Mohl bych v podstatě zkopírovat komentář k původní hře a nepárat se s dalším. Aiko's Choice se totiž hraje nachlup stejně, jako předchůdce, a jak je to u některých her spíše na škodu, zde je tomu naopak. Jelikož se děj odehrává mezi osmou a devátou misí, je znalost předchozích událostí vcelku nutná a je určitě dobré hrát oba tituly brzy po sobě.
Znovu jsem si zvolil japonský dabing, trochu poupravil ovládání a pustil se do toho. Postupně jsem prošel šestici misí, což je v podstatě polovina toho, co minule, ale plnohodnotné jsou vlastně jen tři. Ty však opravdu stojí za to, především pak ta ostrovní. Mimimi si při její tvorbě nejspíše zkoušeli některé nápady, které pak využili v jejich nejnovějším a bohužel také posledním titulu. Místo stop ve sněhu tu jsou stopy v písku a plavání jsem si zde užil habaděj.
Z postav jsem se znovu snažil nejvíce využívat Yuki, ale v první misi to nešlo, a v té druhé jsem kvůli získání jednoho odznaku nemohl hrát na její flétnu. Tím se Yukiny schopnosti značně zredukovaly a musel to tak oddřít převážně Hayato v závěsu s Aiko. Podrobné statistiky po každé misi zůstaly, což je dobře. Mimo odznaků za dokončení mise za určitý časový limit jsem splnil všechny. Nově se ale i ty protichůdné dají splnit hned a zůstanou i po nahrání předchozí pozice. Není tak třeba až na pár případů mise hrát vícekrát.
Bohužel zůstaly i neduhy. Omráčení nepřátelé stále nejdou svazovat a členové týmu se sem tam zaseknou o překážku nebo o sebe navzájem. Občas mě také trochu zlobilo ovládání a nešlo mi označit některé postavy nebo pohled nepřátel. Také konečná volba, podle níž se hra jmenuje, je celkem k ničemu. Jestli Lady Chiyo zemře nebo ne, je úplně fuk. Při jedné z voleb mohlo dojít k alternativnímu konci, kde by spolu Aiko a Mugen vychovávali dítě, načež by Aiko prohlásila, že takhle to bohužel nebylo a děj by se vrátil před volbu. Po rozhodnutí se ale nestane nic, jiný je jen rozhovor s Lady Chiyo a zbytek je úplně stejný.
Jako další taktická strategie mě čeká Desperados III, které je na tom dle ohlasů snad ještě lépe, ale to se dozvím, až se k němu dostanu. V záloze mám pak Shadow Gambit a další zástup nových titulů, kterých v dnešní době vzniká nebo je v plánu až nečekaně mnoho. Po tom suchu, které zavládlo po krachu Spellboundu, je to vítaná změna.
Znovu jsem si zvolil japonský dabing, trochu poupravil ovládání a pustil se do toho. Postupně jsem prošel šestici misí, což je v podstatě polovina toho, co minule, ale plnohodnotné jsou vlastně jen tři. Ty však opravdu stojí za to, především pak ta ostrovní. Mimimi si při její tvorbě nejspíše zkoušeli některé nápady, které pak využili v jejich nejnovějším a bohužel také posledním titulu. Místo stop ve sněhu tu jsou stopy v písku a plavání jsem si zde užil habaděj.
Z postav jsem se znovu snažil nejvíce využívat Yuki, ale v první misi to nešlo, a v té druhé jsem kvůli získání jednoho odznaku nemohl hrát na její flétnu. Tím se Yukiny schopnosti značně zredukovaly a musel to tak oddřít převážně Hayato v závěsu s Aiko. Podrobné statistiky po každé misi zůstaly, což je dobře. Mimo odznaků za dokončení mise za určitý časový limit jsem splnil všechny. Nově se ale i ty protichůdné dají splnit hned a zůstanou i po nahrání předchozí pozice. Není tak třeba až na pár případů mise hrát vícekrát.
Bohužel zůstaly i neduhy. Omráčení nepřátelé stále nejdou svazovat a členové týmu se sem tam zaseknou o překážku nebo o sebe navzájem. Občas mě také trochu zlobilo ovládání a nešlo mi označit některé postavy nebo pohled nepřátel. Také konečná volba, podle níž se hra jmenuje, je celkem k ničemu. Jestli Lady Chiyo zemře nebo ne, je úplně fuk. Při jedné z voleb mohlo dojít k alternativnímu konci, kde by spolu Aiko a Mugen vychovávali dítě, načež by Aiko prohlásila, že takhle to bohužel nebylo a děj by se vrátil před volbu. Po rozhodnutí se ale nestane nic, jiný je jen rozhovor s Lady Chiyo a zbytek je úplně stejný.
Jako další taktická strategie mě čeká Desperados III, které je na tom dle ohlasů snad ještě lépe, ale to se dozvím, až se k němu dostanu. V záloze mám pak Shadow Gambit a další zástup nových titulů, kterých v dnešní době vzniká nebo je v plánu až nečekaně mnoho. Po tom suchu, které zavládlo po krachu Spellboundu, je to vítaná změna.
Pro: provázaný příběh, japonský dabing, různorodé mise, pětice postav, podrobné statistiky
Proti: chybí svazování, zasekávání členů týmu o překážky a parťáky, zbytečná volba