné. Nerada se stresuji, takže můžeme děkovat vyšší moci, že jsem hraní vůbec přežila.

Nebýt letošní výzvy, tak bych podobnou hru nikdy ani nezkusila. Teď jsem ji dohrála a pokud mě k něčemu podobnému opět nedotlačí výzva, tak si určitě ani nic takového již nezahraji. Moje nízké hodnocení tak prosím berte s rezervou. Hra je velmi pěkně udělaná, ale mě nesedí žánr a nejde mi se přes to přenést.

Pro: hezká grafika, nově generované mapy
Proti: strach