Po Návratu do budoucnosti je Jurský park teprve druhou epizodickou sérií od Telltale, do níž jsem se pustil. Žádná další už mě ale neláká. Do budoucna bych mohl uvažovat o Wolf Among Us, ale spíše se poohlédnu jinde.

Filmová hudba od Johna Williamse v čele s ústředním motivem mi připomněla mé nadšení při sledování původních devadesátkových dílů od Spielberga a možná si po dohrání pustím i ty novější Jurské světy. Provázaní s prvním filmem, ke kterému jsem musel dozrát, protože už je to dlouho, co jsem ho viděl naposledy, je skvělé, a takhle nějak bych si filmové hry představoval. Příběh se po chvíli ubírá jiným směrem a má spoustu děr, mě však stačil a všudypřítomní dinosauři mi vše vynahrazovali.

Lepší název pro hru by byl asi QTE: The Game. Časově omezené akce obecně rád nemám, ale tady je tolerance stisknutí správných kláves vcelku velká, takže jsem kvůli zisku zlaté medaile opakoval jen pár úseků a rozhodně ne tolikrát, aby se mohla dostavit frustrace. Navíc se po několika sériích hra sama uloží a není třeba vždy správně zareagovat na první dobrou. Více klasického adventuření by zde ale samozřejmě neuškodilo.

Postavy, alespoň ty, co přežily, mi byly sympatické a nechybí ani klasický přechod těch z počátku kladných na temnou stranu. Výběr odpovědí v rozhovorech je úplně jedno a jediná zásadní volba, kterou hra nabízí, je na samotném konci, přičemž o rozhovor vůbec nejde. Vyzkoušel jsem si obě možnosti a každá má něco do sebe. Případnou dvojku bych uvítal, ale ta určitě nebude. Snad se někdy dočkám klasické point and click adventury z tohoto prostředí, s největší pravděpodobností však tohle přání zůstane nevyslyšeno.