Opět další hra do sbírky ze série letošní výzvy a sice kategorie Nikdy se nevzdávej. Nejprve bych začal tím, že Horrorové lekačky a walking simulátory nepatří mezi špičku ledovce mého herního záběru a bál jsem se, že si něco takového nedokážu užít. Ale spletl jsem se, spletl jsem se těžce, protože tihle chlapci ze studia Bloobers mi dokázali, že i taková hra se dá udělat způsobem, který nadchne. Ne tím herno-mechanikovým, ale atmosférou. Atmosférou, která je hutná, depresivní, nebezpečná, ale i hravá místy mírně vtipná a taky dosti psychadelická. Ano všechno se to vlezlo do jednoho celkem krátkého titulu - thrilleru/detektivky
Jak už jsem řekl na začátku hra nenabízí žádné těžké herní mechanismy, ty se omezují na občasné prozkoumání místa činu, přečtení si mysli oběti (což je mimochodem hlavní náplní práce observerů - pozorovatelů) Nebo zajištění důkazů potažmo stop. Tyhle interakce lze dělat jen v některých málo místnostech jinak hodně spletitého domu, který má nejrůznější zákoutí.
Co do atmosféry však hra strčí hravě kdejakou hru, co jsem doposud odehrál. Příběh je trošku chaotický a zamotaný a na začátku hry vlastně ani netušíte, na co se to k sakru koukáte, kde to sakra jste a co tady vlastně děláte. Některé pasáže jsou až Lynchovsky bazarní a doslova na některé otázky nedostanete odpovědi ani po dohrání hry a to se mi upřímně líbí, protože přesně to je to co nechává volný průtok myšlenkám v hráčově mysli během hraní a i po dohrání titulu. Kladete si otázky, co se sakra stalo Danielovi Lazarskému. Proč má neustále ty divné vize, je to monstrum které ho celou hru pronásleduje ve skutečnosti on sám? (aby bylo jasno monstra jsou v celé hře dvě) A co na to Jan Tleskač?
Všechno tak nějak cyberpunkově na konci samozřejmě do sebe zapadne, ale něco zůstane otevřené a nevyjasněné ani po dohrání hry. Mimochodem ta hlavní zápletka mi nebezpečně připomínala vyústění příběhu v Cyberpunk 2077 kdo dohrál dá mi jistě za pravdu a tak je více než jasné, že se do jisté míry kolegové z CD Projektu museli celkem inspirovat a nebo je to klasické Sci-fi klišé;)
Verdikt tohoto celého na konec je 80% za neskutečný vizuální zážitek a kulervoucí herecký výkon Rutgera Hauera a jeho neskutečně sexy hlas. A ještě mi prosím vás někdo vysvětlete jak to ti Poláci dělají, že do svých her vždycky nacpou takové borce a oni jim tu hru odehrají tak bravůrně, až má skoro člověk pocit, že hraje film.
V příštím díle Zaklínače hlavní role Henry Cavil
Jak už jsem řekl na začátku hra nenabízí žádné těžké herní mechanismy, ty se omezují na občasné prozkoumání místa činu, přečtení si mysli oběti (což je mimochodem hlavní náplní práce observerů - pozorovatelů) Nebo zajištění důkazů potažmo stop. Tyhle interakce lze dělat jen v některých málo místnostech jinak hodně spletitého domu, který má nejrůznější zákoutí.
Co do atmosféry však hra strčí hravě kdejakou hru, co jsem doposud odehrál. Příběh je trošku chaotický a zamotaný a na začátku hry vlastně ani netušíte, na co se to k sakru koukáte, kde to sakra jste a co tady vlastně děláte. Některé pasáže jsou až Lynchovsky bazarní a doslova na některé otázky nedostanete odpovědi ani po dohrání hry a to se mi upřímně líbí, protože přesně to je to co nechává volný průtok myšlenkám v hráčově mysli během hraní a i po dohrání titulu. Kladete si otázky, co se sakra stalo Danielovi Lazarskému. Proč má neustále ty divné vize, je to monstrum které ho celou hru pronásleduje ve skutečnosti on sám? (aby bylo jasno monstra jsou v celé hře dvě) A co na to Jan Tleskač?
Všechno tak nějak cyberpunkově na konci samozřejmě do sebe zapadne, ale něco zůstane otevřené a nevyjasněné ani po dohrání hry. Mimochodem ta hlavní zápletka mi nebezpečně připomínala vyústění příběhu v Cyberpunk 2077 kdo dohrál dá mi jistě za pravdu a tak je více než jasné, že se do jisté míry kolegové z CD Projektu museli celkem inspirovat a nebo je to klasické Sci-fi klišé;)
Verdikt tohoto celého na konec je 80% za neskutečný vizuální zážitek a kulervoucí herecký výkon Rutgera Hauera a jeho neskutečně sexy hlas. A ještě mi prosím vás někdo vysvětlete jak to ti Poláci dělají, že do svých her vždycky nacpou takové borce a oni jim tu hru odehrají tak bravůrně, až má skoro člověk pocit, že hraje film.
V příštím díle Zaklínače hlavní role Henry Cavil
Fable: Anniversary