Lifeless Moon není úplně špatná hra a pokud máte v oblibě tzv. walking simulátory (většinu herního času strávíte chůzí dopředu), mohla by vás i bavit. Konečně, naprosto totožný koncept přinesl i předchůdce Lifeless Planet, který v hráči vyvolával odvěkou touhu prozkoumávat cizí planetu, i když poněkud monotónním způsobem. Lifeless Moon, bohužel, nepřinesl příliš mnoho inovací a vzhledem k totální linearitě příběhu ani neposkytuje skoro žádné důvody, proč se ke hře po dohrání ještě někdy vracet.
Co mi asi vadilo nejvíc:
- Hra se dá projít za méně než 2 hodiny, tedy pokud jako já neminete v určité fázi snadno přehlédnutelnou odbočku a neskončíte beznadějně bloudící v jakési rokli, kde autorovi pravděpodobně došla inspirace, takže po jisté době začneme narážet na neviditelné stěny, což pouze zvýší naši frustraci. Chápu, že bývá těžké zkombinovat rozsáhlé oblasti, kde byste měli získat pocit osamělosti a nepatrnosti vzhledem k rozlehlému vesmíru, a zároveň nedávat hráči nic jiného na práci kromě ... chůze a běhu. Nicméně v Lifeless Planet jsem aspoň neměl tak často nepříjemný pocit, že má postava kráčí od ničeho k ničemu.
- Začátek se jevil docela slibně. Jistě, autor se neubránil určité afektovanosti a i ta americká vlajka na zádech skafandru má své opodstatnění, ale bylo prostě potřeba nějak uvést hráče do děje. Nicméně od toho okamžiku se všechno nějak zaseklo a celý příběh začal připomínat karnevalovou jízdu mezi profláknutými epizodami Twilight Zone. Ano, na spoustu efektů se pěkně koukalo, ale hratelnost se jimi nijak nezlepšila.
- Příběh se odvíjí prostřednictvím záznamů, které hlavní hrdina automaticky zapisuje do zápisníku. To by ještě nebylo tak zlé, jenomže: 1) Stává se tak v nejméně vhodných okamžicích a záznamy je nutno ručně vyvolávat stiskem klávesy, což po určité době působí dost otravně. 2) Obsah záznamů je ... prostě nudný. Jako doplněk k zajímavějšímu způsobu vyprávění děje a odhalování tajemného pozadí by se hodil, ale jako samostatný zdroj znalostí selhává.
- Občasné point-and-click puzzly jsou vyřešeny asi tím nejhorším možným způsobem. Přestože je hra viděna z pohledu třetí osoby, po vstupu do některé budovy se náhle mění na first-person controller s fixní kamerou. Jediné, co můžeme, je otáčet kamerou všemi směry, což je samo o sobě velmi nepříjemný způsob, jak dostat požadovaný hotspot do kurzoru, a pokud se puzzle překlopí v použítí pák nebo tlačítek v přesném pořadí, stává se z toho noční můra. Nepochopil jsem, proč autor prostě nevyřešil interiéry stejně, jako exteriéry - všechno, co k tomu potřeboval, měl dávno implementováno v exteriérech.
Vývoj Lifeless Moon trval 7 let a výsledek tomu ani zdaleka neodpovídá. Škoda, samotný námět měl velký potenciál a kdyby se autor soustředil víc na herní mechaniku než na zbytečné vizuální efekty, které se nakonec v celé hře objeví jen jednou (mořské pobřeží), mohl vzniknout relativně kvalitní produkt. Za 20 EUR se dá pořídit podstatně kvalitnější zábava.
Co mi asi vadilo nejvíc:
- Hra se dá projít za méně než 2 hodiny, tedy pokud jako já neminete v určité fázi snadno přehlédnutelnou odbočku a neskončíte beznadějně bloudící v jakési rokli, kde autorovi pravděpodobně došla inspirace, takže po jisté době začneme narážet na neviditelné stěny, což pouze zvýší naši frustraci. Chápu, že bývá těžké zkombinovat rozsáhlé oblasti, kde byste měli získat pocit osamělosti a nepatrnosti vzhledem k rozlehlému vesmíru, a zároveň nedávat hráči nic jiného na práci kromě ... chůze a běhu. Nicméně v Lifeless Planet jsem aspoň neměl tak často nepříjemný pocit, že má postava kráčí od ničeho k ničemu.
- Začátek se jevil docela slibně. Jistě, autor se neubránil určité afektovanosti a i ta americká vlajka na zádech skafandru má své opodstatnění, ale bylo prostě potřeba nějak uvést hráče do děje. Nicméně od toho okamžiku se všechno nějak zaseklo a celý příběh začal připomínat karnevalovou jízdu mezi profláknutými epizodami Twilight Zone. Ano, na spoustu efektů se pěkně koukalo, ale hratelnost se jimi nijak nezlepšila.
- Příběh se odvíjí prostřednictvím záznamů, které hlavní hrdina automaticky zapisuje do zápisníku. To by ještě nebylo tak zlé, jenomže: 1) Stává se tak v nejméně vhodných okamžicích a záznamy je nutno ručně vyvolávat stiskem klávesy, což po určité době působí dost otravně. 2) Obsah záznamů je ... prostě nudný. Jako doplněk k zajímavějšímu způsobu vyprávění děje a odhalování tajemného pozadí by se hodil, ale jako samostatný zdroj znalostí selhává.
- Občasné point-and-click puzzly jsou vyřešeny asi tím nejhorším možným způsobem. Přestože je hra viděna z pohledu třetí osoby, po vstupu do některé budovy se náhle mění na first-person controller s fixní kamerou. Jediné, co můžeme, je otáčet kamerou všemi směry, což je samo o sobě velmi nepříjemný způsob, jak dostat požadovaný hotspot do kurzoru, a pokud se puzzle překlopí v použítí pák nebo tlačítek v přesném pořadí, stává se z toho noční můra. Nepochopil jsem, proč autor prostě nevyřešil interiéry stejně, jako exteriéry - všechno, co k tomu potřeboval, měl dávno implementováno v exteriérech.
Vývoj Lifeless Moon trval 7 let a výsledek tomu ani zdaleka neodpovídá. Škoda, samotný námět měl velký potenciál a kdyby se autor soustředil víc na herní mechaniku než na zbytečné vizuální efekty, které se nakonec v celé hře objeví jen jednou (mořské pobřeží), mohl vzniknout relativně kvalitní produkt. Za 20 EUR se dá pořídit podstatně kvalitnější zábava.
Hacknet
Pro: Pěkná grafika, působivá hudba.
Proti: Nudný walking simulator, krátká hrací doba, nezajímavý děj, otravné herní mechaniky.