Když před rokem vlastně úplně nečekaně vyšla tahle hra, tak mi hned po spustění traileru bylo jasné, že to je přesně to, co by se mi mělo líbit v prakticky všech ohledech a zároveň je to něco, co na herním poli v takovéto kvalitě chybí. Bál jsem se svých vlastních očekávání, ale asi tak po 10 minutách hraní bylo jasno, že to je opravdu skvělý kousek a že když by se mě náhodou někdy někdo zeptal, jestli se dají hry počítat do umění (jakože se mě asi nikdo nezeptá), tak Pentiment je ten nejzářivější případ, který bych v odpovědi zcela jasně použil.

Jako člověk, který má rád historii, poslední dobou i klasické umění, a ocení dobře odvyprávěný příběh jsem Pentiment hltal celé vánoční období až takřka do příchodu nového roku. Spojení starých, vrcholně středověkých maleb, s dobovým příběhem je to první, co každého uhodí do očí. Ano, protože se hra odehrává v 1. pol. 16. století, tak je užité umění už anachronické, minimálně o 100 let, ale proč být hnidopich, když to funguje. Každá obrazovka tak na hráče dýchá podobně, jako když se dívá na fresky ve starých kostelech, či hradech. Ano, tělesné proporce vždy úplně nesedí, krajina může být mírně stylizovaná, ale to kouzlo je prostě nepopiratelné. A funguje to i herně.

No herně, popravdě, Pentiment je hrou asi tak z 20%, protože drtivou většinu doby tvoří "pouze" odklikávání replik postav a častý výběr různých odpovědí a reakcí, které více či méně ovlivňují jak danou konverzaci, tak vztah dané postavy k hráči, jako i vlastní příběh a nezvratná rozhodnutí. Ale i to je zábava, témata se střídají jak na běžícím pásu a hlavní hrdina, umělec Andreas Maler, tak v jednom okamžiku diskutuje o historii, náboženství, metafyzice, aby potom přešel třeba na místní drby, pověry, ba dokonce i sprosté vyřizování účtů. Každá z desítek postav má jiný původ, zázemí, vzdělání a názory a proto žádný rozhovor s ní není nudný. Další devízou je, že se hra rozprostírá na ploše cca 25 let, takže město i postavy prochází vývojem. Tu přibyde nová stavba, tamta postava zemře, odstěhuje se, nebo děti vyrostou a děje se všechno to, co by se za čtvrtstoletí udát mělo.

Audiovizuální stránka mi naprosto učarovala. Ano, není tu jediná nadabovaná replika, ale rozhovory pomocí "bublin", kde má mnoho postav svůj vlastní font dle vlastního osobnostního pozadí jsou naprosto skvěle použité a sám jsem se přistihl, že se mi v hlavě dané repliky samy "mluví" hlasem, který by se k dané postavě dle mě hodil, a to se mi děje jen u knih, takovým přesahem se může chlubit jen málokterá hra. Zvuky v pozadí jsou taky skvělé a čisté, jasně dokreslující každou obrazovku, či scénu.

No a příběh? První, cca hodinu se neděje nic, a tak tomu je v každém ze 3 aktů, ale i to nic je zábavné, protože člověk zkoumá svět, seznamuje se lidmi a tvoří si tak vztahy a názory, které, když už se něco začně dít, pracují na plné obrátky a příspívají k vlastnímu ději. Musím uznat, že postupně gradovaný příběh patří k dalším silným stránkám hry a protože existuje více možných průchodů, kdy se vlastně jeví jako "správné", je někdy těžké se nějak rozhodnout, proto jsem v těch chvílích nijak "netaktizoval" a vždy se řídil tím, co bych v dané situaci dělal sám. No, ale už teď by mě zajímalo, jak by vypadalo to druhé řešení, nebo to třetí? No, budu si to muset zase někdy zahrát znova, protože to za to stojí.

Je neuvěřitelné, že si poměrně velké herní studio "dovolí" vydat nějakou takovou hru, kdy už z podstaty je jasné, že to nebude prodejní hit roku, ale všichni labužníci si přijdou na své. Takhle mají vypadat produkty, které jsou tvořené srdcem.

Kéž by ještě někdy něco podobného vzniklo. Mým největším snem by byla hra z našeho Národního obrození, jasně, pro plno lidí by to mohla být nuda, ale Dobrovský a Jungmann by zajásali. No, a jako reálnější náměty bych viděl např. francouzské městečko v dobách Velké francouzské revoluce, nějaký příběh z období osidlování Ameriky kolonisty, nebo třeba něco podobného z období nizozemského boje za nezávislost. Ale každá podobná hra by mi udělala radost.