Venku byla zima až praštělo, tak jsem zapnul Frostpunk. Hra mě hodila do vody. Herní tipy mi osvětlily základní principy, ale v důsledcích svých činů jsem se musel zorientovat postupně sám. A bavilo mě to. Rozehrávat znovu a znovu, zjišťovat, jak své ovečky schovat před zimou a efektivně jim zajistit dost jídla. Do toho mě prudilo počasí, občanské nepokoje a nutný průzkum okolí. Postupně (díky mnoha opakováním) jsem se naučil jak dosáhnout co nejvíce efektivního gameplaye. A v tu chvíli se ze hry stala velice nudná záležitost a nekonečný grind.
Mise se snaží mít "příběh", ale moc jim to nejde. Storylejna jsou neosobní, kouskovitá, plytká. Je vám úplně jedno jestli umře Maruška, nebo Petříček. Jediné co vás zajímá je to, že vám klesne ukazatel naděje. Jakmile tento princip odhalíte, hrajete prakticky mobilní hru bez nutnosti čekat půl dne, až se postaví patnáctý automaton.
Co hře pomáhá, je grafika a atmosféra. Ona tíživost na mě nijak nedopadala, ale mráz ano. Obrazovka mrzne, na střechy domů padají metry sněhu a přes vánice skoro ani nevidíte na město pod sebou. Tyčící se generátor uprostřed toho všeho mě neomrzel ani za desítky hodin hraní.
Chyběly mi nějaké náhodné eventy. Vypuknutí moru například. Vadilo mi, že je fuk kam co postavím. Můžu postavit hřbitov vedle dětského domova, můžu postavit těžbu uhlí vedle obytných domů a každému je to buřt. Nikomu nevadí hluk, smrad, vaše činy v tomto směru nemají žádnou návaznost. Prostě můžete sázet jednu stavbu za druhou a kromě pár výjimek, je úplně jedno jakou kam. Jakmile je obyvatelům teplo, jsou v oukeji se vším ostatním.
Hra má rozhodně wow efekt a první desítky hodin jsem se náramně bavil a byl Frostpunkem okouzlen. Jakmile jsem však pochopil jeho principy, ze zábavy se stalo mechanické klikání myší a hlídání deadlajnů. Žádné morální volby zde nejsou (a jsem hodně překvapen, kolik lidí tuto prázdnou PR větu papouškuje), záchody tu nejsou (opravdu jsem počítal s tím, že první volba bude kadiboudy vs septik) a není tu nic "navíc". Po celou dobu hraní jsem uvažoval nad tím, že zase rozehraju Caesara trojku.
Mise se snaží mít "příběh", ale moc jim to nejde. Storylejna jsou neosobní, kouskovitá, plytká. Je vám úplně jedno jestli umře Maruška, nebo Petříček. Jediné co vás zajímá je to, že vám klesne ukazatel naděje. Jakmile tento princip odhalíte, hrajete prakticky mobilní hru bez nutnosti čekat půl dne, až se postaví patnáctý automaton.
Co hře pomáhá, je grafika a atmosféra. Ona tíživost na mě nijak nedopadala, ale mráz ano. Obrazovka mrzne, na střechy domů padají metry sněhu a přes vánice skoro ani nevidíte na město pod sebou. Tyčící se generátor uprostřed toho všeho mě neomrzel ani za desítky hodin hraní.
Chyběly mi nějaké náhodné eventy. Vypuknutí moru například. Vadilo mi, že je fuk kam co postavím. Můžu postavit hřbitov vedle dětského domova, můžu postavit těžbu uhlí vedle obytných domů a každému je to buřt. Nikomu nevadí hluk, smrad, vaše činy v tomto směru nemají žádnou návaznost. Prostě můžete sázet jednu stavbu za druhou a kromě pár výjimek, je úplně jedno jakou kam. Jakmile je obyvatelům teplo, jsou v oukeji se vším ostatním.
Hra má rozhodně wow efekt a první desítky hodin jsem se náramně bavil a byl Frostpunkem okouzlen. Jakmile jsem však pochopil jeho principy, ze zábavy se stalo mechanické klikání myší a hlídání deadlajnů. Žádné morální volby zde nejsou (a jsem hodně překvapen, kolik lidí tuto prázdnou PR větu papouškuje), záchody tu nejsou (opravdu jsem počítal s tím, že první volba bude kadiboudy vs septik) a není tu nic "navíc". Po celou dobu hraní jsem uvažoval nad tím, že zase rozehraju Caesara trojku.
Pro: atmosféra, grafika, hra plní svůj účel a zabaví na dlouhou dobu
Proti: po několika hodinách omrzí, příběh prakticky není, na strategii je to málo strategické