První díly Syberie patří mezi mé oblíbené adventury. Mají své chyby, ale na jejich příběh, atmosféru a celý ten svět automatonů asi nikdy nezapomenu. Pak přišla trojka. Ta měla také hezký příběh, který ale nebyl ani zdaleka tak povedený. Atmosféra byla fajn, ale celé hře podlamoval nohy především její technický stav a ovládání. Na čtyřku jsem slyšel ze všech stran chválu, tak jsem byl hodně zvědavý, jaký názor si na ni udělám já.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že je příběh od minulých dílů výrazně odlišný. V původních dílech se cestuje z místa na místo, zde zůstáváme po většinu doby hraní stále v jednom městě, ve Vaghenu. Stejně tak i cíle Kate jsou jiné. V prvním dílu hledá Hanse kvůli řešení dědictví, v druhém chce pomoct dokončit Hansovu cestu, ve třetím zase pomáhá Youkolům. Jinými slovy, stále někomu pomáhá. Zde je to poprvé především o Kate a o tom, čeho chce dosáhnout ona sama: Zjistit co nejvíce o dívce z obrazu - Daně a o tom, proč se jí Kate tak podobá.
Příběh měl pro mě pomalejší rozjezd, avšak po několika kapitolách jsem byl přilepený na monitoru s očekáváním, co se bude dít dál. Osobně jsem rád, že tvůrci zazdili celou tu děravou část příběhu s armádou či soukromým detektivem z trojky a kromě několika zmínek na ně prakticky nijak nenavazuje a nerozvíjí. Jinak prim u mě hrála především linka Dany: utlačování Vagheranů od Hnědých stínů - neboli židů ze strany nacistů, její mladá naivita a slepá zamilovanost, ztráta Leona, utajené těhotenství, smrt dítěte, exil a armádní kariéra, nečekaný návrat, žárlivost a zrada od Leni a nakonec smrt Leona. No zkrátka nejednou jsem si u hry zabrečel. Hraní za Kate a její postupné slepování střípků Danina příběhu bylo taky fajn: Setkání s Oskarem, postupné uvědomování si toho, kým vlastně je. A to závěrečné vystřízlivění a návratem domů s následným přeběhnutím do jiného vlaku. To je prostě ta Kate, kterou mám v Syberii rád.
Všiml jsem si ale ještě jedné věci. Původní hry byly hodně postaveny na automatonech a dalších strojích z dílny Voralbergovy továrny a příběh se točil kolem nich. Zde mi přijde, jako by tu automatony byly jen aby se neřeklo, protože je to Syberia. Ano, máme tu famózní hudební náměstí ve Vaghenu, to je jeden obří automaton, plus tramvaje a vlakové nádraží a další menší strojky. Ale tak nějak si dokážu představit, že by tu automatony vůbec nebyly a přitom by mě ta hra asi bavila úplně stejně. Vlastně i Oskar, ač v roztomilé podobě, je zde jen jako malý pomocníček a kromě jeho opětovného nalezení zde žádnou významnější roli v příběhu nemá.
Líbí se mi, že hra vlastně ani není klasickou adventurou, kde je potřeba u sebe tahat desítky předmětů, ale částečným interaktivním filmem. Zde totiž obvykle stačí nechat všechny vypovídat, proklikat všechny interaktivní předměty a následně se přesunout jinam, kde postup opakovat. To vede k tomu, že se soustředím především na příběh. Inventář s pár předměty tu je taky, ale obvykle jich není mnoho. Navíc se mi líbí, že zde není klasický nešvar adventur, kde má hlavní postava kapsy s aktivovaným kouzlem Hermioniny kabelky. Zde Kate rozměrné předměty prostě nese v ruce. Dojde i na několik hádanek, ale opět nic, co by se nedalo během pár chvil vyřešit. Asi nejvíce jsem se ale zasekl u armádní vysílačky. Hodně se mi líbila část, kdy si Kate pouštěla starý film a hráč jakoby ovládal kameramana toho filmu. Celkově zde není moc postav, což beru spíše jako výhodu, protože i díky tomu jsou postavy lépe zapamatovatelné.
