Epistory se mi na Steamu válela už pěknou řádku let a vzhledem k tomu, že jsem si v mezičase stihla nevědomky do wishlistu přidat i její pokračování Nanotale, bylo už třeba se k odehrání téhle pisatelské hry dokopat.

Před začátkem hry jsem si říkala, že moje rychlost psaní na klávesnici nemůže být tak strašná, po dohrání můžu říct, že je to furt prostor pro zlepšení. I přes nucené hodiny psaní všemi deseti na střední škole jsem se totiž nezbavila svého zmutovaného prstokladu z let předchozích. No nic.

I tak se ale dá hra v pohodě projít a až na pár bitev, které jsem si musela zopakovat, jsem se nikde vyloženě nezasekla. Zkusila jsem si hru přepnout i český slovník, ale ve výsledku se mi tak psalo ještě hůře než v angličtině. Nicméně možnost přehození klávesnice z QWERTY na QWERTZ bylo opravdu fajn. Ze stránky hratelnosti mi vadilo snad jen krkolomné ovládání pohybu na ledě a občasné zaseknutí se na slovu, protože člověk nevědomky rozepsal jiné na jiné příšeře. Kombinace psaní a elementů mě bavila, i když v bitvách jsem víceméně hlavně používala blesky. Naopak za mě naprosto nevyužitá (a zbytečná) schopnost byl vítr.

Kamenem úrazu byl příběh. Ze začátku to i šlo, bylo to tajemné, s přimhouřením oka i filozofické, ale postupně to jde z kopce. Konec mi přišel úplně mimo mísu a ačkoliv jsem tento typ příběhu chválila ve Figment, tady mi to nesedlo. Průpovídky vypravěčky ušly, ale random výkřiky hlavní hrdinky mi lehce drásaly nervy.

Summa summarum si ale myslím, že hra, i přes ten kostrbatý příběh, za to stojí a plánuju se někdy (doufám, že brzy) dostat právě i k Nanotale.