Předesílám že hru jsem hrál na Amize CD32, což byla Amiga 1200 převlečená za konzoli a je to skoro 30 let. Sám jsem zvědav co ze sebe vypotím po takové době. Bohužel platforma pro CD32 zde stále chybí takže je třeba brát v potaz že od A1200 verze se může ledacos lišit, tím ovšem neposloužím, jelikož jsem tam AB3D nehrál. A hrál/dohrál jsem to gamepadem ( zdravím Garreta :)
V devadesátých letech pc herní svět zažíval boom FPS stříleček zejména díky revoluční hře Doom. Každý ji zná, je to legenda jako žádná jiná.
Her na jejím enginu byl bezpočet a k tomu se našlo pár dalších titulů které také trpí legendárním odkazem jako třeba Duke Nukem 3D na neméně slavném enginu Build.
Takže to bylo Doom sem, Doom tam, všichni oči navrch hlavy, upgradovaní počítačů a neomluvené hodiny ve škole. Herní Sodoma Gomora, Romerova stodola.
Dobře, ale co Amiga? Stolní počítač co začínal ztrácet dech a zvonil mu umíráček. Jo, jenže Amiga byl poměrně dost vychytaný kus hardwaru a měl v zázemí velkou skupinu různých vývojářů her co s tím dokázali divy. Třeba Team 17, tvůrci her jako Worms, Super Stardust a zejména seshora viděné 2D střílečky Alien Breed. Ta hodně čerpala ze známé filmové série o Vetřelcích a byla na Amize velmi populární. Takže po tom všem co rozpoutal Doom byla snaha přinést něco takového i na Amigu vcelku logická. A šlo to. Sice hry jako Gloom ( hehe, pěkný Doom chyták ) Breathless nebo Death Mask byli něco jako id majstrštyk ale horší. Chtělo to něco víc, a to víc byl právě Alien Breed 3D. Ne že by se kvůli němu něco změnilo, ale technologii Dooma si takzvaně namazal na chleba. Je jasné že v roce 1995 už hry na pc zvládli víc nebo to stejné ale AB3D byl pořád myšlen jako ta Amigácká odpověď na Doom.
Pořád šlo o typickou fps té doby a kromě toho že byla trochu pomalejší, v rámci gameplaye to nic zásadně převratného oproti jejím pc bratrům nebylo.
Ovšem z hlediska technologie to byla už jiná. První věc co je třeba zmínit jsou zéjména podlaží nad sebou, věc které nebyl schopen ani id ani build engine. Potom třeba průhledná voda a potápění v ní, gouraudovo stínování, točitá schodiště nebo implementace základní fyziky díky které šlo odrážet granáty ode zdi někam za roh ( Wow!!).
A kroky. Byli slyšet kroky !
Na CD32 konzoli hra běžela celkem dobře, tak kolem 15-20 fps. Ale trpěla zmenšeným výhledem a velkou část obrazovky obsadila 2D kresba která zřejmě měla nějakým způsobem evokovat vnitřek přilby. Což bylo jakoby in :) A k tomu správně pobliózní head bobing. Hra také nepůsobila moc vzhledně, limitace Amigy byli znát a pixely velké jak cihly nebylo nic oku lahodíciho. Sakra vyjít to na vykonějším PC všichni by se posrali !!!
Atmosféra se dala krájet, až to chvílemi byl spíš sci-fi horor než zběsilá akce. Nepřátel nebylo tolik a hodně z nich bylo extra tuhých, a zabít je dalo o dost víc práce a střeliva než bývalo v obdobných hrách zvykem.
Na CD32 hra vyšla na cédéčku a měla díky tomu i soundtrack, ten dělal tak 50% atmosféry. Disketová A1200 verze ho samozřejmě neměla. Hudba byla uložena jako klasická CD stopa a šla spustit v jakémkoliv CD přehrávači. A byla naprosto parádní, dodnes si pamatuji většinu skladeb a čas od času lozím na jůtůb jen kvůli poslechu abych ukojil nostalgické svrbění.
