Herní výzva 2023 - Báje a legendy
Jsou hry, u kterých vás mrzí, že jste je nehráli v jejich éře. A pak jsou hry, u kterých vás to mrzí dvojnásob, což je přesně případ QfG. Hrát tohle v roce 1992? To bych byl neskutečně poprděnej, jaké možnosti na svou dobu hra nabízela, co všechno hráč mohl dělat, a hlavně jakými způsoby hru hrál a dohrál.
Ve hře si totiž můžete zvolit tři classy. Klasika – zloděj, bojovník a čaroděj. Takhle by to znělo jako obyčejná nuda, nicméně velkou výhodou je, že s každou postavou budete mít jiný zážitek, což je zřejmé už jen ze způsobu, jak můžete jednotlivé situace a úkoly řešit. Obecně volnost ve hře je její nejsvětlejší stránkou, kdy si sami zvolíte své tempo, zdali se ze začátku naskillujete do maxima a pak si hrou projdete jak nůž máslem nebo se rovnou vrhnete do řešení hlavního úkolu či budete pomáhat s vedlejšími úkoly.
Každý už asi ví, že hra je adventura s prvky RPG, kdy si levelejute určité atributy vašeho charakteru. Ve hře to funguje zajímavou formou, kdy opakování je matka moudrosti. Čili vám bude stačit vzít si asi 300 kamenů, které budete házet do té doby, než bude sklil házení na maximu. Takhle to zní jako neskutečná nuda (což u některých skillů skutečně je), ale spoustu věcí se bude levelovat takovou přirozenou formou, nicméně k jejich maximalizování budete muset trošku „grindit“. Jestli vám to zní jako zábava, nechám na každém.
Hra obsahuje i souboje! Ano, adventura, která má akční souboje. Jak hloupě to zní, tak to do jisté míry ve hře i je. Souboje jsou tu takové nutnější zlo. Jako není to úplná tragédie, ale za mě je to rozhodně nejslabší stránka hry a zaplať pánbůh, aspoň díky tomu zdokonalujete své skilly, jinak bych se jim asi vyhýbal, co by to šlo.
Příběh hry je taková pohádka. Prostě hrdina, co jde zachránit jistý kraj a máte tam takovou slátaninu věcí, co znáte z pohádek a legend. Nijak zvlášť mě nezaujal, ale do celkové atmosféry hry se dobře hodil. Co má ovšem velké kouzlo jsou jednotlivé charaktery ve hře a vaše interakce s nimi. Každého budete chtít vyzpovídat a dozvědět se něco málo o jeho obyčejně neobyčejném životě.
Plusovou věc beru ještě to, že si svoji postavičku vypipláte od prvního dílu a můžete s ní projít i díly ostatní. Což je vlastně hrozně super věc, kterou bohužel spousta her dodnes vůbec nedělá. Mínus vidím v tom, že na větším monitoru hra byla místy trochu pixel hunting a vlastně nejtěžší pasáže ve hře byly ty, kdy jsem něco přehlédl a pak se zbytečně trápil (opět spíš problém doby, ve které hru člověk hraje.
QfR vyniká teda především tím, že nedělá z hráče nesamostatnou jednotku, ale naopak mu dává svobodu, jak se se hrou popasuje. Hra není vůbec těžká (ani pro neadventuraře), naopak je zde super, že všechny hádanky mají logiku a to, co má hráč dělat, se dá jednoduše zjistit ze svého okolí. Tohle zní jako samozřejmost, ale v adventurách to rozhodně samozřejmost není. Bohužel hra nejvíc trpí tím, že už je prostě zastaralá a to nejspíš snižuje celkový zážitek ze hry, ale i tak bych doporučil i dnešním hráčům, aby viděli, co všechno hry nabízely již v roce 1992 a co nejsou dnešní vývojáři ještě dnes schopni dobře implementovat.
