Ta hlavní game loop kde tlačím mašinku po mapě a posílám skupinky vojáků na výlety je nesmírně chytlavá, grafika má atmosféry na rozdávání a hudba všechno skvěle podkresluje. Train management i samotné mise nejsou zrovna nejvybalancovanější (jen v poslední štaci jsem měl pocit, že se mě hra snaží zabít, skupinka lv5 skautů vyřeší skoro všechno, kuchařskej vagón je na prd, ...), ale člověk se docela dobře vyblbne s tím, co má.
No a pak je tady writing. Nevím, jak texty fungujou v angličtině, ale ty české - které bych u české hry sakra čekal na nějaké úrovni - za prvé působí jako něco, co vypadlo z google translate, za druhé dramaticky je to většinu času na úrovni uživatelské příručky kontaktního grilu, přes kterou sem tam někdo vyzvracel ty nejotřepanější fráze, aby bylo všem jasný, "jak to měli na tý Sibiři v tý válce Těžký." Úvodní část s komicky zápornýma Rudoušema tomu dává extra level, ale možná ještě víc to kazí Langerovo pindy o mé neschopnosti, které jsou v naprostém rozporu s tím, co se ve hře s vlakem reálně děje. Vůbec příběh a gameplay jsou po Moskvě prakticky kompletně oddělené - snad jen závěr spolupráce s Bílýma za něco stojí a je trochu cítit na obou frontách.
Ad legionáři - ať už půjdu pro srovnání k Valkyria Chronices, Jagged Alliance, nebo k Original War, legionáři v Last Train Home z toho vyjdou dost mizerně a prakticky nemají o moc víc osobnosti, než vojáci z XCOMu. Nejen že nemají každý vlastního dabéra, nebo alespoň repliky, ale všechny unikátní repliky na misích za ně odpindá dvojka imaginárních důstojníků, která jinak ve hře neexistuje. (A samozřejmě teda jsou Vlastibor s Barborou sympatický jak podělanej trs kopřiv.)
Do Vladivostoku jsem dorazil s 8h rezervou, vlak narvanej uhlím, dřívím, hadrama, vyzkoumaný skoro všechno krom jídla (který je vesměs zbytečný samo o sobě) to a jen proto, že se mi nevešly materiály do vagónu. A po finální bitvě další patetickej filmeček s Langerem, pak titulky a main menu - ani žádná příležitost se ohlédnout na cestu a rozloučit se s posádkou...
V podstatě je to relativně dobře mechanicky udělaná hra, jenom se na ní až moc šetřilo - nedotažené mechanismy, nevýrazné postavy, herní obsah poskládaný z několika prvků, které se brzy začnou opakovat a nad jejich rámec už hra prakticky nic zajímavého nenabídne. Proto taky i když jsem si Last Train Home v zásadě užil, úplně nevidím důvod hrát to znova, i když má kampaň alternativní cestu: Bude to trochu jinak poskládaný a bude u toho trochu jinej text, ale to je tak asi vše, co bych od ní čekal.
No a pak je tady writing. Nevím, jak texty fungujou v angličtině, ale ty české - které bych u české hry sakra čekal na nějaké úrovni - za prvé působí jako něco, co vypadlo z google translate, za druhé dramaticky je to většinu času na úrovni uživatelské příručky kontaktního grilu, přes kterou sem tam někdo vyzvracel ty nejotřepanější fráze, aby bylo všem jasný, "jak to měli na tý Sibiři v tý válce Těžký." Úvodní část s komicky zápornýma Rudoušema tomu dává extra level, ale možná ještě víc to kazí Langerovo pindy o mé neschopnosti, které jsou v naprostém rozporu s tím, co se ve hře s vlakem reálně děje. Vůbec příběh a gameplay jsou po Moskvě prakticky kompletně oddělené - snad jen závěr spolupráce s Bílýma za něco stojí a je trochu cítit na obou frontách.
Ad legionáři - ať už půjdu pro srovnání k Valkyria Chronices, Jagged Alliance, nebo k Original War, legionáři v Last Train Home z toho vyjdou dost mizerně a prakticky nemají o moc víc osobnosti, než vojáci z XCOMu. Nejen že nemají každý vlastního dabéra, nebo alespoň repliky, ale všechny unikátní repliky na misích za ně odpindá dvojka imaginárních důstojníků, která jinak ve hře neexistuje. (A samozřejmě teda jsou Vlastibor s Barborou sympatický jak podělanej trs kopřiv.)
Do Vladivostoku jsem dorazil s 8h rezervou, vlak narvanej uhlím, dřívím, hadrama, vyzkoumaný skoro všechno krom jídla (který je vesměs zbytečný samo o sobě) to a jen proto, že se mi nevešly materiály do vagónu. A po finální bitvě další patetickej filmeček s Langerem, pak titulky a main menu - ani žádná příležitost se ohlédnout na cestu a rozloučit se s posádkou...
V podstatě je to relativně dobře mechanicky udělaná hra, jenom se na ní až moc šetřilo - nedotažené mechanismy, nevýrazné postavy, herní obsah poskládaný z několika prvků, které se brzy začnou opakovat a nad jejich rámec už hra prakticky nic zajímavého nenabídne. Proto taky i když jsem si Last Train Home v zásadě užil, úplně nevidím důvod hrát to znova, i když má kampaň alternativní cestu: Bude to trochu jinak poskládaný a bude u toho trochu jinej text, ale to je tak asi vše, co bych od ní čekal.
Demon Gaze