Já vím, že jsem strašně zaujatý. Beru všechna negativa a víceméně souhlasím se všemi zápory, které tu mnozí ve svých důkladných příspěvcích rozebírají a popisují. Herní mechaniky nejsou dokonalé a nepovedených věcí se tu dá najít dost - pro mě snad největší zápor je polovičatý nedodělaný dabing, kdy nejen že není namluvené vše, ale ještě je to tím příšerným způsobem, že s vámi v rámci dialogu nějaká postava mluví, dvě věty jsou namluvené a třetí jen text (a čtvrtá zase namluvená). Hrozně to rozbíjí zážitek. Podobně nešťastně vnímám Kickstarter backery vytvořené NPC, které stojí v místech, kde nemají být a mají nedobře napsané příběhy.

Proč tedy této hře dávám hodnocení 100 % a je to za mě nejlepší RPG všech dob, lepší než Zaklínač 3, lepší než Baldur's Gate a další? Dvěma slovy příběh a atmosféra. Spustil jsem hru, vytvořil si postavu, rozezněl se zvukomalebný hlas vypravěče, ocitl jsem se v campu karavany a já se okamžitě vrátil v čase. Zase mi bylo 10 a s tátou a sourozenci jsme hráli Dračí doupě. Tahle počítačová hra pro mě dokázala to, co zatím žádná před ní ne - skutečně jsem měl pocit, že jsem tam, že zkoumám kobky, bojuji s monstry, řeším rébusy a piplám si svou postavu.

Pomáhá tomu nejen krásná a detailní grafika, dobrá hudba (jeden z mých oblíbených herních soundtracků) a originální a perfektně napsaný příběh a dialogy, ale i smysl pro logiku, který v mnoha RPG postrádám. Ve většině her jsou věci umístěné čistě pro hratelnost samotnou. Řešíte hádanku, abyste otevřeli dveře, za kterými je místnost s truhlou, ve které je klíč k dalším dveřím :-D Extrémem jsou v tomhle Lariani, v jejichž hrách třeba banditům teče v jeskyni v "obýváku" potůček lávy :-D Živě si pamatuji, když jsem asi před 20 lety četl příručku Pána jeskyně v Dračím doupěti a v ní kapitolu o tom, že dobrodužství, které vytvořím, musí dávat smysl a musí mít vnitřní logiku. Jídelna zámku opravdu nemůže sousedit s konírnou a v ložnici vévody asi nebude 6 nastražených pastí. PoE přesně tohle neustále řeší a snad nikdy tam není nic jen tak. Všechno má svou perfektní logiku, hádanky nejsou samoúčelné, za vším je nějaký příběh, účel, smysl. V jídelně nacházím jídlo, ve zbrojnici zbraně a brnění. Všechny postavy mají smysluplné motivace a nedělají něco jen proto, aby házely hráči překážky do cesty. Ogři, kteří žijí v podzemí, tam nejsou proto, aby hráč měl další souboj, ale protože jsou tam ukrytí před lynčujícím davem a mají tam dostatek potravy. Atd.

Když jsme u těch soubojů, ty mi při prvních několika průchodech přišly jako nejslabší část hry. Je jich hodně a nejsou moc zábavné. Jednak je to RtwP (což já osobně nemusím), jednak si autoři vymysleli svá vlastní pravidla, která sice dávají perfektní smysl, ale člověk má při bojích pocit, že na všech těch čísílkách zase až tak nezáleží, a stačí prostě hrát tak nějak "logicky", fightera mít vepředu, mágem zezadu tam solit firebally a ono to vždy dobře dopadne. Kouzlo celého toho nového originálního systému se bohužel ukáže až na nejvyšší obtížnost (Path of the damned), kdy hráč najednou skutečně musí řešit, který nepřítel má jakou obranu, že nejprve musím nabuffovat své postavy, pak kouzly s vysokou šancí zásahu srazit nepříteli konkrétní obranu, aby jiné destruktivní kouzlo mělo šanci prorazit... Do toho pozicování, engagement, kouzlit imunity proti různým afflictions atd. Na nejvyšší obtížnost jsou ty souboje fakt zábavné.

Co říct závěrem. Určitě to není hra pro každého. Tady je fakt potřeba hodně trpělivosti a mít rád dlouhé texty (knihomol mlaská blahem, typický hráč stříleček přeskakující běžně dialogy tuhle hru nemusí ani zapínat). Pokud ale tohle splňujete a milujete roleplaying, tak za mě lepší věc prakticky nenajdete.

Btw ani po 4 dohráních a po 8 letech od vydání neztratila hra nic na svém kouzlu a hraje se pořád fantasticky.