Řekněme si to na rovinu. Kolik takových sci-fi noir příběhů existuje? Knižně, herně, filmově? Moc ne, co si budeme povídat, že? Važme si tedy každičkého příběhu, který vznikne v hlavě kohokoliv. Nikdy totiž nevíte, jestli to nebude na dlouhou dobu, v rámci daného žánru, to poslední, co Vás potká. Třeba takové Gemini Rue je totiž zajímavé ve všech ohledech. Jen je to hra specifického žánru. Jenže i přesto byste ji tedy za žádných okolností neměli vynechat. Byla by to veliká škoda.
Jestli totiž Gemini Rue něčím vládne, je to příběh. Ten se Joshuovi Nuernbergerovi, který stojí za celou hrou, náramně povedl. Zkombinoval ponurou detektivku a futuristické sci-fi do jednoho velice povedeného celku, který hned zkraje připomene legendy žánru, jako je Blade Runner nebo 5. element.
Hra začíná příběhem detektiva, který jeho hledání bratra napříč galaxií přitáhne na planetu Barracus. Ta je krásně ponurá, věčně deštivá, a atmosférou přesně taková, jako kdybyste si od Finchera pustili jeho nejlepší počin Sedm. Po chvíli ale zjistíte, že hra se prolíná s druhým příběhem. Ten se odehrává kdesi v galaxii na nějaké blíže nespecifikované stanici, kde nějaký psychopat profesor chce z lidí vytvořit stroje na zabíjení - chladné a bez emocí - a tak jim při každém neuposlechnutí rozkazu maže paměť, aby jim do hlavy opět vštípil podstatu vraždění a zabíjení. Dokud se opět něco nezvrtne. No a do této dystopické hrůzy Vás hra vtělí do osoby známé jako Delta-Six, který toho o sobě příliš neví a tak je na hráči, aby se o něm postupem času něco zajímavého dozvěděl.
Dvě naprosto různorodé příběhové linky, které ale postupem času splynou v jednu a navíc dokáží nějakými těmi dějovými zvraty velice hezky překvapit. To především a na tom vlastně i celá hra stojí. Navíc hra zabalená do klasicky oldschoolového 2D adventurního hávu dělaném v AGS prostředí. K tomu se odehrávající ve světě, který je notně ponurý, depresivní, ale výrazně atmosferický. A to i přesto, že hra skrývá velice vydařený dabing.
Co je ale na hře zajímavé a originalitou ji odlišuje od jiných adventur tohoto typu, tak že se tu několikrát setkáte s přestřelkami. Hra Vás naučí pomocí klávesnice střílet, pohybovat se z levé strany krytí na pravou a konec konců se i vhodně krýt. A jakmile se to naučíte, akce může začít. Akce musím říct velice originální a nápaditá. Celkově tuto hru příjemně oživila.
Musím se ale přiznat, že Gemini Rue mě v rámci žánru velice mile překvapil. Už jsem podobných adventur za ta léta pár zahrál, ale po dohrání této mi bylo jasné, že se rázem stane jednou z těch nejzajímavějších. Není nejlehčí, mnohdy se těch pár prostředí (hra není nakreslenými pozadími úplně objemná) dost opakuje a nejednou krát se postup hry posouvá metodou pokus - omyl. I tak ale musím říct, že svojí pozornost si rozhodně zaslouží. Jako hra jednoho člověka si zaslouží veliký respekt.
Jestli totiž Gemini Rue něčím vládne, je to příběh. Ten se Joshuovi Nuernbergerovi, který stojí za celou hrou, náramně povedl. Zkombinoval ponurou detektivku a futuristické sci-fi do jednoho velice povedeného celku, který hned zkraje připomene legendy žánru, jako je Blade Runner nebo 5. element.
Hra začíná příběhem detektiva, který jeho hledání bratra napříč galaxií přitáhne na planetu Barracus. Ta je krásně ponurá, věčně deštivá, a atmosférou přesně taková, jako kdybyste si od Finchera pustili jeho nejlepší počin Sedm. Po chvíli ale zjistíte, že hra se prolíná s druhým příběhem. Ten se odehrává kdesi v galaxii na nějaké blíže nespecifikované stanici, kde nějaký psychopat profesor chce z lidí vytvořit stroje na zabíjení - chladné a bez emocí - a tak jim při každém neuposlechnutí rozkazu maže paměť, aby jim do hlavy opět vštípil podstatu vraždění a zabíjení. Dokud se opět něco nezvrtne. No a do této dystopické hrůzy Vás hra vtělí do osoby známé jako Delta-Six, který toho o sobě příliš neví a tak je na hráči, aby se o něm postupem času něco zajímavého dozvěděl.
Dvě naprosto různorodé příběhové linky, které ale postupem času splynou v jednu a navíc dokáží nějakými těmi dějovými zvraty velice hezky překvapit. To především a na tom vlastně i celá hra stojí. Navíc hra zabalená do klasicky oldschoolového 2D adventurního hávu dělaném v AGS prostředí. K tomu se odehrávající ve světě, který je notně ponurý, depresivní, ale výrazně atmosferický. A to i přesto, že hra skrývá velice vydařený dabing.
Co je ale na hře zajímavé a originalitou ji odlišuje od jiných adventur tohoto typu, tak že se tu několikrát setkáte s přestřelkami. Hra Vás naučí pomocí klávesnice střílet, pohybovat se z levé strany krytí na pravou a konec konců se i vhodně krýt. A jakmile se to naučíte, akce může začít. Akce musím říct velice originální a nápaditá. Celkově tuto hru příjemně oživila.
Musím se ale přiznat, že Gemini Rue mě v rámci žánru velice mile překvapil. Už jsem podobných adventur za ta léta pár zahrál, ale po dohrání této mi bylo jasné, že se rázem stane jednou z těch nejzajímavějších. Není nejlehčí, mnohdy se těch pár prostředí (hra není nakreslenými pozadími úplně objemná) dost opakuje a nejednou krát se postup hry posouvá metodou pokus - omyl. I tak ale musím říct, že svojí pozornost si rozhodně zaslouží. Jako hra jednoho člověka si zaslouží veliký respekt.
Prisoner of Ice
Pro: Pokud máte rádi detektivní žánr a k tomu sci-fi, příběh této hry si bezesporu užijete. Je tou největší devizou hry. Také ale disponuje originálním nápadem přestřelek, které jsem v jiných hrách nezažil.
Proti: Na adventuru je tu poměrně málo prostředí, často se opakují a mnohdy se hra odvíjí metodou pokus-omyl.