A do třetice všeho dobrého, je tady Infinite. Na rozdíl od prvních dvou dílů jsem Infinite nehrál poprvé. Dostal jsem se k němu už kdysi, chvíli poté co vyšlo. Nebylo to tenkrát zrovna legálně a k tomu ještě na stroji, který prosil o smilování kdykoliv jsem hru spustil. A aby toho nebylo málo nevládl jsem tehdy vůbec dobře angličtinou. Ale i přes tohle všechno si pamatuju jak mě už tehdy třetí Bioshock uhranul.
Změn v hratelnosti zde na první pohled může být celkem dost, ale na druhý zjistíme že do velké míry navazuje na to co už známe. Plasmidy jsou nahrazeny Vigory, vylepšování je stále dostupné pro zbraně i vigory, jen je tentokrát navázané na jednu měnu, zmizely lékárničky a zdraví i "manu" sůl, si tak musíte doplňovat tím co zrovna leží na zemi kolem vás. Novinkou je štít, který se sám doplňuje a nepřátelé se musí nejdříve dostat přes ten, než vám začnou opravdu ubližovat. Celkový gunplay byl výrazně dotažen a celá hra je tak plynulejší a svižnější. Zůstali staré dobré automaty na munici a nyní hlavně právě na to vylepšování. No a zůstalo i město...
Není to ale město, které si pamatujeme z prvních dvou dílů. Z Rapture na dně oceánu se přesouváme do Kolumbie vysoko v oblacích. Naskýtají se tak úplně nová panoramata létajících náměstí a budov, cestujících obchodů, umělých pláží umístěných kilometry nad těmi skutečnými. Vizuál je opravdu dech beroucí a dá se skvěle vstřebávat díky možnosti cestování po Skylines, které většinu míst propojují a lze se díky nim rychle přesouvat po lokacích. Samozřejmě se ale i v tomto případě jedná o utopickou distopii jednoho megalomana a proroka. Jen je tentokrát postavená na náboženství.
A tím se dostávám k příběhu, ale o tom vlastně nelze říci nic moc navíc než co si může každý přečíst v synopsi. Řeknu tedy jen že se jedná opravdu o mistrovské dílo na poli videoherního vyprávění, které vám na konci zaručeně vyrazí dech. Žádná postava není černobílá a u každého vás bude zajímat jejich osud a pohnutky. Vyprávění však není úplné bez dvou rozšíření Burial at the Sea, kde se vrátíme zpátky do Rapture a všechno se tak perfektně uzavře. Proto je zmiňuji jen v krátkosti tady, bez nich totiž hra prostě není celá.
Bioshock Infinite je velice podstatným kusem historie herních příběhů a nebál bych se říct že by si jej měl alespoň jednou prožít opravdu každý.
Změn v hratelnosti zde na první pohled může být celkem dost, ale na druhý zjistíme že do velké míry navazuje na to co už známe. Plasmidy jsou nahrazeny Vigory, vylepšování je stále dostupné pro zbraně i vigory, jen je tentokrát navázané na jednu měnu, zmizely lékárničky a zdraví i "manu" sůl, si tak musíte doplňovat tím co zrovna leží na zemi kolem vás. Novinkou je štít, který se sám doplňuje a nepřátelé se musí nejdříve dostat přes ten, než vám začnou opravdu ubližovat. Celkový gunplay byl výrazně dotažen a celá hra je tak plynulejší a svižnější. Zůstali staré dobré automaty na munici a nyní hlavně právě na to vylepšování. No a zůstalo i město...
Není to ale město, které si pamatujeme z prvních dvou dílů. Z Rapture na dně oceánu se přesouváme do Kolumbie vysoko v oblacích. Naskýtají se tak úplně nová panoramata létajících náměstí a budov, cestujících obchodů, umělých pláží umístěných kilometry nad těmi skutečnými. Vizuál je opravdu dech beroucí a dá se skvěle vstřebávat díky možnosti cestování po Skylines, které většinu míst propojují a lze se díky nim rychle přesouvat po lokacích. Samozřejmě se ale i v tomto případě jedná o utopickou distopii jednoho megalomana a proroka. Jen je tentokrát postavená na náboženství.
A tím se dostávám k příběhu, ale o tom vlastně nelze říci nic moc navíc než co si může každý přečíst v synopsi. Řeknu tedy jen že se jedná opravdu o mistrovské dílo na poli videoherního vyprávění, které vám na konci zaručeně vyrazí dech. Žádná postava není černobílá a u každého vás bude zajímat jejich osud a pohnutky. Vyprávění však není úplné bez dvou rozšíření Burial at the Sea, kde se vrátíme zpátky do Rapture a všechno se tak perfektně uzavře. Proto je zmiňuji jen v krátkosti tady, bez nich totiž hra prostě není celá.
Bioshock Infinite je velice podstatným kusem historie herních příběhů a nebál bych se říct že by si jej měl alespoň jednou prožít opravdu každý.
Braid
Pro: Příběh, Svižná hratelnost, Vizuály a atmosféra světa
Proti: Místy až příliš akce