Dovolím si začít komentář menší vzdělávací vložkou. Pro někoho možná překvapivě se i tak neohebný žánr, jakým jsou vizuální novely, postupem času mění a vyvíjí. Jedním z takových momentů bylo vydání One: Kagayaku Kisetsu e. De facto tím vznikl podžánr známý jako „nakige“. Tedy VN zpravidla obsahující spíše komediální první polovinu a dramatickou, někdy až tragickou druhou. Právě autoři původní hry později vytvořili jedny z nejznámějších reprezentantů žánru (např. Clannad).
Ale zpět k remaku. Sám jsem byl zvědavý jak, moc se bude držet původní, dnes už poněkud zkostnatělého konceptu. S nadšením i hrůzou můžu napsat, že obsahem máme převod takřka 1:1. Tzn. třeba poměrně velké množství častých rozhodnutí. Dostat se k nějakému šťastnému konci bez návodu bylo v originálu vcelku obtížné. Moderní iterace to řeší (vypnutelnými) ikonkami u důležitých dějových rozcestí.
Vylepšení se, podle očekávání, dočkala vizuální stránka. Sázka na modernější pojetí designu postav se jednoznačně vyplatila. K tomu připočtěme detailní pozadí a velice citlivě použitě Live2D a máme jeden z nejhezčích vizuálních románů současnosti. Hudba se dočkala jen malých úprav a nové namluvení spolehlivě překonává to původní.
Příběh sleduje osudy studenta Orihary. Postupně se sbližuje s jednou z šestice potencionálních přítelkyň. Vše se odehrává souběžně s mysterióznějším pozadím. Aniž bych prozrazoval příliš, napíšu jen, že celková záhada není nikdy zcela objasněna a ponechává interpretaci na každém hráči. Navíc některé cesty i lehce poodkrývají další informace doplňující celkovou mozaiku. Kvalitativně jsou jednotlivé postavy a jejich příběhy rozděleny imho rovnoměrně na dvě povedené, dvě dobré a dvě docela hrozné.
V žánru se dá nalézt plno lepších titulů a, upřímně, důvod zkusit právě ONE. je spíše naučný. Přesto by možná mohlo někomu stát za to zkusit tento „Doom“ vizuálních novel.
Ale zpět k remaku. Sám jsem byl zvědavý jak, moc se bude držet původní, dnes už poněkud zkostnatělého konceptu. S nadšením i hrůzou můžu napsat, že obsahem máme převod takřka 1:1. Tzn. třeba poměrně velké množství častých rozhodnutí. Dostat se k nějakému šťastnému konci bez návodu bylo v originálu vcelku obtížné. Moderní iterace to řeší (vypnutelnými) ikonkami u důležitých dějových rozcestí.
Vylepšení se, podle očekávání, dočkala vizuální stránka. Sázka na modernější pojetí designu postav se jednoznačně vyplatila. K tomu připočtěme detailní pozadí a velice citlivě použitě Live2D a máme jeden z nejhezčích vizuálních románů současnosti. Hudba se dočkala jen malých úprav a nové namluvení spolehlivě překonává to původní.
Příběh sleduje osudy studenta Orihary. Postupně se sbližuje s jednou z šestice potencionálních přítelkyň. Vše se odehrává souběžně s mysterióznějším pozadím. Aniž bych prozrazoval příliš, napíšu jen, že celková záhada není nikdy zcela objasněna a ponechává interpretaci na každém hráči. Navíc některé cesty i lehce poodkrývají další informace doplňující celkovou mozaiku. Kvalitativně jsou jednotlivé postavy a jejich příběhy rozděleny imho rovnoměrně na dvě povedené, dvě dobré a dvě docela hrozné.
V žánru se dá nalézt plno lepších titulů a, upřímně, důvod zkusit právě ONE. je spíše naučný. Přesto by možná mohlo někomu stát za to zkusit tento „Doom“ vizuálních novel.
