V této adventurní hře se ocitnete v roli vysloužilého vyšetřovatele, který je upoután na invalidní vozík.  Jednoho dne je uneseno sousedovo dítě, a tak se vaše postava zapojuje do vyšetřování, k nelibosti dcery v policejním sboru. Vše tak začíná hlavně šmírováním dvoru a sousedů. Inspirace známých filmem A.Hitchcocka Okno do dvora se nezapře a celkově na to koukání z okna vlastního bytu budu vzpomínat asi nejvíce. Zasazení do fiktivního městečka poválečné Británie přináší specifickou atmosféru (podobné zasazení jsem nedávno zažil u vtipné adventurní série Wallace & Gromit). Klíčový pro dotvoření britské atmosféry je dabing, který je tady kompletní a povedený. Grafika je fajn stylizovaná.

V minulosti vycházelo mnoho 3D adventur, kde se vaše postava otáčela pomalu a trochu to vzbuzovalo dojem tanku, jinde zase byly neviditelné zdi za každou menší zídkou. To je tady také, ale už to není chyba. Hra ukazuje pohyb člověka na vozíčku, a funguje i fyzika, takže při pohybu z kopečka jedete sami. Je součástí hratelnosti, že do některých míst se nedostanete a na některé předměty nedosáhnete. V jádru je to však stále adventura, kde je méně kombinací s předměty a více puzzlů. Často je to spíše o tom najít správný klíč či paklíč (velkou částí hry je minihra vylamování zámků, někde tam jsem vzdal ovládání gamepadem). Na konci každého dne spojujete na nástěnce nalezené důkazy, což dokáže být docela frustrující.

To hlavní mě potěšilo, je však pár věcí, které mě zklamaly. Fyzika je občas kontraproduktivní, například diktafon na kolečkovém křesle většinu času nerealisticky rotuje. Někdy selže kamera a vy se zaseknete, protože nevidíte, co byste měli. Je tu spousta totožných zbytečných hrníčků a plechovek, které si můžete prohlížet a obracet pořád dokola. Textury nejsou detailní, čím víc si je v inventáři přiblížíte, tím víc jsou rozmazané. Hra je lineární, vše musíte řešit přesně tak, jak tvůrci zamýšleli. Až tak, že vám zčistajasna zmizí možnost opustit místnost, protože jste nesebrali daný předmět. Největším zklamáním jsou asi rozhovory, kde máte možnost se zeptat jen na jednu věc a výslech nic neovlivní. Kapitolou samo o sobě je hlavní postava, se kterou jsem většinu času spíše zápasil, ale to už trefně popsal kolega koberec.