K třetímu Diablu jsem se poprvé dostal až teprve pár let nazpět. Bylo to především z toho důvodu, že jsem se bál změn v hratelnosti, o kterých jsem četl v tehdejších recenzích. A moje obavy se celkem naplnily, protože jsem z hraní za barbara tenkrát moc odvařený nebyl. Své pocity jsem ale nechal pár let uležet a nedávno jsem si průchod hrou zopakoval a to s postavou Crusadera.
Nyní jsem už věděl, do čeho jdu, proto jsem měl jiná očekávání. Na multiplayer moc nejsem, takže jsem se opět uchýlil pouze k hraní singleplayerové kampaně. A tentokrát mě to bavilo více. Především jsem si užil příběh, který je zde mnohem více výpravnější, než u předchozích dílů. Lore pak doplňují hromady nalezených zápisků a deníků. Škoda jen, že se hra v daném okamžiku nepřeruší, ani se nezobrazuje text. Pokud totiž zrovna probíhá bitva, tak ten mluvený dialog obvykle absolutně nevnímám a musím si to pak procházet zpětně. Dále se mi líbí, že už i společníci mají co říct a sdělují mi svůj názor na aktuální situaci či dungeon.
Co se týče jednotlivých aktů, tak ten první a druhý svým prostředím tak trochu kopíruje dvojku, ale to nemusí být vždy na škodu. Třetí akt s pobíháním na hradbách pak měl dobré grády. A finále v nebi se pak neslo takovou pachutí, jak mě tam ti andělé ze začátku moc nechtějí a celkově jim jsou lidi ukradení. To teď myslím samozřejmě v dobrém smyslu. Hlavní postavy mi celkem přirostly k srdci. Plus pokud budu někdy znovu hrát jedničku, budu myslet na to, jak Adria později zradí. Level design jednotlivých dungeonů mě nijak zvlášť nenadchnul, teď po pár týdnech po dokončení mi nic unikátního v hlavě nezůstalo. Za zmínku aspoň stojí nové teleportační krystaly umístěné obvykle na konci dungeonů, takže není potřeba procházet celým podzemím zase zpět. Na venkovních lokacích je zase fajn, že se tam nachází různé pasti, které se dají proti potvorám využít.
Graficky vypadá hra fajn, souboje jsou hezky plynulé. Líbí se mi, jak při hromadném zabíjení potvory odlétají na všechny strany. Oheň, kouzla a další efekty pak vypadají také nádherně. Horší je to s hudbou. Schválně jsem si ji zesílil, abych ji víc vnímal, ale prakticky žádná skladba mi nepřišla výrazná a tak mi neutkvěla v paměti.
Monstra také vypadají o něco hrozivěji. Nejvíc na mě zapůsobily Falleni, kteří teď nevypadají jako nějací slabí goblini. Líbí se mi i nové schopnosti bossů a minibossů jako waller, illusion či wormhole. Štvalo mě naopak zmražení od monster s frozen a výbuchy při zabití potvor s molten.
A teď to nejdůležitější, změna mechanik hry. Zapomeňme na rozdělování bodů do základních atributů, zapomeňme na strom skillů. Tentokrát je zde postupně až 6 aktivních schopností a až 4 pasivní skilly. To vše je možné libovolně měnit, takže není problém postavu kdykoliv kompletně překopat. Je tedy možné si něco vyzkoušet a případně to později zase změnit. Na druhou stranu mi tento systém nikdy nepřirostl k srdci a toho původního se nerad vzdávám.
Hru jsem kompletně dohrál na obtížnost Expert a hraní bylo naprosto bez problémů. Většina předmětů mi totiž vracela životy za zásahy a tak jsem skoro vůbec nepotřeboval žádný heal. Umřel jsem pouze jednou a bylo to tak trošku omylem, protože jsem si zvykl ten health bar moc nehlídat a z nepozornosti jsem nestihl včas stisknout Q pro vypití lektvaru. Opakovat hru na vyšší obtížnost už se mi nechtělo, je tedy možné že to bude o něco náročnější. Užitečné vybavení jsem pak nacházel prakticky na každém kroku, často jsem pak přemýšlel, jestli do předmětu vkládat gem, když jsem po chvíli našel ještě lepší předmět.
