Trochu jsem se obávala hrát jako první hru z této série její 4. díl, ale protože herní výzva 2023 č. 6 na HC vyžaduje 4. a vyšší díl a (krom Assassínů) asi jinou takovou hru nemám, volba padla na ni. Vlastně jsem již nějaký díl (možná i zrovna tenhle) jedou zkoušela, ale hra mě moc nezaujala, tak nemohu říct, že bych se zrovna nějak na hraní těšila.
Taky to podle toho dopadlo. Pocity ze hry mám dost rozpačité, a to hlavně ze začátku hraní. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale i když jsou útočící nepřátelé na každém rohu a vlastně vám nedají pokoj, působí na mě hra nějak prázdně. Je to divné, já vím. Mapa je plná úkolů a příběh není krátký, přesto je cítit, že se jedná o sandbox zaměřený na náhodnou likvidaci nepřátel a hlavně ničení jejich budov.
Na můj vkus je mapa světa Just cause 4 příliš velká. Přišlo mi, že většinu odehrané doby jsem jen cestovala z místa na místo. Po čase jsem naučila cestovat poměrně rychle kombinováním padáku a wingsuitu s občasnou pomocí grapple hooku, což mi přišlo jako nejrychlejší metoda cestování. Samozřejmě ještě rychlejší by bylo cestovat vrtulníkem, ale většinou jsem byla líná si ho přivolávat. Používala jsem ho tedy jen v případech, že byl zrovna nějaký k dispozici v okolí. Nevýhodou cestování wingsuitem byla absence rádia, které by cestu udělalo snesitelnější. Fast travel je také k dispozici, ale jeho místa se musí nejdříve objevit.
Když už jsem se doplahočila k nějaké té příběhové misi, tak z nich jsem zklamaná nebyla. Tradiční snaha porazit bohatého záporáka, který chce být ještě bohatší. V tomto případě za pomoci výroby zbraní ovládající počasí. Do toho je zapojena i osobní rovina, která samozřejmě v řádném příběhu nemůže chybět.
Krom hlavního příběhu je to i pár vedlejších linek. Automobilové závody a likvidace lodí nepřátelských špiónů jsou dobré, ale rozhodně jsem nečekala, že se budu vypořádávat s
démonickým hmyzem. Rozhodně se jednalo o zajímavou změnu.
Jak jsem zmínila, mapa je plná úkolů. Nejčastějšími jsou: proletět kruhy wingsuitem, projet kruh vozidlem v určené rychlosti a projet kruh s určitým dopravním prostředkem. Ať už je to motorka, auto nebo loď. Zajímalo by mě, jak byly tyhle úkoly do hry přidány, protože některé mi přišly totálně náhodné a nepromyšlené. Nebo byly promyšleny pečlivě, ale jejich odhalení bylo tak sofistikované, že mě řešení nenapadlo a na splnění jsem použila hrubou sílu. Tím myslím například, že jsem měla osobním vozem projet kruh vedle budovy ve výšce asi 2. patra. Já jsem nenašla žádnou „normální“ cestu nahoru, tak jsem prostě auto odlehčila balonky a lanem přitáhla na střechu budovy. Držela jsem si při tom palce, aby nevybuchlo, popř. nespadlo zpět na zem (což se mi obojí opakovaně dělo). Pak jsem se rozjela po střeše a proskočila kruhem. Řešení to je, ale moc elegantní tedy ne. Dalším příkladem bylo to, že jsem uprostřed silnice měla projet kruhem lodí. Nikde v okolí ani nebyla, musela jsem si ji nechat poslat supply dropem. Pak za pomoci tuny lan a balonků jsem jí nějak do toho kruhu dostala. Tímto způsobem jsem řešila více těchto úkolů. Ano, jsou i případy, kdy jsem v okolí našla něco, co se dalo ke splnění využít. Například, když se mělo projet kruhem motorkou, ale kruh byl nad zemí, tak v okolí bylo něco, co se dalo použít jako rampa a kruhem proskočit. Těchto úkolu bylo ve hře moc a rozhodla jsem se je nechat být. Netrápit se s nimi. Jen jsem si sem tam jeden splnila, ale rozhodně jsem jich neudělala ani polovinu. Oni taky nebyly moc zábavné.
