Všechny hry série Life is Strange patří mezi mé oblíbené kousky a tak jsem se na hraní True Colors hodně těšil. Od doby vydání jsem slýchával na hru rozporuplné názory, o to víc jsem byl zvědavý, jak bude hra působit na mě.
Hned na úvod se přiznám, že hlavní linka byla zajímavá, ale zase tak moc mě nebavila. Je to opět trošku o něčem jiném, než u prvních dvou dílů. Co jsem si ale užíval plnými doušky, bylo prožívání běžných činnosti s Alex a pomáhání ostatním pomocí její super schopnosti. Z popisu super schopnosti empatie jsem měl z počátku strach, ale když jsem nakonec pochopil, jak vlastně funguje, a víc se s Alex sžil, přišla mi pro povahu Alex naprosto dokonalá. Jen mi postupem času přišlo nekonzistentní, kdy nejprve mohla Alex vnímat jen některé typy emocí a později pak s nimi mohla částečně i manipulovat, či je částečně odebrat. Asi se postupem času schopnost vyvíjí.
Během hraní jsem si asi nejvíce užíval třetí kapitolu, která byla ve znamení Larpu, včetně jednoduchého soubojového systému. Závěrečný boss fight ve fantasy představě pak byla dokonalost sama. Parádní byla i ta čtvrtá s festivalem a koncertním vystoupením Alex a Steph. Naopak asi nejméně jsem si užil kapitolu poslední, kde Alex bez cizí pomoci rozchodí zásah pistolí a celkem velký pád. Následné pasáže s flashbackovými představami mě moc nebavily, ale chápu jejich důležitost pro hlavní příběh. Naopak jsem ale velmi spokojený s úplným závěrem, kde vůbec poprvé v sérii čekají na Alex prakticky jen dobré konce. Za to jsem opravdu rád, už jen kvůli tomu, že charakter Alex si dobrý konec doopravdy zaslouží.
A když zmiňuji Alexin charakter, tak nesmím opět zapomenout zmínit skvělé budování vztahu hráče s postavami. Těch v městečku Haven Springs není zase tak moc, o to více jsem se ale o jednotlivých obyvatelích dozvěděl a tím si k nim budoval vztah. Samozřejmě nejvíc jsem se sžil s Alex, jejíž dobrácká povaha je obdivuhodná, už vzhledem k tomu, čím vším si za život prošla. Hodně jsem si oblíbil i Steph, starou známou z Before the Storm. Ta se taky vybarvila pro mě sympatickými barvami, prostě správná nerdka v kombinaci s hudebnicí a moderátorkou rádia. Zapomenout také nesmím na Gabea, který sice přijde na začátku o život, nicméně jeho odkaz žije dál a ze všech těch vzpomínek a příběhů pozůstalých plyne, jak příjemným a zábavným člověkem byl.
Graficky hra vypadá výborně, často jsem si rád jen tak poseděl a koukal na okolí i nedaleké hory. Stejně tak se dobře kouká na postavy, jejichž mimika je zase o něco lépe zpracována. A došlo i na jednu minihru v podobě hraní stolního fotbálku. Dokázal bych si představit trošku propracovanější ovládání, ale i tak jsem tuto oblíbenou hru zatím v jiné adventuře ještě neviděl.
Velmi spokojený jsem s hudbou, kde je opravdu co poslouchat a kde se tvůrci dobře trefili do mého vkusu. O to se postarali mimo jiné sourozenci Angus a Julia Stone, autoři skladby Santa Monica Dream z prvního dílu. Kromě nezávislé hudby se dalo zaposlouchat i do licencované hudby či jejich cover verzí. To vše korunuje Alex zpívající Creep či Blister in the Sun v podání zpěvačky Mxmtoon.
Celkově dávám hře poměrně vysoké hodnocení. Je pravda, že některé věci mi ve hře úplně nevyhovovaly, o to více jsem si užil ty ostatní. Hra na mě prostě udělala dojem a moc rád na některé pasáže vzpomínám. Sakra, mně to pořád nestačí a už chci další Life is Strange!