Tentokrát jsem si hraní užil více než na poprvé. Nicméně, pořád zde cítím tu pachuť nevítaných změn. Kdyby hra nesla jiné jméno, neměl bych s tím problém. Ale když se řekne Diablo, čekám od herních mechanik trochu něco jiného.
Nyní jsem už věděl, do čeho jdu, proto jsem měl jiná očekávání. Na multiplayer moc nejsem, takže jsem se opět uchýlil pouze k hraní singleplayerové kampaně. A tentokrát mě to bavilo více. Především jsem si užil příběh, který je zde mnohem více výpravnější, než u předchozích dílů. Lore pak doplňují hromady nalezených zápisků a deníků. Škoda jen, že se hra v daném okamžiku nepřeruší, ani se nezobrazuje text. Pokud totiž zrovna probíhá bitva, tak ten mluvený dialog obvykle absolutně nevnímám a musím si to pak procházet zpětně. Dále se mi líbí, že už i společníci mají co říct a sdělují mi svůj názor na aktuální situaci či dungeon.
Co se týče jednotlivých aktů, tak ten první a druhý svým prostředím tak trochu kopíruje dvojku, ale to nemusí být vždy na škodu. Třetí akt s pobíháním na hradbách pak měl dobré grády. A finále v nebi se pak neslo takovou pachutí, jak mě tam ti andělé ze začátku moc nechtějí a celkově jim jsou lidi ukradení. To teď myslím samozřejmě v dobrém smyslu. Hlavní postavy mi celkem přirostly k srdci. Plus pokud budu někdy znovu hrát jedničku, budu myslet na to, jak Adria později zradí. Level design jednotlivých dungeonů mě nijak zvlášť nenadchnul, teď po pár týdnech po dokončení mi nic unikátního v hlavě nezůstalo. Za zmínku aspoň stojí nové teleportační krystaly umístěné obvykle na konci dungeonů, takže není potřeba procházet celým podzemím zase zpět. Na venkovních lokacích je zase fajn, že se tam nachází různé pasti, které se dají proti potvorám využít.
Graficky vypadá hra fajn, souboje jsou hezky plynulé. Líbí se mi, jak při hromadném zabíjení potvory odlétají na všechny strany. Oheň, kouzla a další efekty pak vypadají také nádherně. Horší je to s hudbou. Schválně jsem si ji zesílil, abych ji víc vnímal, ale prakticky žádná skladba mi nepřišla výrazná a tak mi neutkvěla v paměti.
Monstra také vypadají o něco hrozivěji. Nejvíc na mě zapůsobily Falleni, kteří teď nevypadají jako nějací slabí goblini. Líbí se mi i nové schopnosti bossů a minibossů jako waller, illusion či wormhole. Štvalo mě naopak zmražení od monster s frozen a výbuchy při zabití potvor s molten.
A teď to nejdůležitější, změna mechanik hry. Zapomeňme na rozdělování bodů do základních atributů, zapomeňme na strom skillů. Tentokrát je zde postupně až 6 aktivních schopností a až 4 pasivní skilly. To vše je možné libovolně měnit, takže není problém postavu kdykoliv kompletně překopat. Je tedy možné si něco vyzkoušet a případně to později zase změnit. Na druhou stranu mi tento systém nikdy nepřirostl k srdci a toho původního se nerad vzdávám.
Hru jsem kompletně dohrál na obtížnost Expert a hraní bylo naprosto bez problémů. Většina předmětů mi totiž vracela životy za zásahy a tak jsem skoro vůbec nepotřeboval žádný heal. Umřel jsem pouze jednou a bylo to tak trošku omylem, protože jsem si zvykl ten health bar moc nehlídat a z nepozornosti jsem nestihl včas stisknout Q pro vypití lektvaru. Opakovat hru na vyšší obtížnost už se mi nechtělo, je tedy možné že to bude o něco náročnější. Užitečné vybavení jsem pak nacházel prakticky na každém kroku, často jsem pak přemýšlel, jestli do předmětu vkládat gem, když jsem po chvíli našel ještě lepší předmět.
Tentokrát jsem si hraní užil více než na poprvé. Nicméně, pořád zde cítím tu pachuť nevítaných změn. Kdyby hra nesla jiné jméno, neměl bych s tím problém. Ale když se řekne Diablo, čekám od herních mechanik trochu něco jiného.
