Herní výzva 2023 - Země vycházejícího slunce
No, není jednoduché hodnotit něco po šesté, kor u herní série, ve které jednotlivé díly nezaznamenávají příliš změn a sází na jistotu. Samozřejmě, že nějaké zásadnější věci oproti předchozím dílům se zde objevují, ale yakuzácký kabátek nelze vůbec popřít a s tím vyvstávají klasické plusy i mínusy.
Začal bych jedním plusem v mínusu nebo mínusem v plusu, jak kdo uzná za vhodné. Tahle hra je nejobsáhlejší z celé série. Po pravdě Yakuza 0 má možná delší příběh, ale Yakuza 5 zase obsahuje 5 hratelných postav, 4 města a spoustu, opravdu spoustu side aktivit. Díky tomu hra přináší i nové zábavné prvky. Jednotlivá zaměstnání postav mě dost bavila a rozhodně je řadím k příjemným zpestřením. Na stranu druhou se tím hra jakoby brzdí a až přespříliš rozkouskovává, že jsem ji díky tomu hrál 5 měsíců (poslední 4 týdny velmi intenzivně).
Ano, je fajn, když si člověk může během klasického mlácení a sledování gangsterského příběhu s mraky příběhovými zvraty (které fanoušky série už nijak ze židle nezvednou) zahrát staré Sega hry nebo závodit na dálnici nebo balit hostesky či objevovat japonskou kuchyni, nicméně tempo díky tomu hodně trpí. Jasný, můžete jít přímo po příběhu a ten si díky tomu plně užít, ale o tom Yakuzu je jen z poloviny. Vy chcete se trochu zapchat „zbytečnými“ aktivitami a poflakovat se po městě. Vlastně díky tomu jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí o japonské kultuře. Ale to množství nesmí hráče zahltit natolik, aby to překročilo jistou mez a já se obávám, že přesně to se pětce stalo.
Další problém mám i s nejsilnější stránkou série, a to je hlavní příběh. Opět se jedná o zašmodrchaný spletenec, kdy přesně nevíte, kdo s kým a proč, což se desetkrát přetočí, jednotlivé postavy vám trochu splynou a prostě takový ten správný yakuzácký gulášek. Drama a emoce se tomu rozhodně nedají upřít ani tentokrát a ve finále jsem s ním spokojený, ale mám tu jedno ALE. Těch situací, kdy se nějaká postava nechá zabít, kdy nepřátelé mají sáhodlouhé zbytečné monology, aby došlo k zachránění situace, kdy už i postavy umřou a vy se pak dozvíte, že to vlastně zázrakem přežili… toho je tady opět už přes tu pomyslnou čáru. Pak to totiž způsobuje jediné, že vás tyhle situace nechají absolutně chladným, protože tušíte, jak to bude dál. A to je obrovská škoda a dost to celému příběhu ubližuje.
Souboje jsou opět zábavné. V klasickém průchodu si nejspíš vystačíte s klasickým bojovým spamováním tlačítek, nicméně pár boss fightů vás donutí k lehkému taktizování. Komplexnost souboje ovšem doceníte opět v souboji s Amonem. Že já hlupák na toto utrpení vždycky zapomenu a pak špačkuji a hodiny se u něj trápím. Nicméně díky tomu se konečně naučíte plně postavy ovládat, ale ty nervy… ach ty nervy, 3 hodiny!
Kolem a kolem jsem vlastně spokojený. 5. díl doručil standardní kvalitu a snažil se o co největší epičnost, která mu ve finále lehce podrazila nohy. Já již začínám pociťovat, že série potřebuji nějakou zásadnější změnu, aby mě to zase vystřelilo z trenek.
No, není jednoduché hodnotit něco po šesté, kor u herní série, ve které jednotlivé díly nezaznamenávají příliš změn a sází na jistotu. Samozřejmě, že nějaké zásadnější věci oproti předchozím dílům se zde objevují, ale yakuzácký kabátek nelze vůbec popřít a s tím vyvstávají klasické plusy i mínusy.
Začal bych jedním plusem v mínusu nebo mínusem v plusu, jak kdo uzná za vhodné. Tahle hra je nejobsáhlejší z celé série. Po pravdě Yakuza 0 má možná delší příběh, ale Yakuza 5 zase obsahuje 5 hratelných postav, 4 města a spoustu, opravdu spoustu side aktivit. Díky tomu hra přináší i nové zábavné prvky. Jednotlivá zaměstnání postav mě dost bavila a rozhodně je řadím k příjemným zpestřením. Na stranu druhou se tím hra jakoby brzdí a až přespříliš rozkouskovává, že jsem ji díky tomu hrál 5 měsíců (poslední 4 týdny velmi intenzivně).
Ano, je fajn, když si člověk může během klasického mlácení a sledování gangsterského příběhu s mraky příběhovými zvraty (které fanoušky série už nijak ze židle nezvednou) zahrát staré Sega hry nebo závodit na dálnici nebo balit hostesky či objevovat japonskou kuchyni, nicméně tempo díky tomu hodně trpí. Jasný, můžete jít přímo po příběhu a ten si díky tomu plně užít, ale o tom Yakuzu je jen z poloviny. Vy chcete se trochu zapchat „zbytečnými“ aktivitami a poflakovat se po městě. Vlastně díky tomu jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí o japonské kultuře. Ale to množství nesmí hráče zahltit natolik, aby to překročilo jistou mez a já se obávám, že přesně to se pětce stalo.
Další problém mám i s nejsilnější stránkou série, a to je hlavní příběh. Opět se jedná o zašmodrchaný spletenec, kdy přesně nevíte, kdo s kým a proč, což se desetkrát přetočí, jednotlivé postavy vám trochu splynou a prostě takový ten správný yakuzácký gulášek. Drama a emoce se tomu rozhodně nedají upřít ani tentokrát a ve finále jsem s ním spokojený, ale mám tu jedno ALE. Těch situací, kdy se nějaká postava nechá zabít, kdy nepřátelé mají sáhodlouhé zbytečné monology, aby došlo k zachránění situace, kdy už i postavy umřou a vy se pak dozvíte, že to vlastně zázrakem přežili… toho je tady opět už přes tu pomyslnou čáru. Pak to totiž způsobuje jediné, že vás tyhle situace nechají absolutně chladným, protože tušíte, jak to bude dál. A to je obrovská škoda a dost to celému příběhu ubližuje.
Souboje jsou opět zábavné. V klasickém průchodu si nejspíš vystačíte s klasickým bojovým spamováním tlačítek, nicméně pár boss fightů vás donutí k lehkému taktizování. Komplexnost souboje ovšem doceníte opět v souboji s Amonem. Že já hlupák na toto utrpení vždycky zapomenu a pak špačkuji a hodiny se u něj trápím. Nicméně díky tomu se konečně naučíte plně postavy ovládat, ale ty nervy… ach ty nervy, 3 hodiny!
Kolem a kolem jsem vlastně spokojený. 5. díl doručil standardní kvalitu a snažil se o co největší epičnost, která mu ve finále lehce podrazila nohy. Já již začínám pociťovat, že série potřebuji nějakou zásadnější změnu, aby mě to zase vystřelilo z trenek.
The Last Guardian
Pro: nové minihry/zaměstnání, nové lokace, vedlejší příběhy, každá postava má originální souboják
Proti: laciné plot twisty, rozkouskované tempo, celkově velké oči tvůrců