Do hraní jsem šel naslepo jen s tím, že budu v ohrožení bez možnosti se bránit. A hned u první scény doma jsem si říkal, co se asi stane. V okamžiku provedení screeningu a následného probuzení se na neznámém místě mi to bylo hned jasné. Následné setkání se zraněným robotem shánějícího lidského doktora mi to jen potvrdilo. Po chvíli jsem zjistil, že lidstvo na povrchu vymřelo a já se nacházím v podvodní základně, což mi vyvolalo krásné vzpomínky na pobyt ve městě Rapture v Bioshocku. 

Pozdější procházky po mořském dně pak byly z počátku zajímavé, později a zvláště v závěru v Abyss se mi ale často stávalo, že jsem byl dezorientovaný. Skrývání a vyhýbaní se před monstry pak bylo pro mě hodně stresující. Hororové hry moc nevyhledávám a i když zde prakticky nejsou žádné lekačky, byly to vždycky slušné nervy. Zvláště když jsem věděl, že při prozrazení sice můžu utéct, ale i tak jsem byl obvykle po chvíli dostižen a zabit. Nakonec se mi to podařilo komplet projít, ale jistě bych tuto hru asi ocenil i jako obyčejný walking simulátor.

Hodně se mi líbí to morální dilema přenosu vědomí. Zvláště v okamžiku, kdy si Simon po přesunutí jeho vědomí do lepšího těla uvědomil, že se nejedná o přesun, ale kopii. A jeho předchozí já tam dál zůstalo nejspíš bez možnosti záchrany. Ale divil jsem se, že si to neuvědomil i v závěru, když se měl přesunout do rakety.

Grafické zpracování nijak nevyčnívá z průměru, ani mu není moc co vytknout. Ve hře jsem měl asi jeden zásek, jinak obvykle nebyl problém během chvíle přijít na to, co je potřeba udělat. Celkem mě i bavilo procházet zvukové či textové záznamy různých pracovníků a přeživších a díky nim se dozvídat více z toho, co se na jednotlivých základnách asi dělo.

Hraní bylo pro mě zajímavou zkušenosti a rozhodně stálo za to, protože příběh hry je celkem povedený. Těch hororových prvků tam není nijak přehnaně moc, ale ty nervy prostě nejsou pro mě.