Remember Me je hra, která celých deset let trůnila na mém wishlistu na steamu, občas z něj vypadla a po chvíli se vracela zpátky. Až letos jsem i díky doporučení od @Fritol: hru koupil, protože se jakožto debut od firmy DON'T NOD hodila do výzvy. Hned na začátku musím zmínit, že se jedná o velmi slušnou hru s pěknou řádkou kladů, ale bohužel i nějakými výraznějšími zápory.
Čím hra určitě na první pohled zaujme je vizuál. I po deseti letech hra vypadá moc pěkně a často se mi stalo, že jsem se zastavil a díval se na panorama Neo-Paříže. Svět, který DON'T NOD vytvořil, je zajímavý a má dost povedenou atmosféru. Neo-Paříž si projdeme od slumů až po bohaté čtvrti a vždy je na co se koukat. Svět ovládá megakorporace, atmosféra tak působí krásně dystopicky.
Mám rád sci-fi, mám rád antiutopii, takže příběh Remember Me mi sednul a líbil se mi velmi. Zprvu vypadá vše jasně - máme tu megakorporaci MEMORIZE, díky jejich implantátu pak drtivá většina obyvatel nahrává své vzpomínky na internet a není tak nic lepšího, než začít obyvatele ovládat. Hlavní hrdinka Nilin, která je velmi sympatická a má i další klady, přichází o všechny své vzpomínky. Dotud příběh působí tak nějak v rámci žánru klasicky, ale pak se rozjede a má i své překvapivé odhalení a nějaký ten zajímavý zvrat. Příběh mě při hraní táhnul nejvíc, tohle tvůrci fakt umí a jedná se o největší klad hry.
Líbí se mi také Memory Remix. Remixování vzpomínek je fakt super nápad, asi nejoriginálnější prvek ze hry. Chvíli jsem v něm bojoval s ovládáním, které je docela krkolomné, ale hledání optimální změny vzpomínky mě hodně bavilo a škoda že je to ve hře jen párkrát.
Hratelnost a souboje. Tady už budu trochu kritičtější. Hratelnost se skládá z velmi jednoduchého parkuru, běhání po lineárním světě, obdivování Neo-Paříže a soubojů. Souboje jsou ze začátku v pořádku, ale v pozdějších fázích hry začínají být někdy otravné. Skládáme si zde komba, přičemž si do nich vkládáme léčivé údery, damage údery, údery snižující cooldown u speciálních schopností (megadůležité) a Chain Pressens, který znásobí účinky např. cooldownu. V pozdějších fázích hry nalezneme bossy i klasické nepřátele, na které je nutné používat speciální schopnosti. Takže souboje vypadají tak, že sešleme speciální schopnost, pak se ji snažíme v soubojích snížit cooldown, abychom ji seslali znovu, a to celé dokola. Je to hrozně zdlouhavé a občas i nudné. Souboje s bossy mají ještě jeden neduh, a to jsou QTE.
Co se týče pohybu po světě, ten je fajn. Lokace pěkné, parkur sice jednoduchý, ale vůbec mi to nevadí, jen je škoda příliš lineárního světa prakticky bez odboček. Párkrát mě zaujalo, že po cutscéně následuje minutový gameplay, kdy třeba slezeme do díry, po kterém následuje další cutscéna. Ale ok, detail.
I přes výše popsané neduhy se jedná o nadprůměrnou hru. Zábava ve výsledku převažuje nad nedostatky, určitě se nedá říct, že by Remember Me byl hratelnostně špatný titul. Určitě na něj budu vzpomínat v dobrém.
Čím hra určitě na první pohled zaujme je vizuál. I po deseti letech hra vypadá moc pěkně a často se mi stalo, že jsem se zastavil a díval se na panorama Neo-Paříže. Svět, který DON'T NOD vytvořil, je zajímavý a má dost povedenou atmosféru. Neo-Paříž si projdeme od slumů až po bohaté čtvrti a vždy je na co se koukat. Svět ovládá megakorporace, atmosféra tak působí krásně dystopicky.
Mám rád sci-fi, mám rád antiutopii, takže příběh Remember Me mi sednul a líbil se mi velmi. Zprvu vypadá vše jasně - máme tu megakorporaci MEMORIZE, díky jejich implantátu pak drtivá většina obyvatel nahrává své vzpomínky na internet a není tak nic lepšího, než začít obyvatele ovládat. Hlavní hrdinka Nilin, která je velmi sympatická a má i další klady, přichází o všechny své vzpomínky. Dotud příběh působí tak nějak v rámci žánru klasicky, ale pak se rozjede a má i své překvapivé odhalení a nějaký ten zajímavý zvrat. Příběh mě při hraní táhnul nejvíc, tohle tvůrci fakt umí a jedná se o největší klad hry.
Líbí se mi také Memory Remix. Remixování vzpomínek je fakt super nápad, asi nejoriginálnější prvek ze hry. Chvíli jsem v něm bojoval s ovládáním, které je docela krkolomné, ale hledání optimální změny vzpomínky mě hodně bavilo a škoda že je to ve hře jen párkrát.
Hratelnost a souboje. Tady už budu trochu kritičtější. Hratelnost se skládá z velmi jednoduchého parkuru, běhání po lineárním světě, obdivování Neo-Paříže a soubojů. Souboje jsou ze začátku v pořádku, ale v pozdějších fázích hry začínají být někdy otravné. Skládáme si zde komba, přičemž si do nich vkládáme léčivé údery, damage údery, údery snižující cooldown u speciálních schopností (megadůležité) a Chain Pressens, který znásobí účinky např. cooldownu. V pozdějších fázích hry nalezneme bossy i klasické nepřátele, na které je nutné používat speciální schopnosti. Takže souboje vypadají tak, že sešleme speciální schopnost, pak se ji snažíme v soubojích snížit cooldown, abychom ji seslali znovu, a to celé dokola. Je to hrozně zdlouhavé a občas i nudné. Souboje s bossy mají ještě jeden neduh, a to jsou QTE.
Co se týče pohybu po světě, ten je fajn. Lokace pěkné, parkur sice jednoduchý, ale vůbec mi to nevadí, jen je škoda příliš lineárního světa prakticky bez odboček. Párkrát mě zaujalo, že po cutscéně následuje minutový gameplay, kdy třeba slezeme do díry, po kterém následuje další cutscéna. Ale ok, detail.
I přes výše popsané neduhy se jedná o nadprůměrnou hru. Zábava ve výsledku převažuje nad nedostatky, určitě se nedá říct, že by Remember Me byl hratelnostně špatný titul. Určitě na něj budu vzpomínat v dobrém.
