Hra, která definuje svůj žánr nebude asi jen tak obyčejný kousek. Všichni si pamatujeme Doom, všichni jsme minimálně slyšeli o DotA. Mezi tyhle kousky se zapsal i Metroid (pravda svůj podíl má i Castlevania). Stojí však i dnes za zkoušku? Není lepší šáhnout po jiném, možná novějším, díle?
Nejsem úplně typický hráč, starší kousky hraju pravidelně a pixelart mě vůbec neodrazuje. Navíc, první Metroid má tolik předností, že grafika je mezi nimi až na úplně posledním místě. Tedy pokud nehrajete kvůli závěrečné scéně ;) Co je ale na místě prvním? Za mě jednoznačně design. Přesto, že mapa má k přehlednosti daleko, stačí několik průchodů a naučíte se vnímat malé rozdíly mezi oblastmi. Pochopíte, že ztratit se je snadné jen pro nováčka. Postupně objevíte lokace tajných místností, lokace powerupů. Můžete šáhnout po mapě na netu, ale pokud máte čas a možnost, začněte jen s mapou z manuálu.
Stejně tak minibossové. Formálně je potřebujete porazit k získání přístupu k závěrečnému souboji, ale to se snad každý brzy naučíte obcházet. Ale pokud se hrou teprve začínáte, rozhodně se vyplatí je párkrát absolvovat. A nejen kvůli slušné porci HPček a Raket. Dovednosti z jejich porážky zužitkujete i v boji s Mother Brain. Zkratka někdo u téhle hry přemýšlel. A pak samozřejmě ikoničtí nepřátelé v čele s titulárními metroidy (resp. jejich larvami). Zkrátka radost pohledět.
Navíc – hra má jak skvěle zvládnutý a přesný pohyb, responzivní střelbu a k tomu jasná pravidla, která jde snadno odvodit. Takže pokud máte aspoň trochu rádi žánr a nebojíte se starší ale stále slušné grafiky, dejte Metroidu šanci!!
Osobně jsem Metroid několikrát dohrál na Switchi a závěrečný run si dal na MiniNES. A podobnou cestu můžu jen doporučit. Na Switchi je díky možnosti rewind snadné si nepovedenou situaci vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, kde děláte chybu. A časem, u mě už u prvního průchodu, zjistíte, že hru znáte a rewind využíváte min a min. A logicky si zkusíte zahrát hru bez něj a bez ukládání…tak jako hráli hru její první hráči. Najednou je pocit bezpečí ten tam. Každý risk si dvakrát rozmyslíte, každou chybu si budete muset odfarmit. Já pro co největší autenticitu přešel na MiniNES a nelituju. Paradoxně, dík tomu, že se snáz přepíná mezi klasickou zbraní a raketou, mi přišel finální souboj snazší než na Switchi. A dokonce jsem to dotáhl na druhý nejlepší konec.
Nejsem úplně typický hráč, starší kousky hraju pravidelně a pixelart mě vůbec neodrazuje. Navíc, první Metroid má tolik předností, že grafika je mezi nimi až na úplně posledním místě. Tedy pokud nehrajete kvůli závěrečné scéně ;) Co je ale na místě prvním? Za mě jednoznačně design. Přesto, že mapa má k přehlednosti daleko, stačí několik průchodů a naučíte se vnímat malé rozdíly mezi oblastmi. Pochopíte, že ztratit se je snadné jen pro nováčka. Postupně objevíte lokace tajných místností, lokace powerupů. Můžete šáhnout po mapě na netu, ale pokud máte čas a možnost, začněte jen s mapou z manuálu.
Stejně tak minibossové. Formálně je potřebujete porazit k získání přístupu k závěrečnému souboji, ale to se snad každý brzy naučíte obcházet. Ale pokud se hrou teprve začínáte, rozhodně se vyplatí je párkrát absolvovat. A nejen kvůli slušné porci HPček a Raket. Dovednosti z jejich porážky zužitkujete i v boji s Mother Brain. Zkratka někdo u téhle hry přemýšlel. A pak samozřejmě ikoničtí nepřátelé v čele s titulárními metroidy (resp. jejich larvami). Zkrátka radost pohledět.
Navíc – hra má jak skvěle zvládnutý a přesný pohyb, responzivní střelbu a k tomu jasná pravidla, která jde snadno odvodit. Takže pokud máte aspoň trochu rádi žánr a nebojíte se starší ale stále slušné grafiky, dejte Metroidu šanci!!
Osobně jsem Metroid několikrát dohrál na Switchi a závěrečný run si dal na MiniNES. A podobnou cestu můžu jen doporučit. Na Switchi je díky možnosti rewind snadné si nepovedenou situaci vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, kde děláte chybu. A časem, u mě už u prvního průchodu, zjistíte, že hru znáte a rewind využíváte min a min. A logicky si zkusíte zahrát hru bez něj a bez ukládání…tak jako hráli hru její první hráči. Najednou je pocit bezpečí ten tam. Každý risk si dvakrát rozmyslíte, každou chybu si budete muset odfarmit. Já pro co největší autenticitu přešel na MiniNES a nelituju. Paradoxně, dík tomu, že se snáz přepíná mezi klasickou zbraní a raketou, mi přišel finální souboj snazší než na Switchi. A dokonce jsem to dotáhl na druhý nejlepší konec.
Pro: Jedna z ikon herní historie, která stojí za to vyzkoušet alespoň na pár hodin!
Proti: Nezvládáte stress a vaše reakce nepatří mezi nejrychlejší? Pak tahle hra není pro Vás.