Poměrně zajímavá byla i protipirátská ochrana. V krabici s hrou byl sešit co měl asi deset matně černých stránek a na nich lesklou černou vytištěné skupiny čísel. Hra vždycky vygenerovala souřadnice, hráč dle nich našel číslo v sešitu, zadal a už to jelo. Černá čísla na černém povrchu tam byli proto aby ten sešit nešel zkopírovat na tiskárně, vyjel z ni pak jen černý list papíru. Myslím že tenhle styl ochrany používal jen Team 17 a viděl jsem ho i u jiných her od nich.
Co říct závěrem. Hráči retro stříleček běžte do toho, budete zírat !
A ukázka Amiga CD32 soundtracku od Bjorna Lynna.
https://youtu.be/ZD7asq0y-Qs?si=oPkC3F9OUzNhyfuy
Víš co, vono je to v tom alijen brídovi všechno trochu jinak, to není jak jinde, v důmu nebo tak něco. Je to celý rozvážnejší a jak tam slyšíš ty kroky, víš co, to nemaj nikde, a ty kroky jsou slyšet furt ve stejným rytmu nutí tě to v hlavě uvěřit že tak rychle prostě jdeš a nespěcháš, seš krokově rozvážnej. Taky si všimni že když vlezeš do dveří tak do tý místnosti nevletíš jak magor ale seš vopatrnej. Páč voni tě dost rychle sejmou. Vykukuješ a posloucháš jestli něco zachrčí abys věděl jestli tam jsou. No a když narazíš na lítajicí bramboru to je voser, jak to je celý multiplatformní tak vona může bejt všude, je pod tebou a sereš tam granáty, nevidíš jí ale když granát sedne, zachrčí. A ty vole, ta plazma medůza, to je skoro neporazitelný a sfoukne tě během vteřiny. Souboj s ni je klíďo na 15 minut. Ona kolikrát někam zaleze a bojiš se tam jít protože víš ze stačí málo a hned ležíš. A jak to nemá sejvovaní kde chceš, ale pokaždý jdeš od začátku úrovně tak seš posranej až za ušima abys nechcíp. Jako vono to je tuhý i proto že hraješ banánem a jedeš na nejakejch 15ti frejmech ale říkám ti, tahle hra je něco cos neviděl. Nekecám, vypálím ti to na verbatimku a kódy ti pučím, vydrž, zatím si zakuř…
V devadesátých letech pc herní svět zažíval boom FPS stříleček zejména díky revoluční hře Doom. Každý ji zná, je to legenda jako žádná jiná.
Her na jejím enginu byl bezpočet a k tomu se našlo pár dalších titulů které také trpí legendárním odkazem jako třeba Duke Nukem 3D na neméně slavném enginu Build.
Takže to bylo Doom sem, Doom tam, všichni oči navrch hlavy, upgradovaní počítačů a neomluvené hodiny ve škole. Herní Sodoma Gomora, Romerova stodola.
Dobře, ale co Amiga? Stolní počítač co začínal ztrácet dech a zvonil mu umíráček. Jo, jenže Amiga byl poměrně dost vychytaný kus hardwaru a měl v zázemí velkou skupinu různých vývojářů her co s tím dokázali divy. Třeba Team 17, tvůrci her jako Worms, Super Stardust a zejména seshora viděné 2D střílečky Alien Breed. Ta hodně čerpala ze známé filmové série o Vetřelcích a byla na Amize velmi populární. Takže po tom všem co rozpoutal Doom byla snaha přinést něco takového i na Amigu vcelku logická. A šlo to. Sice hry jako Gloom ( hehe, pěkný Doom chyták ) Breathless nebo Death Mask byli něco jako id majstrštyk ale horší. Chtělo to něco víc, a to víc byl právě Alien Breed 3D. Ne že by se kvůli němu něco změnilo, ale technologii Dooma si takzvaně namazal na chleba. Je jasné že v roce 1995 už hry na pc zvládli víc nebo to stejné ale AB3D byl pořád myšlen jako ta Amigácká odpověď na Doom.
Pořád šlo o typickou fps té doby a kromě toho že byla trochu pomalejší, v rámci gameplaye to nic zásadně převratného oproti jejím pc bratrům nebylo.
