Army of TWO je střílečka designovaná k tomu, aby se hrála... překvapivě ve dvou lidech (I když má být TWO zkratka, zkrátka je dělaná pro dva). Jelikož moje žena je ale ve střílečkách ještě hroší než já, dohrál jsem ji sólo (tu hru).

Mohl jsem tedy místo ženy komandovat AI spoluvojáka 'totální gumu'. Opravdu, hlavní hrdinové jsou kreténi. Ale to se dalo asi čekat. Nicméně za zmínku stojí hlavně gameplay. Ten ze začátku vypadá zajímavě i na hru z roku 2008. S kámošem jezdíte po zemích a vyplňujete zakázky. Když jseš pod střelbou, začne pálit kámoš a nepřátelé tě z ničeho nic začnou ignorovat. Když je pod palbou on, řeknete tu mu, ať se stáhne. Hra jakž takž bavila a mohla by být velmi dobrá, než však došlo na posledníí misi v Miami.

Následující sekvence byla opravdu skvělá: "Hej, musíme ty dva strážce sestřelit najednou!" řekl kamarád guma a postavil se naproti zdi. A nešlo s ním hnout. Následuje přestřelka, kde nepřátelé střílí skrz zeď, ale vy na ně nemůžete. Jeden AI voják strnule stepuje na metru čtverečním a nikam se nemůže pohnout. A tuhej voják, kterej jde sestřelit jen zezadu, chcípne, načež ve cvhíli, kdy to nejméně čekáte, znovu záhadně ožije a začne vás kosit. Do toho ze stropu přicházejí posily, vy jste postřeleni a váš parťák místo toho, aby vás odtánul do bezpečí, tahá vás doprostřed přestřelky a umíráte. A celou tuto sekvenci si můžete zopakovat.

Množství bugů je neomluvitelně vysoké a pocit ze střelby je zcela náhodný. Střílíte do vojáka a zasáhnete jednou z patnácti. Střílíte vedle něj, a najednou 'bum, headshot!'. Kampaň je však dostatečně krátká, abyste twočko dohráli do zdárného konce a vrhli se zase na něco lepšího.