Zozzled ja textovka, která je uvozená a zakončená nezvykle dlouhými pasážemi textu. Ty vás nejprve uvedou do děje, aby vám na konci dovysvětlily všechny nejasnosti. Vše začíná v hotelu, kde se během americké prohibice servíruje zakázaný alkohol. Flapperka Hazel (flapper je termín pro mladé emancipované ženy ve dvacátých letech 20. století) by si ráda vyhodila z kopejtka, ale večer je narušen razií prohibiční hlídky. Jaké je však překvapení všech (i provozovatele hotelu), když namísto alkoholu najdou policisté v hotelu jen obyčejnou vodu. Hazel následně zjistí, že má dar vidět duchy a navíc je i originálním způsobem zneškodnit, čímž se vyřeší záhada s alkoholem.

A o tom je celá hra. Musíte hotel prozkoumat, objevit předměty či postavy, které jsou posedlé duchem a ducha vypít. Zneškodnění ducha ale předchází obvykle určitá hádanka. Hádanky jsou to však velice jednoduché a snad až na jednu, která zahrnuje jazykovou hříčku, nepředstavují žádnou výzvu (většina z nich je nicméně poměrně zábavných). Což vede bohužel k tomu, že jste se hrou rychle hotovi. Také je velká škoda, že jednotliví duchové nejsou nijak propracováni. Tedy, až na toho závěrečného, kolem kterého se točí celý příběh. Ale to je příliš málo na to, aby Zozzled byla něčím více, než jen vtipným rozptýlením na jeden večer.

Škoda to je o to větší, že je hra nejen dobře napsána (s množstvím amerického slangu z doby prohibice), ale i dobře implementována. I postava Hazel je vykreslena plnokrevně, stejně tak jako ostatní NPC (včetně cvičeného pejska, kterého ovládáte zvukem podpatků). Zkrátka, hra si přímo říká o to, aby byla ambicióznější. Takto máte podobný pocit jako z první epizody série Blackwell. A snad ani to ne. Přesto se jedná o solidní textovku, která mě nalákala na předcházející tvorbu autorky (např. Chlorophyll).