Ovšem z hlediska technologie to byla už jiná. První věc co je třeba zmínit jsou zéjména podlaží nad sebou, věc které nebyl schopen ani id ani build engine. Potom třeba průhledná voda a potápění v ní, gouraudovo stínování, točitá schodiště nebo implementace základní fyziky díky které šlo odrážet granáty ode zdi někam za roh ( Wow!!).
A kroky. Byli slyšet kroky !
Na CD32 konzoli hra běžela celkem dobře, tak kolem 15-20 fps. Ale trpěla zmenšeným výhledem a velkou část obrazovky obsadila 2D kresba která zřejmě měla nějakým způsobem evokovat vnitřek přilby. Což bylo jakoby in :) A k tomu správně pobliózní head bobing. Hra také nepůsobila moc vzhledně, limitace Amigy byli znát a pixely velké jak cihly nebylo nic oku lahodíciho. Sakra vyjít to na vykonějším PC všichni by se posrali !!!
Atmosféra se dala krájet, až to chvílemi byl spíš sci-fi horor než zběsilá akce. Nepřátel nebylo tolik a hodně z nich bylo extra tuhých, a zabít je dalo o dost víc práce a střeliva než bývalo v obdobných hrách zvykem.
Na CD32 hra vyšla na cédéčku a měla díky tomu i soundtrack, ten dělal tak 50% atmosféry. Disketová A1200 verze ho samozřejmě neměla. Hudba byla uložena jako klasická CD stopa a šla spustit v jakémkoliv CD přehrávači. A byla naprosto parádní, dodnes si pamatuji většinu skladeb a čas od času lozím na jůtůb jen kvůli poslechu abych ukojil nostalgické svrbění.
Poměrně zajímavá byla i protipirátská ochrana. V krabici s hrou byl sešit co měl asi deset matně černých stránek a na nich lesklou černou vytištěné skupiny čísel. Hra vždycky vygenerovala souřadnice, hráč dle nich našel číslo v sešitu, zadal a už to jelo. Černá čísla na černém povrchu tam byli proto aby ten sešit nešel zkopírovat na tiskárně, vyjel z ni pak jen černý list papíru. Myslím že tenhle styl ochrany používal jen Team 17 a viděl jsem ho i u jiných her od nich.
Co říct závěrem. Hráči retro stříleček běžte do toho, budete zírat !
A ukázka Amiga CD32 soundtracku od Bjorna Lynna.
https://youtu.be/ZD7asq0y-Qs?si=oPkC3F9OUzNhyfuy
Víš co, vono je to v tom alijen brídovi všechno trochu jinak, to není jak jinde, v důmu nebo tak něco. Je to celý rozvážnejší a jak tam slyšíš ty kroky, víš co, to nemaj nikde, a ty kroky jsou slyšet furt ve stejným rytmu nutí tě to v hlavě uvěřit že tak rychle prostě jdeš a nespěcháš, seš krokově rozvážnej. Taky si všimni že když vlezeš do dveří tak do tý místnosti nevletíš jak magor ale seš vopatrnej. Páč voni tě dost rychle sejmou. Vykukuješ a posloucháš jestli něco zachrčí abys věděl jestli tam jsou. No a když narazíš na lítajicí bramboru to je voser, jak to je celý multiplatformní tak vona může bejt všude, je pod tebou a sereš tam granáty, nevidíš jí ale když granát sedne, zachrčí. A ty vole, ta plazma medůza, to je skoro neporazitelný a sfoukne tě během vteřiny. Souboj s ni je klíďo na 15 minut. Ona kolikrát někam zaleze a bojiš se tam jít protože víš ze stačí málo a hned ležíš. A jak to nemá sejvovaní kde chceš, ale pokaždý jdeš od začátku úrovně tak seš posranej až za ušima abys nechcíp. Jako vono to je tuhý i proto že hraješ banánem a jedeš na nejakejch 15ti frejmech ale říkám ti, tahle hra je něco cos neviděl. Nekecám, vypálím ti to na verbatimku a kódy ti pučím, vydrž, zatím si zakuř…
