Limerick Heist mne zaujal už v době svého vydání, když se umístil na osmém místě v soutěži textových adventur AIFC. Přeci jen, napsat kompletní choice-based text v limericích je docela tour de force. V diskuzi se však autorka pochlubila, že limeriky jsou její oblíbená veršovaná forma a složila jich již tisíce. Je to poznat. Celý interaktivní příběh skotačivě plyne a co se formy týče, tak jsem neměl ani jednou pocit, že s ní autorka zápasí. Průměrné hodnocení je tak z mé strany dáno hlavně tím, že navzdory tomu, že limeriků jsou ve hře desítky až stovky, je příběh bohužel příliš šablonovitý. Chybí mu větší prokreslenost charakterů jednotlivých lupičů a také nějaké odbočky. Takto vás čeká v pěti aktech opravdu jen expozice, nábor skupiny, plán, uskutečnění a závěr. Kromě artistní formy a citu pro jazykovou hru tak v paměti moc neulpí. Také mě zarazil nápad vybrat přezdívky lupičů podle známých metroidvanií, což působí trochu infantilně. Jako unikátní interaktivní epická báseň však bezesporu Limerick Heist originálně rozšiřuje portfolio her vytvořených ve Twine. Na závěr ještě doplním, že v loupeži je možné chybnými volbami i neuspět (autorka tím chtěla posílit větší herní dojem z projektu), takže vybírejte opatrně. Konec hry je navíc otevřený k pokračování, které autorka o rok později skutečně vydala pod názvem Limerick Quest.