Dlouho tu po mně Batmaní trilogie pokukovala. Dlouho předlouho a i když jsem sledoval její standardně vysoké hodnocení, intenzivně jsem odolával. Až do momentu, kdy jsem se rozhodl indie tituly proložit zase nějakým tím tří áčkovým titulem.
Batman: Arkham Asylum ve mně popravdě v prvních fázích během nejisté instalace úplnou důvěru neprobouzel. Za ta léta vím, že počítačové hry založené na filmech příliš úspěchu nepobraly. A ne jinak na tom byly i ty hry, které jsou založený na filmech a ty jsou založeny na komiksech. To riziko mi přišlo veliké, ale zdejší hodnocení mi vlilo naději do žil, že zde by to mohlo být jinak. A světe div se. Je tomu opravdu tak.
Tam, kde všechny předchozí komiksové hry bojovaly s mnohdy konzolovou hratelností, striktní linearitou a nezajímavým prostředím, se tento Batman skvěl otevřeným prostředím Arkhamského blázince. Tedy minimálně tak, jak je to jen možné. Přeci jen se jedná stále o areál blázince, který se nachází na ostrově daleko od břehu samotného města. No, asi tak daleko, jako si představíte slovutnou pevnost Alcatraz. Tak daleko to je, ale ne zase tak strašně, aby tu Batman za flígr v úvodu hry nepřivedl svého celoživotního nepřítele - Žolíka.
Ten se ale do blázince vzhledem k jeho povaze vysloveně těšil. Otázka, jestli právě pro svou povahu nebo pro to, že na Batmana něco chystá. Všem ale musí být jasné, že bé je správně, protože jinak by nám tato hra skončila dříve, než by skončil samotný prolog. Joker se totiž v blázinci setká se všemi úhlavními nepřáteli Batmana, který během pravděpodobně Nolanovské trilogie Temného rytíře ulovil a do blázince umístil. Vše byla finta k tomu, aby se Joker zhostil velení nad blázincem a pod tlakem na Batmana posílal jednu zrůdu vedle druhé.
V tu ránu začíná, musím se přiznat, veskrze velice zábavný open world, který je omezený tak akorát, aby Vás ta otevřenost nepřestala bavit. Do toho se odvíjí jednoduchý příběh, kterak Joker na Batmana sesílá jednu zrůdu vedle druhé a Batman ty nenadálé útoky má tendenci odrážet, aby se finálně dostal i k samotnému Jokerovi.
Sympatické na této hře je, že pracuje především s komiksem. Je to na ní hrozně znát. Má dokonce i takové komiksové momenty, které musí každý milovník komiksu jednoznačně ocenit. Zároveň ale, pokud budete mít nakoukané filmy, hodně rychle se k těm nepřátelům dostanete. Až na Tučňáka jsou tady totiž snad všechny, kteří si dokážete z filmových sérií jen představit. A plus k tomu i něco navíc.
Co se týče hratelnosti, tak hra je klasickou trojrozměrnou akcí. Batman se převážný čas bije holýma rukama, ale sem tam mu pomůže nějaká ta vychytávka. A když už půjde do tuhého, půjde se podívat i do svého brlohu, kde si ukuchtí nějakou tu další specialitu, která Vám pomůže v postupu. Co je na hře ale zajímavé, tak že si můžete přepínat do dvou prostředí. Jedno je klasické a druhé je speciální netopýří zrak, který vidí nepřátele, zbraně, ale i indície v úplně jiném světle, než za běžného světla. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout i na skutečnost, že během bitek získáváte body a za ty si pak pořizujete vylepšení. Je jich pár, není to nic složitého, ale pro následující boj jsou tato vylepšení často velice nápomocná.
Musím říct, že Batman: Arkham Asylum mě dost bavil. Bavil mě až filmově vyprávěný příběh s pěknými komiksovými momenty. Bavilo mě pobíhat po blázinci a sbírat speciální ukryté předměty, které mi přidají na zkušenostech. Bavilo mě se řezat s protivníky, ale i s bossy, kde jste si vždycky museli najít nějakou cestu, ale to nalezení Vám netrvalo dobu větší, než nezbytně nutnou. Hra tak krásně postupuje, v žádném případě nudit a skončí přesně tak, kdy si tak nějak představujete, že už jste se toho najedli do syta. Já byl spokojen a musím říct, že na další díly této trilogie se moc rád podívám.
