Dark Train je na první pohled unikátní. Přeci jen, ovládání hry pomocí mechanické krakatice, která se stará o chod vlaku, to vše v grafické stylizaci poskládané z papíru. Už jen tento popis vyniká svou originalitou.
Hned po spuštění hry je mi řečeno, jak se krakatice ovládá a hurá do hry, ani slovo navíc. Kde to jsem? Co je to za vlak? Proč ovládám zrovna krakatici, co je jejím účelem? Jak se vlak ovládá? Kam má vlak dojet? Samé otázky. Nějakou chvíli mi trvalo, než se mi podařilo získat energii pro vlak a jak ho rozjet. Jinými slovy, na vše jsem si musel přijít sám a celou řadu věcí následně i domýšlet. Hlavní náplní hry je pak především průzkum všeho, co jde nebo nejde dělat. Něco je intuitivní, ale něco je trošku náročnější. Nicméně, řada mých otázek ale zůstala nezodpovězena.
To hlavní se ale odehrává v každém ze čtyř dostupných kontejnerů ve vlaku, jejichž interiér se mění podle toho, na jakém slotu vlaku se zrovna nachází. Zde mi naštěstí rychle došel fakt, že je možné něco dělat jen v tom, jehož symbol svítí. I tak bylo přehazování pořadí kontejnerů a hledání svítícího symbolu byla celkem nuda.
S designem jednotlivých úrovní jsem pak byl někdy spokojený více, jindy méně. Několikrát se mi stalo, že jsem ani nevěděl, jak se z dané obrazovky dostat pryč. Celkem dost mě zlobily úrovně, kde se krakatice přesouvala do přední či zadní části místnosti tak, že se dostala do určitého místa. Někdy jsou tato místa skrytá, takže jsem je objevoval až po čase díky náhodě. Jindy jsou ale na kraji obrazovky a tak se mi občas stávalo, že jsem se při průzkumu či z důvodu krkolomnějšího ovládání nechtěně přesouval či rovnou opouštěl místnost. To pochopitelně znamenalo restart daného puzzlu, což mě ve složitějších úrovních celkem štvalo.
Co se však nedá hře upřít, je již zmíněná grafická stylizace z papíru. Prakticky každá scenérie vypadá krásně a přitom svým způsobem jinak, než jsem u her zvyklý. Zde velký palec nahoru.
A teď proč dávám relativně nízké hodnocení? Hra vypadá sice krásně, ale z nějakého důvodu mi nesedla. Na začátku mě to prozkoumávání celkem bavilo, ale to nadšení brzy vyprchalo a to nakonec vedlo k tomu, že jsem se v úrovních spíše trápil.
Hned po spuštění hry je mi řečeno, jak se krakatice ovládá a hurá do hry, ani slovo navíc. Kde to jsem? Co je to za vlak? Proč ovládám zrovna krakatici, co je jejím účelem? Jak se vlak ovládá? Kam má vlak dojet? Samé otázky. Nějakou chvíli mi trvalo, než se mi podařilo získat energii pro vlak a jak ho rozjet. Jinými slovy, na vše jsem si musel přijít sám a celou řadu věcí následně i domýšlet. Hlavní náplní hry je pak především průzkum všeho, co jde nebo nejde dělat. Něco je intuitivní, ale něco je trošku náročnější. Nicméně, řada mých otázek ale zůstala nezodpovězena.
To hlavní se ale odehrává v každém ze čtyř dostupných kontejnerů ve vlaku, jejichž interiér se mění podle toho, na jakém slotu vlaku se zrovna nachází. Zde mi naštěstí rychle došel fakt, že je možné něco dělat jen v tom, jehož symbol svítí. I tak bylo přehazování pořadí kontejnerů a hledání svítícího symbolu byla celkem nuda.
S designem jednotlivých úrovní jsem pak byl někdy spokojený více, jindy méně. Několikrát se mi stalo, že jsem ani nevěděl, jak se z dané obrazovky dostat pryč. Celkem dost mě zlobily úrovně, kde se krakatice přesouvala do přední či zadní části místnosti tak, že se dostala do určitého místa. Někdy jsou tato místa skrytá, takže jsem je objevoval až po čase díky náhodě. Jindy jsou ale na kraji obrazovky a tak se mi občas stávalo, že jsem se při průzkumu či z důvodu krkolomnějšího ovládání nechtěně přesouval či rovnou opouštěl místnost. To pochopitelně znamenalo restart daného puzzlu, což mě ve složitějších úrovních celkem štvalo.
Co se však nedá hře upřít, je již zmíněná grafická stylizace z papíru. Prakticky každá scenérie vypadá krásně a přitom svým způsobem jinak, než jsem u her zvyklý. Zde velký palec nahoru.
A teď proč dávám relativně nízké hodnocení? Hra vypadá sice krásně, ale z nějakého důvodu mi nesedla. Na začátku mě to prozkoumávání celkem bavilo, ale to nadšení brzy vyprchalo a to nakonec vedlo k tomu, že jsem se v úrovních spíše trápil.
