Pár hledaček jsem už hrál, ale není to žánr, co bych zrovna dvakrát vyhledával. Cena za naše hříchy patří k těm horším kouskům, jednou za čas vypnout však neuškodí. V kůži mladé dívky Dylan jsem se vetřel na halloweenskou párty, kde se měla hrát deskovka, která mi tak trochu připomínala Jumanji. A stejně jako tam se hraní trochu zvrtlo a já musel ostatní kámoše vysvobodit ze spárů jakéhosi démona.

Vyrojila se na mě kupa duchů, kteří samozřejmě chtěli zlomit své prokletí a já makal, abych jako slepička každému vyhověl. Minihry byly různorodé a až na tu úplně poslední jsem je zvládl celkem bez problémů. Jen to proklaté obrázkové sudoku mi dalo zabrat. Když jsem byl v koncích, tak jsem nahlédl do jednoduše zpracované nápovědy a hned jsem věděl, jak dál. Celá hra se v podstatě odehrává během jedné noci, a tak není příliš dlouhá. V rámci žánru ale nijak nevybočuje.

Je zajímavé, jaký je v tomto typu her bordel na každém rohu. I když chápu, že je potřeba hledané předměty nějak skrýt, dalo by se to dle mě vyřešit elegantněji. S některými předměty lze hýbat a různě je kombinovat s dalšími přímo v dané lokaci a tyto interakce mě bavily ze všeho nejvíce. Musím zmínit kvalitu filmových scén, která je jedním slovem příšerná. Nečekal jsem žádné zázraky, ale před deseti lety byla grafika už trochu jinde. Někdy zase nějakou hledačku zkusím a snad budu mít při výběru větší štěstí.