Just cause 4 rozhodně nepatří mezi nejhezčí hry. Nevím, jestli to nebylo způsobeno mým PC, ale zvláště z cutscén jsem rozhodně nadšená nebyla. Mimo ty komiksově laděné, ty byly docela hezké. Byla jsem překvapená, že vyšla až v roce 2018, podle hraní jsem myslela, že je starší. Grafický styl (krom komiksových cutscén) je laděn do realistična, proto mi přišlo zvláštní, že postavy mají nepřirozeně velké oči. Nejsem si jistá, jestli to bylo pořád a většinou jsem si toho nevšímala, nebo to bylo jen v některých scénách, ale oči byly podivně velké.
Na začátku hry došlo k zvláštnímu nesouladu času během cutscény a mimo ni. Misi jsem plnila za dne, ale po opuštění budovy začala cutscéna, která byla v noci. Po jejím konci začal další úkol a vše se opět přepnulo do dne. Bylo to divné, ale takto velmi nepříjemně a nepřirozeně se to už neopakovalo.
Ve hrách mám ráda drobné detaily, které herní svět udělají opravdovější. Ať už to jsou rekce NPC postav, nebo něco ohledně prostředí. Taky jsem narazila pouze na jednu věc a to, že v tunelech začne šumět rádio, protože má špatný signál.
Rádio by bylo fajn, nabízí hudební kanály i takový, kde si spíše povídají, ale moc jsem si ho neužila. Jak jsem již zmínila, cestovala jsem hlavně wingsuitem. Mojí nejméně oblíbenou formou cestování byla jízda auty a motorkami. Všechny vozidla se na můj vkus chovala moc divoce a bylo těžké s nimi manévrovat. I když jsem si na to časem zvykla a šlo mi to lépe, nebavilo mě to. S ovládáním jsem měla potíže i u letadel, ale jen s jedou konkrétní věcí. Neustále jsem omylem vyskakovala z letadla ve chvílích, když jsem chtěla letět nahoru. Pak samozřejmě letadlo havarovalo a já musela pokračovat wingsuitem. Měla jsem hned změnit ovládání a byl by klid.
Když už jsem si přivolala vrtulník, musela jsem si ho hlídat a rozhodně neplnit žádné úkoly na mapě, protože pokaždé zmizel. I když jsem nezměnila lokaci. Jen jsem přistála, prolítla s wingsuitem kruhy, chtěla se vrátit do vrtulníku a pokračovat v cestě, ale ten byl fuč. Pokud jsem ho potřebovala, musela jsem si o něj znovu požádat a bylo to otravné. Určitě bych ocenila, kdyby se takto nedespawnovali.
Opakovaně se mi stala ve hře chyba, kdy mi přestal fungovat grap hook a vyřešilo to až restartování hry. Bohužel se mi to stalo zrovna v jednom z posledních soubojů, který byl docela náročný, šly po mě helikoptéry a já se k nim nemohla přitáhnout. Nechtěla jsem hru restartovat, abych nepřišla o postup. Souboj tak byl o dost těžší.
Pokud jsem se dostala do soubojů s nepřáteli mimo příběh hry, nešlo je porazit. Ať jsem dělala, co jsem mohla, pořád přijížděli další a další v nekonečné řadě. Jedinou možností bylo ujet. Snahou je porazit jsem zbytečně ztratila spoustu času, což mě štve. Nemožnost nepřátele porazit je frustrující. Ještě horší to bylo, když jsem nepřátelům ukradla letadlo nebo helikoptéru. Čím více jsem se snažila uhájit si svou kořit a dopravit se s ní na místo, které jsem potřebovala, tím byla situace horší a většinou jsem skončila tak, že mě sestřelili.
