Duke Nukem 2 je "ten díl mezi". Vtěsnal se mezi Duke Nukem a Duke Nukem 3D. Existence tohoto díla pro mne byla utajena až do okamžiku, kdy se mi do ruky dostalo CD se třetím dílem, kde byla hra přihozena jako bonus zdarma. Jasně, jeden spolužák na základce halucinoval cosi o tom, že "v Dukovi jsou pavouci", ale jelikož nedodal důkaz v podobě diskety, abychom si mohli hru namnožit, nikdo mu to nevěřil. Druhého Duka jsem tedy cca před 25 lety nainstaloval, dohrál, řekl jsem si "vida, pavouci", ale jinak na mne hra neudělala žádný velký dojem. Letos v předvánočním shonu jsem se rozhodl přidělit týden času jejímu znovudohrání.
Po prvním novodobém spuštění někdy v létě letošního roku mne okamžitě přepadla myšlenka "to je ale hnus". A hru jsem zase odložil. Standardně nezačínám grafickým pojetím hry, ale tady musím. Grafika je divná, nepřehledná a obzvláště první level ve vězení je neskutečně ošklivý. Jak Duke postupuje, prostředí se mění a některá jsou celkem pohledná. Ovšem nabídnout jako první setkání se hrou tmavý nepřehledný kriminál není z hlediska marketingu zrovna dobrý nápad. Jinak po technické stránce nemám výhrad. Skoky jsou přesné, zvuky zvučí, hra pod Dos Boxem nepadá ani neglitchuje a obsahuje intro a outro, které nám ukazuje, s jak velkým drsňákem to máme čest.
Ve skladbě levelů za sebou ale žádnou logiku nehledejme, vnitřek lodi se pravidelně střídá s jakýmisi ruinami a jeskyněmi. Hra také vykazuje značné výkyvy v obtížnosti. Pro mne byl třeba vůbec nejtěžší E02M01 se vznášedlem, která sice zdánlivě nabízela rychlý průlet levelem terminátor style, bohužel však tento průlet končil rychlým game overem. Hráč musí se vznášedlem letět po!ma!lu! Některé levely jsou celkem originální, nejvíc mne zaujal první level 4. epizody, kde je třeba poskakovat po výčnělcích odlétající lodi a je třeba dostat se dovnitř. Každý neopatrný skok samozřejmě končí dlouhým letem do... nikam. Mezi originální prvky lze zařadit i v jiném komentáři zmíněný průstřel skla rakety a následující vcuc do vesmíru, ale laser obranné věžičky sklem jen proletí a pokračuje dál, což mi přijde dost divné.
Jaké jsou tedy změny oproti prvnímu dílu? Došlo ke změně grafiky (netvrdím, že k lepšímu). Přibyly tři bonusové zbraně s omezeným objemem střeliva a zrychlovač palby. Obojí se hodí, ale za celou hru jsem nepřišel na to, zda je možné tyto náboje šetřit a vrátit se k původní zbrani. Nutnost vyplácávat si cenné rakety k rozstřelu bedniček s bonusy (dynamity, klíči,...) mě neskutečně štvala. Hra dále dodává množství nepřátel k odstřelení a klíče jsou nově ukryté v bednách, takže ano, opravdu je nutné je rozstřelovat. Po vzoru Cosmo's Cosmic Adventure přibyly nekonečné jámy. Kromě toho hra obsahuje pavouky.
Co zůstalo stejné? Duke 2 je zábavná plošinovka, kterých Apogee a spol vychrlilo na trh mraky. Hra neurazí, dodnes je dobře hratelná, člověk ale musí hře odpustit menší přehlednost grafiky a občasné vracení se přes půl vyčištěného levelu po pádu při skoku mezi plošinkami (nebo asi 15x v případě E04M06). Kdo si chce bezstarostně zastřílet, může klidně dát Dukovi šanci. Koneckonců je to druhý největší blonďatý borec vesmíru (po Eso Rimmerovi).
Po prvním novodobém spuštění někdy v létě letošního roku mne okamžitě přepadla myšlenka "to je ale hnus". A hru jsem zase odložil. Standardně nezačínám grafickým pojetím hry, ale tady musím. Grafika je divná, nepřehledná a obzvláště první level ve vězení je neskutečně ošklivý. Jak Duke postupuje, prostředí se mění a některá jsou celkem pohledná. Ovšem nabídnout jako první setkání se hrou tmavý nepřehledný kriminál není z hlediska marketingu zrovna dobrý nápad. Jinak po technické stránce nemám výhrad. Skoky jsou přesné, zvuky zvučí, hra pod Dos Boxem nepadá ani neglitchuje a obsahuje intro a outro, které nám ukazuje, s jak velkým drsňákem to máme čest.
Ve skladbě levelů za sebou ale žádnou logiku nehledejme, vnitřek lodi se pravidelně střídá s jakýmisi ruinami a jeskyněmi. Hra také vykazuje značné výkyvy v obtížnosti. Pro mne byl třeba vůbec nejtěžší E02M01 se vznášedlem, která sice zdánlivě nabízela rychlý průlet levelem terminátor style, bohužel však tento průlet končil rychlým game overem. Hráč musí se vznášedlem letět po!ma!lu! Některé levely jsou celkem originální, nejvíc mne zaujal první level 4. epizody, kde je třeba poskakovat po výčnělcích odlétající lodi a je třeba dostat se dovnitř. Každý neopatrný skok samozřejmě končí dlouhým letem do... nikam. Mezi originální prvky lze zařadit i v jiném komentáři zmíněný průstřel skla rakety a následující vcuc do vesmíru, ale laser obranné věžičky sklem jen proletí a pokračuje dál, což mi přijde dost divné.
Jaké jsou tedy změny oproti prvnímu dílu? Došlo ke změně grafiky (netvrdím, že k lepšímu). Přibyly tři bonusové zbraně s omezeným objemem střeliva a zrychlovač palby. Obojí se hodí, ale za celou hru jsem nepřišel na to, zda je možné tyto náboje šetřit a vrátit se k původní zbrani. Nutnost vyplácávat si cenné rakety k rozstřelu bedniček s bonusy (dynamity, klíči,...) mě neskutečně štvala. Hra dále dodává množství nepřátel k odstřelení a klíče jsou nově ukryté v bednách, takže ano, opravdu je nutné je rozstřelovat. Po vzoru Cosmo's Cosmic Adventure přibyly nekonečné jámy. Kromě toho hra obsahuje pavouky.
Co zůstalo stejné? Duke 2 je zábavná plošinovka, kterých Apogee a spol vychrlilo na trh mraky. Hra neurazí, dodnes je dobře hratelná, člověk ale musí hře odpustit menší přehlednost grafiky a občasné vracení se přes půl vyčištěného levelu po pádu při skoku mezi plošinkami (nebo asi 15x v případě E04M06). Kdo si chce bezstarostně zastřílet, může klidně dát Dukovi šanci. Koneckonců je to druhý největší blonďatý borec vesmíru (po Eso Rimmerovi).
Pro: Pavouci, plynulá hratelnost, mnoho potvor k odprásknutí, Duke je drsný jak toaletní papír značky Šmirgl.
Proti: Pavouci, divná grafika některých levelů (zejména E01M01).