Žádná souls-like hra nepřekonala ani jeden titul z dílny FromSoftware a i v případě Lords of the Fallen se nic neměmí. Nemůžu LOTF srovnat s Dark souls 2(nehrál jsem), ale oproti ostatním je prostě v různých aspektech vždy o něco horší. A tím že v tomto žánru je poměrně početná komunita hráčů, tak zároveň dochází k srovnávaní dříve vydaných her.

Grafická stránka hry je na velice kvalitní i lepší úrovni, než u FS, ale pokud bych dal vedle sebe LOFT a remake Demon's souls tak jednoznačně je lepší DS. Co se povedlo je art style, design jednotlivých úrovní a propojení  lokací, které jsou vlastně dvoje a běží současně. Svět živých - AXIOM a svět mrtvých - UMBRAL, do kterého můžete nakouknout tím že si posvítíte kdekoliv ve hře speciálním nástrojem – lampou, ale pozor, protože kdykoliv lampu používáte, propojujete tyto světy dohromady a mohou vás napadnout nepřátele a vtáhnout vás tak do umbralu. Tam  můžete vstoupit i sami dobrovolně, nebo v případě smrti, máte tak další šanci k postupu dál, ale číhají na vás nepřátele z obou zmíněných světů a navíc v tom mrtvém se neustále respawnují další hordy nepřátel, ale v určitých částech hry, aby jste prošli dál, tak musíte být v umbralu. Vy se pak můžete vynořit opět do světa živých jen u checkpointů nebo u speciálních soch. I příběh je vyprávěn prostřednictvím umbralu, kde si můžete přehrát vzpomínky a po nich dostanete předměty za které si můžete koupit zbraně a zbroj bossů. Takže vás neustéle nutí jít do umbralu a prozkoumávat to tam, i proto, že se tam nachází vylepšení na healing.

Co se týče hratelnosti tak LOFT patří k těm náročnějším hrám, ale náročnost není daná ani tak nepřáteli, které by jste si museli nastudovat, nebo používat nějakou speciální taktiku, ale jejich množstvím a umístěním. Například máte před sebou lučišníka, který vás na dvě rány zabije, který má před sebou dva psy a ještě se na vás nalepí zezadu rytíř, který stojí opodál v boční uličce a vůbec nechápete kde se tam vzal, ke všemu má na sobě magickou ochranu ve formě parazita, kterou zničíte jen umbrální lampou – což trvá 2 až 3 vteřiny a nemůžete se v tu danou chvíli krýt ani uskakovat, takže jste do dvou vteřin mrtvý. Samotných druhů nepřátel není moc a jak v axiomu tak v umbralu se dost opakují. Tvůrci si pomáhají tím, že minibossové  se v průběhu hrou stanou řadovýmu nepřáteli. V jednom místě, které musíte projít jen v umbralu vám naservírují tyto minibosse rovnou tři, kteří na vás skáčou, střílí a aby toho nebylo málo tak se dají hitnout jen ze zadu, nebo jim můžete dát stagger lampou (zase ty 2-3 vteřiny) a opět se  samozřejmě respawnují normální umbrálci. Takže docela rušno. Takových frustrujících momentů je tam mnoho, sice nejsou tolik extrémní jako ty dva, co jsem popsal, ale jsou tam.

Hlavní bosové pak až na pár zas tolik těžcí nejsou. Mnohdy jsou to hnusné, fantaskní nelidské, transformující se potvory – tak jak je máme rádi a jak se na dark fantasy sluší a patří

Ve výsledku to není špatná hra, zajimavý design inspirovaný středověkou gotikou alá Dark souls nebo v Umbralu autory Gigerem a Beksińským, který je navíc úžasně pospojovaný. Škoda taho místy frustrujícího a čas mrhajícího průchodu.