S velkou pravděpodobností se k této sérii vracet nebudu. Nelituji, že jsem si jí zkusila, ale není to nic pro mě.
Taky to podle toho dopadlo. Pocity ze hry mám dost rozpačité, a to hlavně ze začátku hraní. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale i když jsou útočící nepřátelé na každém rohu a vlastně vám nedají pokoj, působí na mě hra nějak prázdně. Je to divné, já vím. Mapa je plná úkolů a příběh není krátký, přesto je cítit, že se jedná o sandbox zaměřený na náhodnou likvidaci nepřátel a hlavně ničení jejich budov.
Na můj vkus je mapa světa Just cause 4 příliš velká. Přišlo mi, že většinu odehrané doby jsem jen cestovala z místa na místo. Po čase jsem naučila cestovat poměrně rychle kombinováním padáku a wingsuitu s občasnou pomocí grapple hooku, což mi přišlo jako nejrychlejší metoda cestování. Samozřejmě ještě rychlejší by bylo cestovat vrtulníkem, ale většinou jsem byla líná si ho přivolávat. Používala jsem ho tedy jen v případech, že byl zrovna nějaký k dispozici v okolí. Nevýhodou cestování wingsuitem byla absence rádia, které by cestu udělalo snesitelnější. Fast travel je také k dispozici, ale jeho místa se musí nejdříve objevit.
Když už jsem se doplahočila k nějaké té příběhové misi, tak z nich jsem zklamaná nebyla. Tradiční snaha porazit bohatého záporáka, který chce být ještě bohatší. V tomto případě za pomoci výroby zbraní ovládající počasí. Do toho je zapojena i osobní rovina, která samozřejmě v řádném příběhu nemůže chybět.
Krom hlavního příběhu je to i pár vedlejších linek. Automobilové závody a likvidace lodí nepřátelských špiónů jsou dobré, ale rozhodně jsem nečekala, že se budu vypořádávat s
démonickým hmyzem. Rozhodně se jednalo o zajímavou změnu.
Jak jsem zmínila, mapa je plná úkolů. Nejčastějšími jsou: proletět kruhy wingsuitem, projet kruh vozidlem v určené rychlosti a projet kruh s určitým dopravním prostředkem. Ať už je to motorka, auto nebo loď. Zajímalo by mě, jak byly tyhle úkoly do hry přidány, protože některé mi přišly totálně náhodné a nepromyšlené. Nebo byly promyšleny pečlivě, ale jejich odhalení bylo tak sofistikované, že mě řešení nenapadlo a na splnění jsem použila hrubou sílu. Tím myslím například, že jsem měla osobním vozem projet kruh vedle budovy ve výšce asi 2. patra. Já jsem nenašla žádnou „normální“ cestu nahoru, tak jsem prostě auto odlehčila balonky a lanem přitáhla na střechu budovy. Držela jsem si při tom palce, aby nevybuchlo, popř. nespadlo zpět na zem (což se mi obojí opakovaně dělo). Pak jsem se rozjela po střeše a proskočila kruhem. Řešení to je, ale moc elegantní tedy ne. Dalším příkladem bylo to, že jsem uprostřed silnice měla projet kruhem lodí. Nikde v okolí ani nebyla, musela jsem si ji nechat poslat supply dropem. Pak za pomoci tuny lan a balonků jsem jí nějak do toho kruhu dostala. Tímto způsobem jsem řešila více těchto úkolů. Ano, jsou i případy, kdy jsem v okolí našla něco, co se dalo ke splnění využít. Například, když se mělo projet kruhem motorkou, ale kruh byl nad zemí, tak v okolí bylo něco, co se dalo použít jako rampa a kruhem proskočit. Těchto úkolu bylo ve hře moc a rozhodla jsem se je nechat být. Netrápit se s nimi. Jen jsem si sem tam jeden splnila, ale rozhodně jsem jich neudělala ani polovinu. Oni taky nebyly moc zábavné.