Batman: Arkham Asylum ve mně popravdě v prvních fázích během nejisté instalace úplnou důvěru neprobouzel. Za ta léta vím, že počítačové hry založené na filmech příliš úspěchu nepobraly. A ne jinak na tom byly i ty hry, které jsou založený na filmech a ty jsou založeny na komiksech. To riziko mi přišlo veliké, ale zdejší hodnocení mi vlilo naději do žil, že zde by to mohlo být jinak. A světe div se. Je tomu opravdu tak.
Tam, kde všechny předchozí komiksové hry bojovaly s mnohdy konzolovou hratelností, striktní linearitou a nezajímavým prostředím, se tento Batman skvěl otevřeným prostředím Arkhamského blázince. Tedy minimálně tak, jak je to jen možné. Přeci jen se jedná stále o areál blázince, který se nachází na ostrově daleko od břehu samotného města. No, asi tak daleko, jako si představíte slovutnou pevnost Alcatraz. Tak daleko to je, ale ne zase tak strašně, aby tu Batman za flígr v úvodu hry nepřivedl svého celoživotního nepřítele - Žolíka.
Ten se ale do blázince vzhledem k jeho povaze vysloveně těšil. Otázka, jestli právě pro svou povahu nebo pro to, že na Batmana něco chystá. Všem ale musí být jasné, že bé je správně, protože jinak by nám tato hra skončila dříve, než by skončil samotný prolog. Joker se totiž v blázinci setká se všemi úhlavními nepřáteli Batmana, který během pravděpodobně Nolanovské trilogie Temného rytíře ulovil a do blázince umístil. Vše byla finta k tomu, aby se Joker zhostil velení nad blázincem a pod tlakem na Batmana posílal jednu zrůdu vedle druhé.
V tu ránu začíná, musím se přiznat, veskrze velice zábavný open world, který je omezený tak akorát, aby Vás ta otevřenost nepřestala bavit. Do toho se odvíjí jednoduchý příběh, kterak Joker na Batmana sesílá jednu zrůdu vedle druhé a Batman ty nenadálé útoky má tendenci odrážet, aby se finálně dostal i k samotnému Jokerovi.
Sympatické na této hře je, že pracuje především s komiksem. Je to na ní hrozně znát. Má dokonce i takové komiksové momenty, které musí každý milovník komiksu jednoznačně ocenit. Zároveň ale, pokud budete mít nakoukané filmy, hodně rychle se k těm nepřátelům dostanete. Až na Tučňáka jsou tady totiž snad všechny, kteří si dokážete z filmových sérií jen představit. A plus k tomu i něco navíc.
Co se týče hratelnosti, tak hra je klasickou trojrozměrnou akcí. Batman se převážný čas bije holýma rukama, ale sem tam mu pomůže nějaká ta vychytávka. A když už půjde do tuhého, půjde se podívat i do svého brlohu, kde si ukuchtí nějakou tu další specialitu, která Vám pomůže v postupu. Co je na hře ale zajímavé, tak že si můžete přepínat do dvou prostředí. Jedno je klasické a druhé je speciální netopýří zrak, který vidí nepřátele, zbraně, ale i indície v úplně jiném světle, než za běžného světla. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout i na skutečnost, že během bitek získáváte body a za ty si pak pořizujete vylepšení. Je jich pár, není to nic složitého, ale pro následující boj jsou tato vylepšení často velice nápomocná.
Musím říct, že Batman: Arkham Asylum mě dost bavil. Bavil mě až filmově vyprávěný příběh s pěknými komiksovými momenty. Bavilo mě pobíhat po blázinci a sbírat speciální ukryté předměty, které mi přidají na zkušenostech. Bavilo mě se řezat s protivníky, ale i s bossy, kde jste si vždycky museli najít nějakou cestu, ale to nalezení Vám netrvalo dobu větší, než nezbytně nutnou. Hra tak krásně postupuje, v žádném případě nudit a skončí přesně tak, kdy si tak nějak představujete, že už jste se toho najedli do syta. Já byl spokojen a musím říct, že na další díly této trilogie se moc rád podívám.
Four Last Things
Pro: Trojrozměrná akce z prostředí blázince v Batmanovském Arkhamu, která baví nejen lineárním příběhem, ale i přiměřenou volností.
Proti: Pořád se jedná o poměrně jednoduchou akci, kde se přes zástupy budoucích mrtvol dostáváte k bossům, což je postup, který se neustále opakuje až do kýženého finále. Nic zapamatování hodného tedy nečekejte.