No, ačkoliv studio Quantic Dream si mě kdysi nesmírně získalo jejich první hrou, v mých očích skvělou THE NOMAD SOUL (projekt s účastí Davida Bowieho!) a Fahrenheit byl ve své době taky svěží, originální a zajímavou hrou, Heavy Rain v mých očích je prostě už jen takovým výkřikem uvařeným z vody.
Příběh by měl být u tohoto typu hry tím nedůležitějším.
No ačkoliv zpočátku člověk žasne, jak hezky dokázali autoři postavám při jejich představení vštípit osobnost a emoce (scéna, kdy si Shawn píše úkoly je prostě skvělá - tichá, bez pohybu a dokáže tolik říct), později tyto klady bohužel čím dál tím víc haní nelogické chování postav a taky - narovinu - trochu podivně napsanej příběh, tedy vlastní děj.
Hlavní zvrat je udělán nešikovně, bez citu - takovej podvod na hráče. Mnohem lépe by působilo, kdyby Scott byl celou dobu jen NPC, myslím si.
Ve finále mě pořád není jasnejch docela dost věcí.
Vysvětlil tam někdo nějak uspokojivě, proč se Ethan při blackoutech potloukal kolem míst činu z figurkou v ruce? Pokud ano, prosím o vysvětlení. Nebo vražda toho hodináře? Hodně podivný.
Ovládání mi potom přišlo snad ještě horší než v předchůdci (Fahrenheit). Vyloženě mi činilo problémy jít s postavou tam, kam jsem chtěl, natočit se správným směrem a orientovat se v prostoru.
To, že místo toho, abych stisknul nějakou klávesu k vykonání běžné akce, musím držet tři a u toho divoce šoupat myší ze strany na stranu - to asi ponechám bez komentáře.
Hudba standardně slušná. Citlivě použitý skladby na správných místech. Ale ničím objevnej nebo netradiční soundtrack Normand Corbeil tedy nestvořil. No, mistr Xavier Despas (dvorní skladatel studia) by to určitě zvládnul líp!
Shrnutí: Hra působí jako osekanější pokračování Fahrenheita, ovšem tentokrát bez fantasy prvků nebo mysteriózních záhad - tedy ryzí detektivka. Ovšem příběh této, myslím si, pokulhává, nečekaný zvrat tomu nepomohl. Tentokrát je to prostě bez náboje, šťávy nebo originálního nápadu, jen zručně odvedený řemeslo.
Od Quantic Dream jsem čekal víc.
75%
Příběh by měl být u tohoto typu hry tím nedůležitějším.
No ačkoliv zpočátku člověk žasne, jak hezky dokázali autoři postavám při jejich představení vštípit osobnost a emoce (scéna, kdy si Shawn píše úkoly je prostě skvělá - tichá, bez pohybu a dokáže tolik říct), později tyto klady bohužel čím dál tím víc haní nelogické chování postav a taky - narovinu - trochu podivně napsanej příběh, tedy vlastní děj.
Hlavní zvrat je udělán nešikovně, bez citu - takovej podvod na hráče. Mnohem lépe by působilo, kdyby Scott byl celou dobu jen NPC, myslím si.
Ve finále mě pořád není jasnejch docela dost věcí.
Vysvětlil tam někdo nějak uspokojivě, proč se Ethan při blackoutech potloukal kolem míst činu z figurkou v ruce? Pokud ano, prosím o vysvětlení. Nebo vražda toho hodináře? Hodně podivný.
Ovládání mi potom přišlo snad ještě horší než v předchůdci (Fahrenheit). Vyloženě mi činilo problémy jít s postavou tam, kam jsem chtěl, natočit se správným směrem a orientovat se v prostoru.
To, že místo toho, abych stisknul nějakou klávesu k vykonání běžné akce, musím držet tři a u toho divoce šoupat myší ze strany na stranu - to asi ponechám bez komentáře.
Hudba standardně slušná. Citlivě použitý skladby na správných místech. Ale ničím objevnej nebo netradiční soundtrack Normand Corbeil tedy nestvořil. No, mistr Xavier Despas (dvorní skladatel studia) by to určitě zvládnul líp!
Shrnutí: Hra působí jako osekanější pokračování Fahrenheita, ovšem tentokrát bez fantasy prvků nebo mysteriózních záhad - tedy ryzí detektivka. Ovšem příběh této, myslím si, pokulhává, nečekaný zvrat tomu nepomohl. Tentokrát je to prostě bez náboje, šťávy nebo originálního nápadu, jen zručně odvedený řemeslo.
Od Quantic Dream jsem čekal víc.
75%
Pro: Grafické zpracování, mimika a pohyby postav, feeling
Proti: Ovládání, příběh, bez šťávy nebo originálního nápadu