Just cause 4 rozhodně nepatří mezi nejhezčí hry. Nevím, jestli to nebylo způsobeno mým PC, ale zvláště z cutscén jsem rozhodně nadšená nebyla. Mimo ty komiksově laděné, ty byly docela hezké. Byla jsem překvapená, že vyšla až v roce 2018, podle hraní jsem myslela, že je starší. Grafický styl (krom komiksových cutscén) je laděn do realistična, proto mi přišlo zvláštní, že postavy mají nepřirozeně velké oči. Nejsem si jistá, jestli to bylo pořád a většinou jsem si toho nevšímala, nebo to bylo jen v některých scénách, ale oči byly podivně velké.
Na začátku hry došlo k zvláštnímu nesouladu času během cutscény a mimo ni. Misi jsem plnila za dne, ale po opuštění budovy začala cutscéna, která byla v noci. Po jejím konci začal další úkol a vše se opět přepnulo do dne. Bylo to divné, ale takto velmi nepříjemně a nepřirozeně se to už neopakovalo.
Ve hrách mám ráda drobné detaily, které herní svět udělají opravdovější. Ať už to jsou rekce NPC postav, nebo něco ohledně prostředí. Taky jsem narazila pouze na jednu věc a to, že v tunelech začne šumět rádio, protože má špatný signál.
Rádio by bylo fajn, nabízí hudební kanály i takový, kde si spíše povídají, ale moc jsem si ho neužila. Jak jsem již zmínila, cestovala jsem hlavně wingsuitem. Mojí nejméně oblíbenou formou cestování byla jízda auty a motorkami. Všechny vozidla se na můj vkus chovala moc divoce a bylo těžké s nimi manévrovat. I když jsem si na to časem zvykla a šlo mi to lépe, nebavilo mě to. S ovládáním jsem měla potíže i u letadel, ale jen s jedou konkrétní věcí. Neustále jsem omylem vyskakovala z letadla ve chvílích, když jsem chtěla letět nahoru. Pak samozřejmě letadlo havarovalo a já musela pokračovat wingsuitem. Měla jsem hned změnit ovládání a byl by klid.
Když už jsem si přivolala vrtulník, musela jsem si ho hlídat a rozhodně neplnit žádné úkoly na mapě, protože pokaždé zmizel. I když jsem nezměnila lokaci. Jen jsem přistála, prolítla s wingsuitem kruhy, chtěla se vrátit do vrtulníku a pokračovat v cestě, ale ten byl fuč. Pokud jsem ho potřebovala, musela jsem si o něj znovu požádat a bylo to otravné. Určitě bych ocenila, kdyby se takto nedespawnovali.
Opakovaně se mi stala ve hře chyba, kdy mi přestal fungovat grap hook a vyřešilo to až restartování hry. Bohužel se mi to stalo zrovna v jednom z posledních soubojů, který byl docela náročný, šly po mě helikoptéry a já se k nim nemohla přitáhnout. Nechtěla jsem hru restartovat, abych nepřišla o postup. Souboj tak byl o dost těžší.
Pokud jsem se dostala do soubojů s nepřáteli mimo příběh hry, nešlo je porazit. Ať jsem dělala, co jsem mohla, pořád přijížděli další a další v nekonečné řadě. Jedinou možností bylo ujet. Snahou je porazit jsem zbytečně ztratila spoustu času, což mě štve. Nemožnost nepřátele porazit je frustrující. Ještě horší to bylo, když jsem nepřátelům ukradla letadlo nebo helikoptéru. Čím více jsem se snažila uhájit si svou kořit a dopravit se s ní na místo, které jsem potřebovala, tím byla situace horší a většinou jsem skončila tak, že mě sestřelili.
S velkou pravděpodobností se k této sérii vracet nebudu. Nelituji, že jsem si jí zkusila, ale není to nic pro mě.
Fantasy Blacksmith
Pro: hlavní příběh
Proti: ovládání vozidel, jednotvárnost, nekonečné řady nepřátel