Hlavním problémem trojky bylo především ovládání. Zde si dali tvůrci dost záležet, aby tomu tak opět nebylo. Tentokrát jsem odložil gamepad a hrál jsem klasicky na myši a sem tam se mi stalo, že šla ovládaná postava trošku jinam, než jsem zamýšlel, případně mi nevyhovoval úhel kamery, kdy nebyla vidět cesta, kam jsem se chtěl dostat. Těch situací bylo ale jen málo, takže bych to dál nijak nevyzdvihoval. Co mi ale dost vadilo, byla nemožnost přeskakovat dialogy. Zvláště když jsem klikl na nějaký předmět znovu, tak jsem si musel vyslechnout kompletně celý text a to byla někdy celkem slušná otrava.
Co dělá Syberii Syberií je i její vizuál venkovních lokalit. Ač mě to hratelnostně někdy štvalo, rád vzpomínám na krásné venkovní scenérie z jedničky a dvojky. Zde je na co se koukat také, zvláště v kapitolách odehrávajících se na horské chatě. Zbytek však není nijak pozadu, interiéry a třeba i obličeje jednotlivých postav vypadají prostě nádherně. Nikterak pozadu není ani hudební zpracování. Hymna Vaghenu zní opravdu nádherně. Oblíbil jsem si ji natolik, že jsem si ji nastavil jako melodii budíku. Ten pomalu nastupující klavír se mi od té doby příjemně při probouzení poslouchá. Pozdější nástup ostatních hlasitějších nástrojů pak způsobí, že už rozhodně znovu neusnu. Stejně tak se mi líbilo i klavírní představení Dany, kdy zahrála Chopinův Waltz Op.64 No.2. Dříve jsem tuto skladbu neznal, teď si ji občas pouštím k práci. Co se dabingu postav týče, zde není moc co vytknout. Jen je občas v hlase Kate slyšet, že je její dabérka za ta léta o něco starší, než postava Kate.
Celkově jsem se hrou velmi spokojený. Jak už jsem nastínil v odstavcích výše, hra je o dost jiná, než první díly, avšak příběh je zpracován velmi dobře. Hru hodnotím dokonce lépe, než skvělý první díl, až tak na mě ten příběh zapůsobil. Teď ale vnitřně polemizuji nad tím, jestli chci, aby vznikl další díl. Na jednu stranu bych chtěl vědět, co se bude dít dál. Na stranu druhou mám strach z toho, že ten příběh a atmosféra nebudou bez Benoît Sokala tak dobré a já budu zklamaný. Uvidíme.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že je příběh od minulých dílů výrazně odlišný. V původních dílech se cestuje z místa na místo, zde zůstáváme po většinu doby hraní stále v jednom městě, ve Vaghenu. Stejně tak i cíle Kate jsou jiné. V prvním dílu hledá Hanse kvůli řešení dědictví, v druhém chce pomoct dokončit Hansovu cestu, ve třetím zase pomáhá Youkolům. Jinými slovy, stále někomu pomáhá. Zde je to poprvé především o Kate a o tom, čeho chce dosáhnout ona sama: Zjistit co nejvíce o dívce z obrazu - Daně a o tom, proč se jí Kate tak podobá.
Příběh měl pro mě pomalejší rozjezd, avšak po několika kapitolách jsem byl přilepený na monitoru s očekáváním, co se bude dít dál. Osobně jsem rád, že tvůrci zazdili celou tu děravou část příběhu s armádou či soukromým detektivem z trojky a kromě několika zmínek na ně prakticky nijak nenavazuje a nerozvíjí. Jinak prim u mě hrála především linka Dany: utlačování Vagheranů od Hnědých stínů - neboli židů ze strany nacistů, její mladá naivita a slepá zamilovanost, ztráta Leona, utajené těhotenství, smrt dítěte, exil a armádní kariéra, nečekaný návrat, žárlivost a zrada od Leni a nakonec smrt Leona. No zkrátka nejednou jsem si u hry zabrečel. Hraní za Kate a její postupné slepování střípků Danina příběhu bylo taky fajn: Setkání s Oskarem, postupné uvědomování si toho, kým vlastně je. A to závěrečné vystřízlivění a návratem domů s následným přeběhnutím do jiného vlaku. To je prostě ta Kate, kterou mám v Syberii rád.
