White Birds Productions nebylo nijak úspěšné studio, ale protože za ním stál Benoît Sokal, musel jsem adventury od těchto vývojářů vyzkoušet. Paradise i Sinking Island za hraní stály, Nikopol jsem však dlouho odkládal a nejspíše jsem věděl proč. Mimo to, že se ovládá jako Mystovky a pohled na dění na obrazovce je tak z vlastních očí, tak mě nelákal ani příběh. Že se zrovna na tomto titulu nijak nepodílel Sokal je bohužel hodně znát.

Ten nádech Pátého elementu díky létajícím autům je sice fajn, ale nějací mimozemští egyptští bohové jak vystřižení z Hvězdné brány a k tomu další prapodivní tvorové? Ne, to opravdu nejde brát vážně. Komiksy, nebo přesněji grafické romány, si určitě shánět nebudu. I když z nich hra čerpá jen částečně, nevěřím tomu, že by mě chytly. Paříž v roce 2023 pokud vím takhle nevypadala a stále nevypadá. Autor předlohy udělal chybu, že příběh zasadil do příliš blízké budoucnosti. Dle mě je ideální volit zasazení sto a více let od současnosti, protože i když se nic z toho třeba nevyplní, nikdo se tím nemusí trápit.

Jde o hrozně krátkou záležitost, což je ale ve výsledku asi dobře. Aktivních míst ani předmětů v inventáři není mnoho, takže zákysy hrozí snad jen u pár rébusů. I na ty se ale dá po menším tápání přijít. Akční pasáže jsou příšerné, naštěstí se hra před jejich započetím vždy sama uloží, a nemusel jsem tak štrachat manuálně uloženou pozici půl hodiny zpět. Ze Sokalova portfolia, kam česká Wiki Nikopol chybně řadí, mi zbývá už jen Amerzone. To ovládáním připomíná právě Nikopol a nejspíš proto jsem se do hry ještě nepustil. Někdy to však napravím.