Jak se asi orientuje v prostoru slepý člověk? Jak je něco takového náročné, se snaží ostatním přiblížit tato hra.
Ve hře sice ovládáme zcela slepou holčičku Rae, my hráči však o zrak zcela ochuzeni nejsme. Vše, co vidíme, vychází z toho, co Rae pozná po zvuku, hmatu nebo čichu. Občas se stane, že si něco představí, ale následná realita je trošičku jiná. Toto zpracování se mi hodně líbí a vlastně jsem rád, že vývojáři nešli ještě dál, protože hrát bez obrazu jen podle zvuku by pro mě bylo už hodně náročné.
Příběh je velmi jednoduchý, spočívá pouze v hledání zatoulané kočky. Každá úroveň je v trochu jiném prostředí, ve kterých obvykle není problém se po chvíli zorientovat a pochopit, co je potřeba dál dělat. Asi nejhorší byla pro mě úroveň s deštěm, kde právě déšť znovu skrýval již prošlé oblasti. Vzhledem k tomu, že byla tato úroveň celkem rozmanitá, tak jsem se nejednou ztratil.
Během hraní mě při prozkoumávání úrovní celkem štvalo, že se Rae pohybuje dost pomalu. Na jednu stranu to chápu, je to nevidomá holka, která nevidí před sebe a může snadno zakopnout. Na stranu druhou, z pohledu hratelnosti, na mě tato pomalost v pozdějších úrovních působila spíše jako zbytečné zdržování.
Co mě ale hodně zamrzelo, byl konec podtrhující celý smutný úděl Rae. Poté, čím vším si prošla, jsem jí to opětovné setkání s její kočkou přál. No alespoň, že si během své cesty našla kamarádku a spřátelila se s pejskem.
Hra na mě určitě zapůsobila svým zpracováním pohledu na svět bez pomoci zraku, po pár úrovních však hra začala spíše nudit. Naštěstí není nijak přehnaně dlouhá.
Ve hře sice ovládáme zcela slepou holčičku Rae, my hráči však o zrak zcela ochuzeni nejsme. Vše, co vidíme, vychází z toho, co Rae pozná po zvuku, hmatu nebo čichu. Občas se stane, že si něco představí, ale následná realita je trošičku jiná. Toto zpracování se mi hodně líbí a vlastně jsem rád, že vývojáři nešli ještě dál, protože hrát bez obrazu jen podle zvuku by pro mě bylo už hodně náročné.
Příběh je velmi jednoduchý, spočívá pouze v hledání zatoulané kočky. Každá úroveň je v trochu jiném prostředí, ve kterých obvykle není problém se po chvíli zorientovat a pochopit, co je potřeba dál dělat. Asi nejhorší byla pro mě úroveň s deštěm, kde právě déšť znovu skrýval již prošlé oblasti. Vzhledem k tomu, že byla tato úroveň celkem rozmanitá, tak jsem se nejednou ztratil.
Během hraní mě při prozkoumávání úrovní celkem štvalo, že se Rae pohybuje dost pomalu. Na jednu stranu to chápu, je to nevidomá holka, která nevidí před sebe a může snadno zakopnout. Na stranu druhou, z pohledu hratelnosti, na mě tato pomalost v pozdějších úrovních působila spíše jako zbytečné zdržování.
Co mě ale hodně zamrzelo, byl konec podtrhující celý smutný úděl Rae. Poté, čím vším si prošla, jsem jí to opětovné setkání s její kočkou přál. No alespoň, že si během své cesty našla kamarádku a spřátelila se s pejskem.
Hra na mě určitě zapůsobila svým zpracováním pohledu na svět bez pomoci zraku, po pár úrovních však hra začala spíše nudit. Naštěstí není nijak přehnaně dlouhá.