Všiml jsem si ale ještě jedné věci. Původní hry byly hodně postaveny na automatonech a dalších strojích z dílny Voralbergovy továrny a příběh se točil kolem nich. Zde mi přijde, jako by tu automatony byly jen aby se neřeklo, protože je to Syberia. Ano, máme tu famózní hudební náměstí ve Vaghenu, to je jeden obří automaton, plus tramvaje a vlakové nádraží a další menší strojky. Ale tak nějak si dokážu představit, že by tu automatony vůbec nebyly a přitom by mě ta hra asi bavila úplně stejně. Vlastně i Oskar, ač v roztomilé podobě, je zde jen jako malý pomocníček a kromě jeho opětovného nalezení zde žádnou významnější roli v příběhu nemá.
Líbí se mi, že hra vlastně ani není klasickou adventurou, kde je potřeba u sebe tahat desítky předmětů, ale částečným interaktivním filmem. Zde totiž obvykle stačí nechat všechny vypovídat, proklikat všechny interaktivní předměty a následně se přesunout jinam, kde postup opakovat. To vede k tomu, že se soustředím především na příběh. Inventář s pár předměty tu je taky, ale obvykle jich není mnoho. Navíc se mi líbí, že zde není klasický nešvar adventur, kde má hlavní postava kapsy s aktivovaným kouzlem Hermioniny kabelky. Zde Kate rozměrné předměty prostě nese v ruce. Dojde i na několik hádanek, ale opět nic, co by se nedalo během pár chvil vyřešit. Asi nejvíce jsem se ale zasekl u armádní vysílačky. Hodně se mi líbila část, kdy si Kate pouštěla starý film a hráč jakoby ovládal kameramana toho filmu. Celkově zde není moc postav, což beru spíše jako výhodu, protože i díky tomu jsou postavy lépe zapamatovatelné.
Hlavním problémem trojky bylo především ovládání. Zde si dali tvůrci dost záležet, aby tomu tak opět nebylo. Tentokrát jsem odložil gamepad a hrál jsem klasicky na myši a sem tam se mi stalo, že šla ovládaná postava trošku jinam, než jsem zamýšlel, případně mi nevyhovoval úhel kamery, kdy nebyla vidět cesta, kam jsem se chtěl dostat. Těch situací bylo ale jen málo, takže bych to dál nijak nevyzdvihoval. Co mi ale dost vadilo, byla nemožnost přeskakovat dialogy. Zvláště když jsem klikl na nějaký předmět znovu, tak jsem si musel vyslechnout kompletně celý text a to byla někdy celkem slušná otrava.
Co dělá Syberii Syberií je i její vizuál venkovních lokalit. Ač mě to hratelnostně někdy štvalo, rád vzpomínám na krásné venkovní scenérie z jedničky a dvojky. Zde je na co se koukat také, zvláště v kapitolách odehrávajících se na horské chatě. Zbytek však není nijak pozadu, interiéry a třeba i obličeje jednotlivých postav vypadají prostě nádherně. Nikterak pozadu není ani hudební zpracování. Hymna Vaghenu zní opravdu nádherně. Oblíbil jsem si ji natolik, že jsem si ji nastavil jako melodii budíku. Ten pomalu nastupující klavír se mi od té doby příjemně při probouzení poslouchá. Pozdější nástup ostatních hlasitějších nástrojů pak způsobí, že už rozhodně znovu neusnu. Stejně tak se mi líbilo i klavírní představení Dany, kdy zahrála Chopinův Waltz Op.64 No.2. Dříve jsem tuto skladbu neznal, teď si ji občas pouštím k práci. Co se dabingu postav týče, zde není moc co vytknout. Jen je občas v hlase Kate slyšet, že je její dabérka za ta léta o něco starší, než postava Kate.
Celkově jsem se hrou velmi spokojený. Jak už jsem nastínil v odstavcích výše, hra je o dost jiná, než první díly, avšak příběh je zpracován velmi dobře. Hru hodnotím dokonce lépe, než skvělý první díl, až tak na mě ten příběh zapůsobil. Teď ale vnitřně polemizuji nad tím, jestli chci, aby vznikl další díl. Na jednu stranu bych chtěl vědět, co se bude dít dál. Na stranu druhou mám strach z toho, že ten příběh a atmosféra nebudou bez Benoît Sokala tak dobré a já budu zklamaný. Uvidíme.