Hned na úvod se přiznám, že hlavní linka byla zajímavá, ale zase tak moc mě nebavila. Je to opět trošku o něčem jiném, než u prvních dvou dílů. Co jsem si ale užíval plnými doušky, bylo prožívání běžných činnosti s Alex a pomáhání ostatním pomocí její super schopnosti. Z popisu super schopnosti empatie jsem měl z počátku strach, ale když jsem nakonec pochopil, jak vlastně funguje, a víc se s Alex sžil, přišla mi pro povahu Alex naprosto dokonalá. Jen mi postupem času přišlo nekonzistentní, kdy nejprve mohla Alex vnímat jen některé typy emocí a později pak s nimi mohla částečně i manipulovat, či je částečně odebrat. Asi se postupem času schopnost vyvíjí.
Během hraní jsem si asi nejvíce užíval třetí kapitolu, která byla ve znamení Larpu, včetně jednoduchého soubojového systému. Závěrečný boss fight ve fantasy představě pak byla dokonalost sama. Parádní byla i ta čtvrtá s festivalem a koncertním vystoupením Alex a Steph. Naopak asi nejméně jsem si užil kapitolu poslední, kde Alex bez cizí pomoci rozchodí zásah pistolí a celkem velký pád. Následné pasáže s flashbackovými představami mě moc nebavily, ale chápu jejich důležitost pro hlavní příběh. Naopak jsem ale velmi spokojený s úplným závěrem, kde vůbec poprvé v sérii čekají na Alex prakticky jen dobré konce. Za to jsem opravdu rád, už jen kvůli tomu, že charakter Alex si dobrý konec doopravdy zaslouží.
A když zmiňuji Alexin charakter, tak nesmím opět zapomenout zmínit skvělé budování vztahu hráče s postavami. Těch v městečku Haven Springs není zase tak moc, o to více jsem se ale o jednotlivých obyvatelích dozvěděl a tím si k nim budoval vztah. Samozřejmě nejvíc jsem se sžil s Alex, jejíž dobrácká povaha je obdivuhodná, už vzhledem k tomu, čím vším si za život prošla. Hodně jsem si oblíbil i Steph, starou známou z Before the Storm. Ta se taky vybarvila pro mě sympatickými barvami, prostě správná nerdka v kombinaci s hudebnicí a moderátorkou rádia. Zapomenout také nesmím na Gabea, který sice přijde na začátku o život, nicméně jeho odkaz žije dál a ze všech těch vzpomínek a příběhů pozůstalých plyne, jak příjemným a zábavným člověkem byl.
Graficky hra vypadá výborně, často jsem si rád jen tak poseděl a koukal na okolí i nedaleké hory. Stejně tak se dobře kouká na postavy, jejichž mimika je zase o něco lépe zpracována. A došlo i na jednu minihru v podobě hraní stolního fotbálku. Dokázal bych si představit trošku propracovanější ovládání, ale i tak jsem tuto oblíbenou hru zatím v jiné adventuře ještě neviděl.
Velmi spokojený jsem s hudbou, kde je opravdu co poslouchat a kde se tvůrci dobře trefili do mého vkusu. O to se postarali mimo jiné sourozenci Angus a Julia Stone, autoři skladby Santa Monica Dream z prvního dílu. Kromě nezávislé hudby se dalo zaposlouchat i do licencované hudby či jejich cover verzí. To vše korunuje Alex zpívající Creep či Blister in the Sun v podání zpěvačky Mxmtoon.
Celkově dávám hře poměrně vysoké hodnocení. Je pravda, že některé věci mi ve hře úplně nevyhovovaly, o to více jsem si užil ty ostatní. Hra na mě prostě udělala dojem a moc rád na některé pasáže vzpomínám. Sakra, mně to pořád nestačí a už chci další Life is Strange!
