Jako fanynka sci-fi jsem si ME nemohla nechat ujít, takže po mediální masáži kolem hry a nadšené recenzi Levelu ME instaluji a jsem připravena na jeden dlouhý výlet do jeho světa. Nadšeně uvítám volbu pohlaví hrdiny, upravím si svou postavu podle gusta, podivím se nad nuzným výběrem specializace a do hry se velmi lehce ponořuji. Propracovaná mimika charakterů a filmový střih hře sluší, dává ji to takový punc exkluzivity, který se snaží zastřít některé nedostatky. Slibný začátek totiž vystřídá zklamání nad krátkostmi a stručností vedlejších misí. Bohužel, ohromující velikost vesmíru je tady nevyužita, takže prohledávání soustav, planetek a zdánlivě opuštěných lodí se mi po několika misích stane stereotypem. Jako vedlejší mise jsem si představovala nějaké osudy nebo příběhy, kterých sci-fi tématika naskýtá dostatek, ne hledání surovin či artefaktů, ke kterým se dozvím jen zlomky informací o jejich určitě zajímavém původu.

Hlavní dějová linie ale zcela strhává a tak na chvílí dává zapomenout na nedostatky vedlejších misí. S nadšením vítám možnost komunikace s posádkou, čili spolubojovníky, která je bohužel často stručná. Zajímavé a pohnuté osudy nabízí každý člen vaší posádky, takže je velmi snadné si k nim vytvořit určitý vztah. Tento prvek hry považuju za velmi důležitý, jelikož hráči usnadní splynout s příběhem, a s oblibou prostřídávám parťáky při plnění misí( i taková jízda výtahem v Citadele nabízí místo pro komentáře). Existuje určitá interakce mezi nimi a každá postava komentuje určité situace po svém. (bohužel, toto se neděje v hlavní dějové linii – dialogy vedlejších postav jsou přednastavené a nabízejí malou variabilitu, což je škoda). Navázání vztahu a sympatií k postavám ve vaší posádce se stávají i velmi snadným manipulativním prostředkem (za předpokladu, že si k nim dokážete vztah navázat), kdy hra dokáže v mnoha momentech hrát na city a nutí hráče udělat i osudová rozhodnutí, na kterých záleží život členů vaší posádky.

S radostí jsem uvítala možnost pročítání si spousty užitečných informací v encyklopedii, která krásně dokresluje tíživou atmosféru celé hry. Jistě, můžete hovořit o klišé, jelikož osud světa je ve vašich rukách, ale komu by se líbilo plnit v tak velkém a pro lidstvo důležitém příběhu vedlejší roli. Tady narážím na inspiraci mnohými sci-fi knižními i filmovými díly, a asi nebude žádná novinka, když zmíním klasiku Fredericka Pohla o Gateway, tedy náhodně objevené technologii po tajemné vyspělé civilizaci, která se poděla neznámo kam.

Mass Effect je jedním ze silných herních zážitků, který bohužel kazí nedodělky ve vedlejší linii, a celková délka (čili krátkost) a linearita (chce se až říct přímočarost) děje.