"This game is a narrative experience that does not hold your hand."
Po této větě jsem měl tušit nějakou kulišárnu. Ač jsem totiž očekával atmosférickou 3D adventuru s epickým příběhem, skutečností mi byla hra, která je v mnoha ohledech jedinečná, ale zároveň se svým přístupem k herním mechanikám do dnešní doby vůbec nehodí. No nic, vítejte tedy ve světě zmizení Ethana Cartera.
Ethan Carter je malý kluk, jehož zmizení probudí zájem ostříleného detektiva Paula Prospera. O to víc, když mu sám zmizelý napíše dopis a donutí ho tak vypravit se do totální zapadlé díry někde v Red Creek Valley, které je bůhví kde v Americe...a je to vlastně i jedno.
Jedno proto, že hra Vás učaruje krásným podzimním prostředím. Vyvrhne Vás někde na konci tunelu uprostřed žlutého lesa, kde svojí pouť za poznáním započnete a pak už je jen a jen na Vás, jak se rozhodnete danému případu přijít na kloub a zdali budete chtít pátrat a nebo se jen a pouze procházet okolím. Oboje je hratelné, hra hráči nechává absolutně volný průběh. Nijak ho netrápí plněním úkolů, zároveň je ale na hráčovi, aby je plnil a tím tak odkrýval tajemství, která se v tomto údolí skrývají.
Ten přístup k vyšetřování je tady opravdu jedinečný. Hra Vás nutí procházet každý píď okolí a hledat jakékoliv stopy k tomu, abyste vyšetřili jakoukoliv nejasnost. To, že se po chvíli na scéně objeví chlap bez nohou kousek od kolejí v tratolišti krve na atmosféře jen pomůže. Přece budete chtít zjistit, proč se tomu tak stalo, nebo snad ne?
Nebo Vám bude stačit se jen kochat tím nekonečným západem slunce? Tím věčně padajícím listím? I to je možnost, i to je varianta. Vše je jen na Vás. Tato hra se snaží otevřít hráčův niterný chtíč zjistit víc. A dělá to tak, že vše nechává na samotném hráčovi. Nijak mu nepomáhá. Mapou, nápovědami, interakcí. Ničím.
Nevím, jestli to v dnešní době není spíš na škodu, ale jelikož je hra poměrně krátká, není úplně těžké podlehnout, Kór, když po vizuální stránce tu opravdu můžeme mluvit o překrásném zážitku, který nemá konkurenci. Nejednou se mi tak stalo, že jsem se musel až zastavit a podívat se ze železničního mostu do údolí. Zamyslet se, co se asi dole v tom lese ukrývá a zdali v tom domečku pod mostem není něco zajímavého. Působí tam tak sám, to by bylo, aby se tam něco nenacházelo. No ne?
Ve výsledku je tento herní počin hodně neobvyklým zážitkem. Nečekal jsem to. Na první hraní jsem se naprosto nečekaně jen tak procházel krajinou, abych zjistil, že mi toho hodně uniká. Jakmile jsem si to ale pustil znova, začal jsem postupně odkrývat příběh a postupně podléhal. Takhle ten komentář působí vlastně poměrně pozitivně, že? A úplně nekoresponduje s tím, jak jsem hru hodnotil co? Musím tedy podotknout, že k tomu prozření vedla cesta dlouhá a trnitá, často přivolávána momenty, kdy jsem myslel, že hru odložím a nedokážu se zažrat. Není to jednoduché hraní, ale kdo kdy řekl, že 3D adventura musí mít jasně dané mantinely, no ne?
Po této větě jsem měl tušit nějakou kulišárnu. Ač jsem totiž očekával atmosférickou 3D adventuru s epickým příběhem, skutečností mi byla hra, která je v mnoha ohledech jedinečná, ale zároveň se svým přístupem k herním mechanikám do dnešní doby vůbec nehodí. No nic, vítejte tedy ve světě zmizení Ethana Cartera.
Ethan Carter je malý kluk, jehož zmizení probudí zájem ostříleného detektiva Paula Prospera. O to víc, když mu sám zmizelý napíše dopis a donutí ho tak vypravit se do totální zapadlé díry někde v Red Creek Valley, které je bůhví kde v Americe...a je to vlastně i jedno.
Jedno proto, že hra Vás učaruje krásným podzimním prostředím. Vyvrhne Vás někde na konci tunelu uprostřed žlutého lesa, kde svojí pouť za poznáním započnete a pak už je jen a jen na Vás, jak se rozhodnete danému případu přijít na kloub a zdali budete chtít pátrat a nebo se jen a pouze procházet okolím. Oboje je hratelné, hra hráči nechává absolutně volný průběh. Nijak ho netrápí plněním úkolů, zároveň je ale na hráčovi, aby je plnil a tím tak odkrýval tajemství, která se v tomto údolí skrývají.
Ten přístup k vyšetřování je tady opravdu jedinečný. Hra Vás nutí procházet každý píď okolí a hledat jakékoliv stopy k tomu, abyste vyšetřili jakoukoliv nejasnost. To, že se po chvíli na scéně objeví chlap bez nohou kousek od kolejí v tratolišti krve na atmosféře jen pomůže. Přece budete chtít zjistit, proč se tomu tak stalo, nebo snad ne?
Nebo Vám bude stačit se jen kochat tím nekonečným západem slunce? Tím věčně padajícím listím? I to je možnost, i to je varianta. Vše je jen na Vás. Tato hra se snaží otevřít hráčův niterný chtíč zjistit víc. A dělá to tak, že vše nechává na samotném hráčovi. Nijak mu nepomáhá. Mapou, nápovědami, interakcí. Ničím.
Nevím, jestli to v dnešní době není spíš na škodu, ale jelikož je hra poměrně krátká, není úplně těžké podlehnout, Kór, když po vizuální stránce tu opravdu můžeme mluvit o překrásném zážitku, který nemá konkurenci. Nejednou se mi tak stalo, že jsem se musel až zastavit a podívat se ze železničního mostu do údolí. Zamyslet se, co se asi dole v tom lese ukrývá a zdali v tom domečku pod mostem není něco zajímavého. Působí tam tak sám, to by bylo, aby se tam něco nenacházelo. No ne?
Ve výsledku je tento herní počin hodně neobvyklým zážitkem. Nečekal jsem to. Na první hraní jsem se naprosto nečekaně jen tak procházel krajinou, abych zjistil, že mi toho hodně uniká. Jakmile jsem si to ale pustil znova, začal jsem postupně odkrývat příběh a postupně podléhal. Takhle ten komentář působí vlastně poměrně pozitivně, že? A úplně nekoresponduje s tím, jak jsem hru hodnotil co? Musím tedy podotknout, že k tomu prozření vedla cesta dlouhá a trnitá, často přivolávána momenty, kdy jsem myslel, že hru odložím a nedokážu se zažrat. Není to jednoduché hraní, ale kdo kdy řekl, že 3D adventura musí mít jasně dané mantinely, no ne?
Prisoner of Ice
Pro: Virtuální procházka po americkém balíkově s hodně bujnou a abstrakní atmosférou. Kdo na to má, ten ať se toho nebojí.
Proti: Ale nepočítejte, že Vám tu hra dá něco zadarmo. Nedá. Zdaleka nedá.