Jsou hry, u kterých vás mrzí, že jste je nehráli v jejich éře. A pak jsou hry, u kterých vás to mrzí dvojnásob, což je přesně případ QfG. Hrát tohle v roce 1992? To bych byl neskutečně poprděnej, jaké možnosti na svou dobu hra nabízela, co všechno hráč mohl dělat, a hlavně jakými způsoby hru hrál a dohrál.
Ve hře si totiž můžete zvolit tři classy. Klasika – zloděj, bojovník a čaroděj. Takhle by to znělo jako obyčejná nuda, nicméně velkou výhodou je, že s každou postavou budete mít jiný zážitek, což je zřejmé už jen ze způsobu, jak můžete jednotlivé situace a úkoly řešit. Obecně volnost ve hře je její nejsvětlejší stránkou, kdy si sami zvolíte své tempo, zdali se ze začátku naskillujete do maxima a pak si hrou projdete jak nůž máslem nebo se rovnou vrhnete do řešení hlavního úkolu či budete pomáhat s vedlejšími úkoly.
Každý už asi ví, že hra je adventura s prvky RPG, kdy si levelejute určité atributy vašeho charakteru. Ve hře to funguje zajímavou formou, kdy opakování je matka moudrosti. Čili vám bude stačit vzít si asi 300 kamenů, které budete házet do té doby, než bude sklil házení na maximu. Takhle to zní jako neskutečná nuda (což u některých skillů skutečně je), ale spoustu věcí se bude levelovat takovou přirozenou formou, nicméně k jejich maximalizování budete muset trošku „grindit“. Jestli vám to zní jako zábava, nechám na každém.
Hra obsahuje i souboje! Ano, adventura, která má akční souboje. Jak hloupě to zní, tak to do jisté míry ve hře i je. Souboje jsou tu takové nutnější zlo. Jako není to úplná tragédie, ale za mě je to rozhodně nejslabší stránka hry a zaplať pánbůh, aspoň díky tomu zdokonalujete své skilly, jinak bych se jim asi vyhýbal, co by to šlo.
Příběh hry je taková pohádka. Prostě hrdina, co jde zachránit jistý kraj a máte tam takovou slátaninu věcí, co znáte z pohádek a legend. Nijak zvlášť mě nezaujal, ale do celkové atmosféry hry se dobře hodil. Co má ovšem velké kouzlo jsou jednotlivé charaktery ve hře a vaše interakce s nimi. Každého budete chtít vyzpovídat a dozvědět se něco málo o jeho obyčejně neobyčejném životě.
Plusovou věc beru ještě to, že si svoji postavičku vypipláte od prvního dílu a můžete s ní projít i díly ostatní. Což je vlastně hrozně super věc, kterou bohužel spousta her dodnes vůbec nedělá. Mínus vidím v tom, že na větším monitoru hra byla místy trochu pixel hunting a vlastně nejtěžší pasáže ve hře byly ty, kdy jsem něco přehlédl a pak se zbytečně trápil (opět spíš problém doby, ve které hru člověk hraje.
QfR vyniká teda především tím, že nedělá z hráče nesamostatnou jednotku, ale naopak mu dává svobodu, jak se se hrou popasuje. Hra není vůbec těžká (ani pro neadventuraře), naopak je zde super, že všechny hádanky mají logiku a to, co má hráč dělat, se dá jednoduše zjistit ze svého okolí. Tohle zní jako samozřejmost, ale v adventurách to rozhodně samozřejmost není. Bohužel hra nejvíc trpí tím, že už je prostě zastaralá a to nejspíš snižuje celkový zážitek ze hry, ale i tak bych doporučil i dnešním hráčům, aby viděli, co všechno hry nabízely již v roce 1992 a co nejsou dnešní vývojáři ještě dnes schopni dobře implementovat.
The Last Guardian
Pro: volnost, postavy, implementace RPG prvků, kouzelná atmosféra
Proti: často ticho, pixel hunting, souboje