Po velmi povedeném prvním dílu této hororovky byl návrat k Evil Within nevyhnutelný. Původně jsem se do něj pustil na Xbox konzoli, ale tam jsem se v rámci game passu dostal jen k nájezdu studií a padačka … naštěstí mě zachránilo pícíčko a mohl jsem se společně s detektivem Castellanosem, utápějícím se v alkoholu v důsledku tragických událostí v rodině, ponořit do druhého pokračování.  

V báru si ho najde bývalá parťačka Julča Kidmanovic, která mu prozradí, že všechno je jinak a pro záchranu rodiny je nutno jářku matrixovsky připojit se v rámci systému STEM do simulace Union – idylického to amerického města, kde se obyvatelé změnili buď v mrtvoly nebo ve zmutovaná monstra různých tvarů, velikostí a podob a přes ně se postupně prorubávat jak městem tak i kanály, sklepy, laboratořemi až k snovému finále.

Oproti jedničce došlo k rozšíření map a také přibyly vedlejší úkoly, což rozhodně přispělo k rozšíření zábavy, ke starým známým se přidalo několik nových a povedených monster, zůstal osvědčený crafting zbraní a munice včetně skill upgrade systému a nově možnost vydělat si nějaké ty potřebné vyfikundace na střelnici. Vydat se cestou čisté střelecké konfrontace ( moje chyba v jedničce kde jsem pořád dojížděl na málo munice ) jsem tentokrát zavrhnul a raději jsem daleko častěji používal proplížení se za šmejdem a likvidaci pěkně po staru kudlou, často byla v akci kuš s detonujícími a paralyzujícími účinky, nebo jsem využíval barely s hořlavinami, no ale brokovnice je brokovnice :-)

Celkem je k dispozici 17 levelů, hra je víceméně přímočará, déle jsem se zaseknul jen při likvidaci Stefana a poradil jsem se youtubem, ostatní bossy včetně toho finálního se dají zvládnout max. na pár pokusů. Graficky i hudebně skvělé, příběh samotný mohl být povedenější, ale ta atmosféra to bohatě vynahrazuje, Evil Within 2 mě přikoval k monitoru a těžko mě pouštěl, chtěl bych trojku ve stejném hávu – 90 %.