Hrabě Drákula je mrtev, ale jeho armáda nemrtvých řádí v Transylvánii dál. Simon Belmont totiž po vítězném boji nezničil jeho ostatky jak měl a navíc si nevědomky odnesl smrtelnou kletbu. Aby si zachránil život, zlomil kletbu a definitivně osvobodil Transylvánii od nemrtvé hordy, musí teď co nejdříve najít ostatky hraběte Drákuly ukryté v několika strašidelných zámcích na různých místech Transylvánie a zabít ho znovu.
Tvůrci Castlevanie fanouškům ve druhém díle připravili pořádné překvapení. Hra sice vypadá a hraje se hodně podobně jako první díl, ale v rámci žánru plošinovek je to v podstatě jeho dokonalý opak. Místo přímočaré trasy skrz strašidelný hrad budete volně cestovat sem a tam mezi městy v otevřeném světě. Místo sbírání zbraní a bonusů z rozbitých dekorací v místnosti budete zbraně a předměty kupovat od měšťanů za srdíčka posbíraná z mrtvých nepřátel. Vedle tradičních skákacích hlavolamů budete řešit i hádánky založené na použití správného předmětu na správném místě. A do hry přibyly i RPG prvky, díky kterým se Belmontovi po nasbírání dostatečného počtu srdíček zvyšuje počet životů a odolnost proti zranění. Místo brutální obtížnosti prvního dílu tak hra není příliš náročná na rychlé reflexy ani nervy až do konce.
Takhle to vypadá jako skvělá oddechová hra, ale má to několik háčků. Hádanky záměrně nedávají smysl. Představa autorů zřejmě byla, že hráč si ve městě vyslechne radu, ve které oblasti se nachází ukrytá nápověda. Pak na správném místě mlhavou nápovědu vyhrabe, rozluští a provede správnou akci, aby si otevřel cestu dál. Jenže hned druhá klíčová nápověda je schovaná až moc důkladně a některé jsou v anglické verzi špatně přeložené z původní japonštiny, takže jsou k ničemu. Při prvním dohrání tak budete potřebovat buď velkou dávku štěstí, nebo návod.
Při soubojích s bossy pro změnu autoři přestřelili opačným směrem než minule. Ve hře jsou celkem 3 bossové a jejich jediná silná stránka je, že mají hodně životů. Jinak nejsou o moc těžší než úplně první boss z předchozího dílu.
Nebýt mizerného překladu a nesmyslných hádanek, Castlevania II by byla skvělá oddechová plošinovka. Za zahrání určitě stojí, ale nestyďte se sáhnout po návodu.
Tvůrci Castlevanie fanouškům ve druhém díle připravili pořádné překvapení. Hra sice vypadá a hraje se hodně podobně jako první díl, ale v rámci žánru plošinovek je to v podstatě jeho dokonalý opak. Místo přímočaré trasy skrz strašidelný hrad budete volně cestovat sem a tam mezi městy v otevřeném světě. Místo sbírání zbraní a bonusů z rozbitých dekorací v místnosti budete zbraně a předměty kupovat od měšťanů za srdíčka posbíraná z mrtvých nepřátel. Vedle tradičních skákacích hlavolamů budete řešit i hádánky založené na použití správného předmětu na správném místě. A do hry přibyly i RPG prvky, díky kterým se Belmontovi po nasbírání dostatečného počtu srdíček zvyšuje počet životů a odolnost proti zranění. Místo brutální obtížnosti prvního dílu tak hra není příliš náročná na rychlé reflexy ani nervy až do konce.
Takhle to vypadá jako skvělá oddechová hra, ale má to několik háčků. Hádanky záměrně nedávají smysl. Představa autorů zřejmě byla, že hráč si ve městě vyslechne radu, ve které oblasti se nachází ukrytá nápověda. Pak na správném místě mlhavou nápovědu vyhrabe, rozluští a provede správnou akci, aby si otevřel cestu dál. Jenže hned druhá klíčová nápověda je schovaná až moc důkladně a některé jsou v anglické verzi špatně přeložené z původní japonštiny, takže jsou k ničemu. Při prvním dohrání tak budete potřebovat buď velkou dávku štěstí, nebo návod.
Při soubojích s bossy pro změnu autoři přestřelili opačným směrem než minule. Ve hře jsou celkem 3 bossové a jejich jediná silná stránka je, že mají hodně životů. Jinak nejsou o moc těžší než úplně první boss z předchozího dílu.
Nebýt mizerného překladu a nesmyslných hádanek, Castlevania II by byla skvělá oddechová plošinovka. Za zahrání určitě stojí, ale nestyďte se sáhnout po návodu.
Kim
Pro: Otevřený svět, přiměřená obtížnost nepřátel, RPG prvky
Proti: Mizerný překlad, nelogické hlavolamy, nudné souboje s bossy