Česká hra ArtFormer je na první pohled zajímavou plošinovkou, ve které občas dojde i na nějaký ten souboj. Svým způsobem mi hra připomíná takového odlehčeného Prince of Persia.
Hráč si postupně zahraje za 4 různé osoby žijící v různých historických dobách. Před každou z nich stojí nějaký velký úkol, ale dojde i na nějaké drobnější úkoly. Nejvíce mě bavila ta řecká část, kde jsem si v roli Odyssea prošel nejznámějšími částmi děje z Homérových eposů Ilias a Odyssea.
Asi nejtěžší bylo si zvyknout na ovládání. Skoky mají často jiné časování, než jsem zvyklý z jiných her, na které jsem si horko těžko zvykal. Nejhorší to bylo v egyptské epizodě při procházení místností plných pastí. Vlastně i ke konci se mi často stávalo, že jsem zbytečně spadl do propasti, i když jsem relativně s předstihem mačkal tlačítko pro skok. I tak to bylo pozdě a zbytečně jsem přišel o část životů.
Úkoly, které hlavní postava postupně dostává, jsou velmi jednoduchého charakteru a hodně často jde jen o pobíhání po mapě sem a tam. Pozdější epizody jsou pak rozšířeny i o inventář s možností se vyzbrojovat. Jen škoda, že není možné se prohrabat padlými nepřáteli a získat tak třeba i lepší zbraň. Souboje, kterých si hráč dosyta užije především ke konci, jsou na první dobrou těžkopádné, ale po několika z nich jsem se naučil to správné načasování, kdy zaútočit a následně ustoupit, aby mě soupeř nezasáhl v rámci svého protiútoku. To jsem pak bez větších problémů aplikoval až do konce.
Jednotlivé epizody mi přišly celkově krátké, dokázal bych si představit i dvojnásobnou délku. Dialogy postav mi přišly až moc stručné, což by možná sedělo na pravěkou epizodu, ale v případě těch pozdějších to mohlo být o něco ukecanější. Absolutně jsem ale nechápal hlášky typu "Co ty buzno?" nebo nápis "Fck the polis" na zdi. Obojí na mě působilo dost rušivě. Dále se mi hra několikrát dostala do chybného stavu, kdy se mi neaktivoval nějaký souboj a nebo se hra přepnula do špatné obrazovky a nebylo možné se vrátit zpět. Po restartu celé epizody jsem se přes problémové pasáže dostal, ale musel jsem pochopitelně opakovat veškerý předchozí postup.
V každé epizodě dojde i na několik miniher, ale zrovna skládání obrázku z několika málo částí není žádnou výzvou, takže to ve výsledku spíš jen zdržuje. Celkem fajn jsou plavby nebo závody na lodi či v koňském spřežení. Zde mi ale zase často haprovalo ovládání, kdy jsem jako o život mačkal šipku nahoru, abych se vyhnul šutru, ale loď prostě nereagovala. A to jsem ani nebyl ve vodním proudu, kde bych horší ovladatelnost chápal.
Co zde ale naopak hodně vyniká je grafické zpracování, kde je každá ze čtyř epizod inspirována skutečnými malbami dané doby. S tímto si grafici opravdu dobře vyhráli. Pozadu nezůstává ani hudba, kde se mi nejvíce líbila ta egyptská.
Celkově mám ze hry rozporuplné pocity. Původní myšlenka se mi hodně zamlouvá, audiovizuální zpracování je skvělé, ale zbytek se už tolik nepovedl. Příběhy jednotlivých epizod jsou strohé a krátké, ovládání těžkopádné, úkoly značně stereotypní a často došlo i na chyby.
Hráč si postupně zahraje za 4 různé osoby žijící v různých historických dobách. Před každou z nich stojí nějaký velký úkol, ale dojde i na nějaké drobnější úkoly. Nejvíce mě bavila ta řecká část, kde jsem si v roli Odyssea prošel nejznámějšími částmi děje z Homérových eposů Ilias a Odyssea.
Asi nejtěžší bylo si zvyknout na ovládání. Skoky mají často jiné časování, než jsem zvyklý z jiných her, na které jsem si horko těžko zvykal. Nejhorší to bylo v egyptské epizodě při procházení místností plných pastí. Vlastně i ke konci se mi často stávalo, že jsem zbytečně spadl do propasti, i když jsem relativně s předstihem mačkal tlačítko pro skok. I tak to bylo pozdě a zbytečně jsem přišel o část životů.
Úkoly, které hlavní postava postupně dostává, jsou velmi jednoduchého charakteru a hodně často jde jen o pobíhání po mapě sem a tam. Pozdější epizody jsou pak rozšířeny i o inventář s možností se vyzbrojovat. Jen škoda, že není možné se prohrabat padlými nepřáteli a získat tak třeba i lepší zbraň. Souboje, kterých si hráč dosyta užije především ke konci, jsou na první dobrou těžkopádné, ale po několika z nich jsem se naučil to správné načasování, kdy zaútočit a následně ustoupit, aby mě soupeř nezasáhl v rámci svého protiútoku. To jsem pak bez větších problémů aplikoval až do konce.
Jednotlivé epizody mi přišly celkově krátké, dokázal bych si představit i dvojnásobnou délku. Dialogy postav mi přišly až moc stručné, což by možná sedělo na pravěkou epizodu, ale v případě těch pozdějších to mohlo být o něco ukecanější. Absolutně jsem ale nechápal hlášky typu "Co ty buzno?" nebo nápis "Fck the polis" na zdi. Obojí na mě působilo dost rušivě. Dále se mi hra několikrát dostala do chybného stavu, kdy se mi neaktivoval nějaký souboj a nebo se hra přepnula do špatné obrazovky a nebylo možné se vrátit zpět. Po restartu celé epizody jsem se přes problémové pasáže dostal, ale musel jsem pochopitelně opakovat veškerý předchozí postup.
V každé epizodě dojde i na několik miniher, ale zrovna skládání obrázku z několika málo částí není žádnou výzvou, takže to ve výsledku spíš jen zdržuje. Celkem fajn jsou plavby nebo závody na lodi či v koňském spřežení. Zde mi ale zase často haprovalo ovládání, kdy jsem jako o život mačkal šipku nahoru, abych se vyhnul šutru, ale loď prostě nereagovala. A to jsem ani nebyl ve vodním proudu, kde bych horší ovladatelnost chápal.
Co zde ale naopak hodně vyniká je grafické zpracování, kde je každá ze čtyř epizod inspirována skutečnými malbami dané doby. S tímto si grafici opravdu dobře vyhráli. Pozadu nezůstává ani hudba, kde se mi nejvíce líbila ta egyptská.
Celkově mám ze hry rozporuplné pocity. Původní myšlenka se mi hodně zamlouvá, audiovizuální zpracování je skvělé, ale zbytek se už tolik nepovedl. Příběhy jednotlivých epizod jsou strohé a krátké, ovládání těžkopádné, úkoly značně stereotypní a často došlo i na chyby.
